Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Perseidy se blíží

Perseidy se blíží

Výročí jednoho z nejznámějších meteorických rojů, Perseid se pomalu, ale nezadržitelně blíží. A co víc, předpovědi naznačují, že by letos mohly být neobvykle zajímavé.

image003.gif
Roj začíná být aktivní již zanedlouho, uprostřed července, kdy Země vstoupí do okrajových částí mraku částeček uvolněných kdysi z komety Swift-Tuttle. Meteoroidy velikosti zrnek prachu vlétají do atmosféry a vykreslují ohnivé pruhy přes noční oblohu. Zpočátku jen několik každou noc, ale množství se bude postupně zvyšovat až do noci z 11. na 12.srpna, kdy přichází každoroční maximum, ve kterém pozorovatelé mohou očekávat, že uvidí tucty a možná, krátkodobě, dokonce i stovky meteorů za hodinu.

Tento rok je pro Perseidy dobrým rokem a to hned z několika důvodů. Zaprvé Měsíc svým svitem, pár dnů před novem, nebude kazit pozorování. Zadruhé, obvyklá sprška z 12.srpna, by mohla mít zvláštní předehru, novou vlnu meteorů už den předem, 11.srpna. Ta by měla být pro pozorovatele novinkou, způsobena vláknem prachu poprvé procházejícím přes zemskou oběžnou dráhu. Za třetí, maximum prvního z vrcholů, je pro pozorování z našeho území v mimořádně příznivém čase. Radiant roje vychází nad severovýchodním obzorem okolo 21 hodiny SELČ, Měsíc vychází až o půl druhé ráno a je v té době už 4 dny po poslední čtvrti. Nebude tedy pozorování nijak výrazně rušit. Stejné nebo lepší podmínky nastanou až v roce 2028.

Situace 12.srpna nad ránem, hodinu před východem Slunce, je na mapce.

Nové vlákno, stejně jako celý zbytek prachového mraku, ze kterého pochází roj Perseid, je zbytkem po kometě Swift-Tuttle. Rozdíl mezi nimi je v tom, že nové vlákno je relativně mladé. Uvolnilo se z komety teprve v roce 1862. Další mrak prachu, ze kterého pochází každoroční roj, je mnohem starší, možná až tisíce let. Je více rozptýlený a tím odpovědný za téměř měsíc dlouhou spršku vrcholící právě 12.srpna.

Jestli jsou předpovědi správné, bude Země procházet středem nového vlákna ve středu, 11.srpna v 22:54 SELČ. Při tomto průchodu se sice mají vyskytovat většinou slabší meteory, ovšem v množství až 200 meteorů za hodinu. Toto maximum by mělo trvat nejméně 15, ale pravděpodobně asi až 40 minut. Vychází to ze závěrů publikovaných ve WGN podle Esko Lyytinena a Van Flanderna. Jedná se o reálný, ale zatím pouze teoretický předpoklad, protože se Země ještě nikdy nesetkala s tímto vláknem, uvolněným při předposledním návratu komety ke Slunci.

Tradiční maximum 12.srpna by pak mělo nastat jen asi 12 hodin na to, okolo 13:10 SELČ??3 hod a budete-li pozorovat až do rána, možná zahlédnete první meteory hlavní části roje. Očekávané množství je 40-60 meteorů za hodinu. V tomto případě tedy na tom budou lépe pozorovatelé v Severní Americe, u kterých bude tou dobou ještě tma.

image004.jpg
Mezi znalce roje Perseid se významně zapsali počátkem druhé poloviny dvacátého století i českoslovenští astronomové A.Hruška, Zdeněk Ceplecha a Miroslav Plavec. Vypracovali z různých výchozích podkladů poměrně velice spolehlivé odhady intenzity návratů a přiblížili se tak i k pochopení dnes přijímané vláknové struktury roje, kterou je vysvětlována jak pozorovaná změna poloh radiantu, tak dlouhá doba aktivity.

Kometu, která je zdrojem roje, objevili Američané Lewis Swift a Horace Tuttle, pracující nezávisle na sobě, ve dnech 16. a 19. července roku 1862. Tato dvě data objevu a jména objevitelů má kometa proto, že Swift své pozorování původně neoznámil, protože byl přesvědčen, že pozoruje jen pár dní před tím nalezenou kometu Schmidt. To, že se jedná o zcela novou kometu si uvědomil až po Tuttlově oznámení. V noci na 11.srpna pak tehdy sledovali oba astronomové právě to vlákno, přes které letos Země projde. Trvalo však další tři roky, než si Giovanni Schiaparelli uvědomil, že je to právě tato kometa ze které pochází meteorický roj Perseid. Ovšem v těch pohnutých dnech občanské války Severu proti Jihu se v USA o takové věci nikdo nestaral. Schiaparelli (na obrázku) se proslavil hlavně svými kresbami marťanských kanálů.

Názor, že komety a asteroidy mohou ohrozit naší planetu nebyla široce přijímána až do roku 1980. Teprve pak si astronomové začali dělat starosti. Kometa Swift-Tuttle je stejné velikosti jako asteroid, který vyhubil dinosaury před 65 miliony let a ještě nedávno, až do roku 1992, se zdálo, že Swift-Tuttle by se mohla srazit se Zemí už v 14.srpna 2126. Nová data o dráze komety, vracející se do přísluní každých 135 let a přesnější výpočty Briana Marsdena nakonec ukázaly, všechno je jinak a žádné nebezpečí srážky Země s touto kometou nehrozí a to ještě nejméně další tisíciletí. V roce 2126 projde kometa okolo Země ve vzdálenosti 24 milionů kilometrů, ale v roce 3034 už to bude téměř přesný zásah. Kometa projde okolo Země uvnitř pásma 1,6 milionu km (1 milion mil), tedy jen zhruba 4x dál než je Měsíc. Času připravit se na ještě těsnější návrat je tedy dost.

Tak tedy uvolněte se, těšte se a nakonec pozorujete. Perseidy jsou neškodné a krásné. A tento rok je neobvykle dobrým rokem pro to je uvidět.

Zdroj: http://hvezdarnauherskybrod.sweb.cz




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »