Pozoruhodné atmosférické úkazy v červnu a výhled na červenec
Večerní duha z Boubína, 18. červen 2016. Autor: Roman Szpuk
Jako vždy nejprve uvádíme přehled nejzajímavějších fotografií optických jevů v atmosféře za předchozí měsíc. Červen pozoruhodnými jevy vskutku nešetřil. Objevily se noční svítící oblaky, výrazné duhy, krepuskulární paprsky či halové jevy. A na co se těšit v průběhu července? Pokuste se spatřit noční duhu, noční svítící oblaky, nebo další nezvyklé halové jevy. Zkrátka, není toho málo.
Ohlédnutí za červnem
Z množství došlých pozorování bylo obtížné vybrat pouze několik fotografií, jen na stránky Optické úkazy v atmosféře tentokrát dorazilo dokonce něco přes 70 pozorování. Pouhý 18. červen by díky množství fotografií s přehledem postačil na sestavení měsíčního výběru. Ostatně, posuďte sami.
Noční svítící oblaky 18. června 2016
Noční svítící oblaky pozorované večer 18. června ze Švihova. Autor: Antonín HušekNa letošní noční svítící oblaky bylo třeba čekat o něco déle než v předchozích letech, poprvé jsme se jich u nás dočkali až nad ránem 18. června. Přiložený snímek však pochází z večerního úkazu téhož dne, kdy byly stříbřité oblaky již výraznější. Na fotografii od Antonína Huška ze Švihova můžeme tuto mezosférickou oblačnost vidět jako modravé závoje na již potemnělém nebi, na kterém jsou rovněž patrné jasnější hvězdy. Za letošní červen byly tyto neobvyklé oblaky viditelné minimálně během čtyř nocí. Snímky letošních nočních svítících oblaků přináší též fotogalerie.
Duha 18. června 2016
Večerní duha z Boubína, 18. červen 2016. Autor: Roman SzpukPás srážek pozorovaný z vrcholu Boubína mohl meteorolog Roman Szpuk jen stěží přehlédnut. A to díky výrazné duze, která vznikla při svitu večerního, nízko ležícího Slunce na opačné straně oblohy. Pozornosti by neměly uniknout ani další červnové duhy: 27. června pozorovala Dagmar Müllerová v Praze unikátní rozdvojenou duhu (i s bleskem), o den později pak z vrcholu observatoře na Milešovce zachytil téměř kruhovou jitřní duhu pozorovatel Tibor Máté.
Anikrepuskulární paprsky 18. června 2016
Antikrepuskulární paprsky z Boubína 1á. června 2016. Autor: Roman SzpukDalší z úkazů zaznamenaných 18. června pochází opět od Romana Szpuka – a opět z vrcholu Boubína. Vějíř antikrepuskulárních paprsků vznikl na opačné straně oblohy než se nacházelo Slunce a směřoval tedy směrem k protislunečnímu bodu. Dráhy paprsků jsou zviditelněny rozptylem světla. Naopak krepuskulární paprsky vznikají na straně oblohy bližší Slunci a často jsou viditelné až krátce po jeho západu, kdy se sluneční paprsky prodírají i stovky kilometrů (!) skrze vzdálenou oblačnost (např. rozsáhlé bouřkové mraky). I tuto podívanou nabídla červnová obloha – nejlépe asi 23. června, kdy tyto paprsky zachytily kamery ČHMÚ.
Cirkumhorizontální oblouk 19. června 2016
Cirkumhorizontální oblouk nad jižním obzorem. Dobřejovice, 19. června 2016. Autor: Adéla AndrovičováJeden ze vzácnějších halových jevů se podařilo zachytit Adéle Androvičové. Spatření cirkumhotizontálního oblouku zůstává vyhrazeno poledním hodinám několikatýdenního období kolem letního slunovratu, kdy se sluneční kotouč dostává výše než 58°. Tento halový jev tedy můžeme spatřit pouze nad jižním obzorem. Jev vzniká v ledových krystalech řasovité oblačnosti a to tehdy, pokud jsou ledové destičky upořádány vodorovně. Paprsky dopadající na jejich boční stěnu se v nich lámou a vychází spodní podstavou rozložené v barvy spektra. Při nižších výškách Slunce jev nemůže nastat, protože uvnitř krystalu dojde k totálnímu odrazu paprsku.
Výhled na červenec
Duha
Díky nízko vystupujícím letním úplňkům, můžeme vzácně při dešti na opačné straně oblohy pozorovat noční duhu. Vzhledem k tomu, že poloměr hlavní duhy okolo protislunečního bodu je asi 42°, je povzbuzující, že během svitu Měsíce nad obzorem je podmínka promítnutí duhového oblouku nad obzor vždy splněna. Občas se lze dočíst, že barvy měsíční duhy jsou mdlé. Ano, je sice slabší a naše oko neuvidí barvy tak syté, ovšem fotografie může ukázat, že vzhled měsíční duhy se neliší od duhy vzniklé ve světle slunečním. Budete-li třeba někde v létě stanovat, oplatí se krátce po nočním dešti ještě prozkoumat oblohu. Úplněk nastává 20. července.
Halové jevy
Malé a opsané halo. Obě hala se dotýkají v horní a dolní části, opsané halo vzniklé spojením horního a dotykového oblouku se od kruhového malého hala po stranách odděluje. Pozorováno v Třeboni 2. července 2010. Autor: Tomáš TržickýS ohledm ke vzniku těchto jevů by se mohlo zdát takřka nemožné očekávat v létě výskyt ledových krystalů. Možná jste i v těch největších letních parnech cestovali letadlem a jistě vám neuniklo, že ve vysokých letových hladinách se i v této roční době pohybují teploty mnoho desítek stupňů Celsia pod bodem mrazu. Nevěříte? O aktuální teplotě v horní části troposféry se lze přesvědčit na výstupu ze sondážního měření ČHMÚ. Tak schválně, kolik naměřili třeba právě dnes?
I v takových výškách se mohou nacházet řasovité oblaky složené z drobných ledových krystalků, které jsou živnou půdou pro vznik halových jevů. A pokud poletíte třeba do Řecka, pak vězte, že termín „halo“ pochází právě ze staré řečtiny. Za půl roku se však budeme za mrazivých teplot setkávat s halovými jevy i přízemní vrstvě ovzduší. Možná nás nyní tato představa alespoň příjemně ochladí. Při vysoké poloze Slunce nad obzorem máme v červenci stále ještě šanci spatřit cirkumhorizontální oblouk. Občas lze také v řasovité oblačnosti pozorovat současně malé a opsané halo, které se právě se zvětšující výškou Slunce k malému halu přimyká.
Noční svítící oblaky
Jemná struktura nočních svítících oblaků při úkazu z 10. července 2015 v Brandýsku. Autor: Jan DrahokoupilČervenec patří nočním svítícím oblakům. Zatímco v červnu jejich četnost postupně roste, nejčetnější výskyt není při letním slunovratu, ale asi 10 dní po něm. Přelom června a července je pak tedy ideální dobou k pokusu se tyto zvláštní oblaky spatřit. A letošní sezóna je co do počtu úkazů již nyní bohatší, než loňská. Zatímco červnová obloha nabídla noční svítící oblaky ve 4 nocích, jen za prvních 10 dnů července se objevily 6 krát. Jejich aktivita bude nyní pomalu ustávat až do konce července, jak ukazuje přehled jejich pozorování z ČR, avšak severně od nás je lze pozorovat až do srpna. Pokusíte-li se je vyhlížet, větší šanci k jejich pozorování nabízí druhá polovina noci. Podle uvedeného přehledu pozorování plyne, že z úkazů zaznamenaných v ČR od roku 2004 do roku 2015 jich bylo pozorovatelných 60 % právě na ranní soumrakové obloze. Tím rozumíme období, kdy je sluneční kotouč asi 6-16 stupňů pod obzorem, tedy převážně dobu nautického soumraku a části astronomického soumraku - viz tabulku níže.
Soumrak a poloha Slunce
Zhruba do poloviny července u nás Slunce klesá příliš nízko pod obzor, nenastává tedy astronomická noc (Slunce neklesá pod 18 ° pod obzor).
Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules.
Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov.
M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty.
Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats
28.4.2025 až 1.5.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4