Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Další záblesk na Jupiteru zachycen jen měsíc po předchozím

Další záblesk na Jupiteru zachycen jen měsíc po předchozím

Japonský astronom Ko Arimatsu zachytil možný dopad tělesa na Jupiter jako záblesk v Jupiterově severní rovníkové zóně 15. října 2021 v 13:24 UT. Snímáno pomocí 28cm dalekohledu Schmidt-Cassegrain (Celestron C11). Zachyceno automaticky v Pythonu naprogramovaným software na detekci záblesků na Jupiteru
Autor: Ko Arimatsu/Kyoto University

Skupina japonských astronomů oznámila objev záblesku na povrchu Jupiteru, který zachytil jejich automatický detekční software 15. října 2021. Ten má pravděpodobně na svědomí dopad tělesa do atmosféry planety. K zachycení záblesku došlo jen měsíc po tom posledním, který detekovalo několik amatérských astronomů 13. září 2021. Pokud se objev potvrdí, půjde o jedenáctý takto zaznamenaný dopad planetky nebo komety na Jupiter od dopadu jader komety Shoemaker-Levy 9 v červenci 1994.

Stalo se to prakticky měsíc od posledního zaznamenaného impaktu, kdy pět amatérských astronomů nezávisle na sobě zaznamenalo záblesk na Jupiteru. Tým astronomů, který vede Ko Arimatsu z Kjótské univerzity, zaznamenal tento poslední záblesk na Jupiteru v pátek 15. října 2021 přesně ve 13:24 UT.

Potenciální dopad tělesa se zaznamenal jako záblesk, který je na videu vidět asi od 12. sekundy ve světlém pásu vpravo. Zdroj videa: Youtube/Ko Arimatsu/Kyoto University

Arimatsu a jeho skupina používají detekční software nazvaný PONCOTS, který je součástí systému automatických dalekohledů pro zachycení náhodných událostí (Organized Autotelescopes for Serendipitous Event Survey – OASES). K zachycené události došlo v pásu nazvaném severní rovníková zóna (North Tropical Zone) pod tenčím tmavým pásem nazývaným North Temperate Belt. Záblesk je na videu patrný po dobu čtyř sekund. Velmi rychle narůstá k maximu jasu, pak má asi dvě sekundy stejný jas a pak mizí.

Kresba Jupiteru, na které vidíme střídání tmavých a světlých pásů na povrchu Jupiteru. Světlé zóny jsou chladnější oblasti, kde se díváme na vrchní stranu čpavkových oblak. Tmavší pásy jsou teplejší oblasti Autor: Sky&Telescope
Kresba Jupiteru, na které vidíme střídání tmavých a světlých pásů na povrchu Jupiteru. Světlé zóny jsou chladnější oblasti, kde se díváme na vrchní stranu čpavkových oblak. Tmavší pásy jsou teplejší oblasti
Autor: Sky&Telescope

Podle dat Europlanet Society dopadne na Jupiter ročně asi šest objektů velkých 10 metrů nebo větších (což už jsou objekty dost velké na to, aby je při jejich impaktu zachytili amatérští astronomové). Díky software pro detekci přechodných jevů, jako je například DeTeCt, se tempo objevů těchto událostí v posledních letech zvýšilo. Jak víme, poslední taková událost ze září 2021 nezanechala na povrchu planety žádnou tmavou skvrnu (jako například dopady jader komety Shoemaker-Levy 9). Tato událost tedy nebude zřejmě výjimkou. Obě události nám však ukazují, že potenciálně nebezpečných těles poletuje ve vesmíru opravdu velké množství. Je však štěstí, že řadu z nich vychytá (doslova by se dalo říci vyluxuje) díky své silné gravitaci právě Jupiter.

Snímek Jupiteru v nepravých barvách ukazuje záblesk v kombinaci dat ve viditelném spektru s těmi infračervenými Autor: Ko Arimatsu/Kyoto University
Snímek Jupiteru v nepravých barvách ukazuje záblesk v kombinaci dat ve viditelném spektru s těmi infračervenými
Autor: Ko Arimatsu/Kyoto University

Amatérští astronomové nyní mohou prohlédnout své archivy a poslat případně video s tímto zábleskem přímo zainteresovaným osobám, kterými jsou Marc Delcroix nebo Ricardo Hueso.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Sky&Telescope



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Jupiter, Jupiter impakt


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS).

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS). Měřítko snímku je 6.8 arcsec/px, sever je nahoře, východ vlevo. Nastupující nízká oblačnost, přicházející od východu, znemožnila pořídit všech 60 plánovaných expozic, použitelných zůstalo jen 17. Přesto se kometu nízko nad obzorem (zhruba 11 stupňů) podařilo zachytit.

Další informace »