Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Jak dopadlo úplné zatmění Slunce v Indonésii?

Jak dopadlo úplné zatmění Slunce v Indonésii?

Úplné zatmění Slunce 9. 3. 2016, Ampana, Sulawesi, Indonésie
Autor: Radim Strycharski

Původním záměrem redakce nebylo přinést nějaký speciální článek s fotogalerií, ale vaše ohlasy a také výběr fotografií z internetu nás přesvědčil, že by byla velká škoda se za právě uplynulým zatměním neohlédnout. Tento krátký článek je poděkováním těm z vás, kdo neváhali, do daleké Indonésie se vydali a poslali svůj obrázek. Stejně tak je poděkováním těm, kdo nám posílali tipy na zajímavé obrázky a konečně je také pozdravem našemu šéfredaktorovi. Tajně totiž doufáme, že mu to také vyšlo a že se nám brzy ozve. Jistě uznáte, že by byla škoda si neukázat to nejlepší, co se podařilo našim a světovým fotografům zachytit.  

Úvodní obrázek jsme obdrželi už po ránu a protože se jej nedařilo vložit do fotogalerie, upozorňujeme tímto, že jestliže jste také měli případně problémy s formulářem, neváhejte se podělit o snímky a nebo o zkušenosti na náš redakční mail info(zavináč)astro.cz. Obrázek, který pořídil Radim Strycharski z Karlových Varů zachycuje fascinujícím způsobem jeden z nejhezčích okamžiků, které můžeme při úplném zatmění Slunce zažít. Slunce definitivně mizí a mezi horami na okraji Měsíce probleskují poslední jeho paprsky v podobě tzv. Bailyho perel.

Úplné zatmění v Indonésii 9. 3. 2016 – střed a konec Autor: Radim Strycharski
Úplné zatmění v Indonésii 9. 3. 2016 – střed a konec
Autor: Radim Strycharski
Již několik sekund před tím, ačkoli obecně takové pozorování v žádném případě nedoporučujeme, bychom mohli triedrem vidět nádhernou protuberanci a na opačné straně již zakrytého kotouče Slunce, bychom registrovali vnitřní korónu. Jinak je na tom skleněné oko fotoaparátu a jeho na světlo citlivý čip. Jak je uvedeno, byl by extrémní nesmysl kdy vůbec namířit na Slunce jakýkoli dalekohled a to i ve chvíli, kdy do úplné fáze zatmění chybí i třeba méně, než půl minuty. I velice tenoučký zbytek slunečního kotouče je nejen oslňující, ale přímo nebezpečný pro náš zrak. Jiná situace nastává na konci zatmění, kdy lze přesněji odhadnout okamžik, když už musíme dalekohled bez filtru odložit. Tehdy registrujeme korónu a stále více vylézající růžovou linku chromosféry s protuberancemi. A jakmile se rozsvítí první Bailyho perly a diamantový prsten, musíme triedr okamžitě odložit. Ještě předtím si však stihne mozek vtisknout do paměti ten neskutečný obraz, ne nepodobný této fotografii. Na jedné straně nás už pomalu oslňuje maličký kousek Slunce,  ale zároveň ještě vidíme protuberance a na straně druhé ještě vnitřní korónu. Škoda že je tento okamžik jen zlomkem sekundy, ale přesto zážitkem na celý život.

Ale ještě větším zážitkem je samotný příchod úplné fáze zatmění. Možná řada z vás zažila výrazné částečné zatmění, které například loni v březnu proběhlo za dobrého počasí také u nás. Ovšem emoce, které vám přináší zatmění úplné, nelze ničím nahradit a zatmění částečné, třeba i 99% už vám přijde jako docela velká nuda. Krajina se totiž v posledních desítkách sekund začne zhasínat, často se vám i zdá, že to není zhasnutí plynulé, ale jakoby v jednotlivých zhoupnutích jasu. A náhle Slunce mizí, na obloze je černý kruh obklopený světlou korónou a hlavně lidé jsou přepadeni emocemi, kterým dávají průchod nejrůznějšími, často zcela iracionálními způsoby. Tato atmosféra vás potom zcela pohltí. Na obloze je vidět několik jasných hvězd, nebo planety Venuše a Merkur. Koróna má při pohledu dalekohledem nepopsatelně nádhernou podobu. Nejvíce se těmto pocitům blíží snímky zpracované světově uznávaným odborníkem na tyto záběry Miroslavem Druckmüllerem.

Koróna při úplném zatmění 9. 3. 2016 Autor: Radim Strycharski
Koróna při úplném zatmění 9. 3. 2016
Autor: Radim Strycharski

A než se pan profesor vrátí a oznámí nám, jak dopadl a než si budeme moci prohlížet jeho geniálně zpracované snímky tohoto zatmění, pokochejme se v článku několika fotografiemi od zmíněného čtenáře Radima, který se neváhal pochlubit a my mu za to mockrát děkujeme. Pokud jde o jiné záběry, určitě stojí za návštěvu galerie Spaceweather.com. Rádi bychom vybrali ještě dva záběry a sice jeden, který pořídil Babak Tafreshi, který je zpracován tak geniálně, že se vizuální vjem ze snímku velmi blíží i reálnému vjemu během zatmění. Druhý snímek potom zachycuje naši Zemi, jak vypadala z družice. Na jejím povrchu je tmavá skvrna, přdstavující měsíční stín a polostín.

Krajina při zatmění 9. 3. 2016 Autor: TWAN/Babak Tafreshi
Krajina při zatmění 9. 3. 2016
Autor: TWAN/Babak Tafreshi

Stín (a polostín) Měsíce na povrchu Země východně od Indonésie (ostrovy jsou patrné vlevo dolů od stínu). Snímala družice Autor: Japonská meteorologická organizace
Stín (a polostín) Měsíce na povrchu Země východně od Indonésie (ostrovy jsou patrné vlevo dolů od stínu). Snímala družice
Autor: Japonská meteorologická organizace

Související články

Petr Horálek: Pozoruhodný úkaz spatří lidé v Indonésii – na několik minut „zmizí“ Slunce

Zatmění Slunce na našem webu

Nejbližší zatmění v ČR




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Zatmění Slunce 2016


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »