Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Konjunkce Venuše s Merkurem
Aleš Majer Vytisknout článek

Konjunkce Venuše s Merkurem

Merkur a Venuše 27. 6. 2005 jen 5' od sebe
Autor: Martin Gembec

Předpovědní modely slibují na sobotu zlepšení počasí a tak si snad budeme moci vychutnat konjunkci Venuše s Merkurem. Teoreticky by při dokonalé průzračnosti ovzduší až k obzoru a vyvýšené pozorovatelově poloze s dobrým výhledem k západu mohlo být přiblížení obou planet viditelné večer po západu Slunce i pouhým okem. Lepší bude vychutnat si úkaz na denní obloze v dalekohledu, krátce po poledni při kulminaci obou těles.

Venuše tou dobou bude téměř 12° od Slunce, tedy dostatečně daleko pro snadné vyhledání. To nám usnadní i malý rozdíl deklinací – necelý 1°. Pokud tedy zrovna nemáme dalekohled na ustavené montáži se systémem GoTo, stačí zvolit okulár s menším zvětšením a zorným polem alespoň 2° a po zaostření na Slunce (pomocí vhodného filtru např. Baader Solar folie) je pootočit v RA o oněch 12° směrem k východu. Venuše by s jasností -3,9 mag měla být na denní obloze v pohodě viditelná ve standardním hledáčku 9×50.

Venuše za vysokou oblačností mobilem přes dalekohled Autor: Aleš Majer
Venuše za vysokou oblačností mobilem přes dalekohled
Autor: Aleš Majer
Pro zajímavost, jak vypadala naše „generálka“ na hvězdárně v Turnově: i přes husté cirry šlo vyhledat Venuši v poledne pomocí 6″ refraktoru. Stačilo dalekohled nastavit na Slunce, zaostřit jej na něj (velmi důležité) a poté podle dělených kruhů pootočit o 40 min v RA a nedaleko středu hledáčku svítil jasný bod. Pak už stačilo Venuši pouze jemnými pohyby vycentrovat ve velkém dalekohledu, a protože byl celkem dobrý seeing, mohli jsme si dovolit i 173násobné zvětšení, kdy byl obraz stále velmi klidný. Na malé jasné kuličce s úhlovým průměrem necelých 10″ se chvílemi objevovaly i nepravidelné šedé skvrny, které byly pravděpodobně pouze iluzorní. Ilustrační snímek mobilem za okulárem vidíte vlevo.

Níže je simulace z počítačového planetária, vpravo je Slunce, vlevo dvojice Merkur a Venuše. Takto nějak bude vypadat situace na obloze o víkendu během dne.

Poloha Merkuru a Venuše vůči Slunci
Poloha Merkuru a Venuše vůči Slunci

Na posledním obrázku níže je simulace, jak by měla konjunkce vypadat v zorném poli turnovského dalekohledu při zvětšení 75×. Planety se přiblíží až na vzdálenost asi půl stupně, přičemž Merkur se zdánlivě sune kolem Venuše zprava doleva.

Simulace zorného pole dalekohledu 150/2250 při zvětšení 75× Autor: Aleš Majer
Simulace zorného pole dalekohledu 150/2250 při zvětšení 75×
Autor: Aleš Majer




O autorovi

Štítky: Merkur, Venuše, Konjunkce


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »