Pozoruhodné atmosférické úkazy v červnu a výhled na červenec
Večerní duha z Boubína, 18. červen 2016. Autor: Roman Szpuk
Jako vždy nejprve uvádíme přehled nejzajímavějších fotografií optických jevů v atmosféře za předchozí měsíc. Červen pozoruhodnými jevy vskutku nešetřil. Objevily se noční svítící oblaky, výrazné duhy, krepuskulární paprsky či halové jevy. A na co se těšit v průběhu července? Pokuste se spatřit noční duhu, noční svítící oblaky, nebo další nezvyklé halové jevy. Zkrátka, není toho málo.
Ohlédnutí za červnem
Z množství došlých pozorování bylo obtížné vybrat pouze několik fotografií, jen na stránky Optické úkazy v atmosféře tentokrát dorazilo dokonce něco přes 70 pozorování. Pouhý 18. červen by díky množství fotografií s přehledem postačil na sestavení měsíčního výběru. Ostatně, posuďte sami.
Noční svítící oblaky 18. června 2016
Noční svítící oblaky pozorované večer 18. června ze Švihova. Autor: Antonín HušekNa letošní noční svítící oblaky bylo třeba čekat o něco déle než v předchozích letech, poprvé jsme se jich u nás dočkali až nad ránem 18. června. Přiložený snímek však pochází z večerního úkazu téhož dne, kdy byly stříbřité oblaky již výraznější. Na fotografii od Antonína Huška ze Švihova můžeme tuto mezosférickou oblačnost vidět jako modravé závoje na již potemnělém nebi, na kterém jsou rovněž patrné jasnější hvězdy. Za letošní červen byly tyto neobvyklé oblaky viditelné minimálně během čtyř nocí. Snímky letošních nočních svítících oblaků přináší též fotogalerie.
Duha 18. června 2016
Večerní duha z Boubína, 18. červen 2016. Autor: Roman SzpukPás srážek pozorovaný z vrcholu Boubína mohl meteorolog Roman Szpuk jen stěží přehlédnut. A to díky výrazné duze, která vznikla při svitu večerního, nízko ležícího Slunce na opačné straně oblohy. Pozornosti by neměly uniknout ani další červnové duhy: 27. června pozorovala Dagmar Müllerová v Praze unikátní rozdvojenou duhu (i s bleskem), o den později pak z vrcholu observatoře na Milešovce zachytil téměř kruhovou jitřní duhu pozorovatel Tibor Máté.
Anikrepuskulární paprsky 18. června 2016
Antikrepuskulární paprsky z Boubína 1á. června 2016. Autor: Roman SzpukDalší z úkazů zaznamenaných 18. června pochází opět od Romana Szpuka – a opět z vrcholu Boubína. Vějíř antikrepuskulárních paprsků vznikl na opačné straně oblohy než se nacházelo Slunce a směřoval tedy směrem k protislunečnímu bodu. Dráhy paprsků jsou zviditelněny rozptylem světla. Naopak krepuskulární paprsky vznikají na straně oblohy bližší Slunci a často jsou viditelné až krátce po jeho západu, kdy se sluneční paprsky prodírají i stovky kilometrů (!) skrze vzdálenou oblačnost (např. rozsáhlé bouřkové mraky). I tuto podívanou nabídla červnová obloha – nejlépe asi 23. června, kdy tyto paprsky zachytily kamery ČHMÚ.
Cirkumhorizontální oblouk 19. června 2016
Cirkumhorizontální oblouk nad jižním obzorem. Dobřejovice, 19. června 2016. Autor: Adéla AndrovičováJeden ze vzácnějších halových jevů se podařilo zachytit Adéle Androvičové. Spatření cirkumhotizontálního oblouku zůstává vyhrazeno poledním hodinám několikatýdenního období kolem letního slunovratu, kdy se sluneční kotouč dostává výše než 58°. Tento halový jev tedy můžeme spatřit pouze nad jižním obzorem. Jev vzniká v ledových krystalech řasovité oblačnosti a to tehdy, pokud jsou ledové destičky upořádány vodorovně. Paprsky dopadající na jejich boční stěnu se v nich lámou a vychází spodní podstavou rozložené v barvy spektra. Při nižších výškách Slunce jev nemůže nastat, protože uvnitř krystalu dojde k totálnímu odrazu paprsku.
Výhled na červenec
Duha
Díky nízko vystupujícím letním úplňkům, můžeme vzácně při dešti na opačné straně oblohy pozorovat noční duhu. Vzhledem k tomu, že poloměr hlavní duhy okolo protislunečního bodu je asi 42°, je povzbuzující, že během svitu Měsíce nad obzorem je podmínka promítnutí duhového oblouku nad obzor vždy splněna. Občas se lze dočíst, že barvy měsíční duhy jsou mdlé. Ano, je sice slabší a naše oko neuvidí barvy tak syté, ovšem fotografie může ukázat, že vzhled měsíční duhy se neliší od duhy vzniklé ve světle slunečním. Budete-li třeba někde v létě stanovat, oplatí se krátce po nočním dešti ještě prozkoumat oblohu. Úplněk nastává 20. července.
Halové jevy
Malé a opsané halo. Obě hala se dotýkají v horní a dolní části, opsané halo vzniklé spojením horního a dotykového oblouku se od kruhového malého hala po stranách odděluje. Pozorováno v Třeboni 2. července 2010. Autor: Tomáš TržickýS ohledm ke vzniku těchto jevů by se mohlo zdát takřka nemožné očekávat v létě výskyt ledových krystalů. Možná jste i v těch největších letních parnech cestovali letadlem a jistě vám neuniklo, že ve vysokých letových hladinách se i v této roční době pohybují teploty mnoho desítek stupňů Celsia pod bodem mrazu. Nevěříte? O aktuální teplotě v horní části troposféry se lze přesvědčit na výstupu ze sondážního měření ČHMÚ. Tak schválně, kolik naměřili třeba právě dnes?
I v takových výškách se mohou nacházet řasovité oblaky složené z drobných ledových krystalků, které jsou živnou půdou pro vznik halových jevů. A pokud poletíte třeba do Řecka, pak vězte, že termín „halo“ pochází právě ze staré řečtiny. Za půl roku se však budeme za mrazivých teplot setkávat s halovými jevy i přízemní vrstvě ovzduší. Možná nás nyní tato představa alespoň příjemně ochladí. Při vysoké poloze Slunce nad obzorem máme v červenci stále ještě šanci spatřit cirkumhorizontální oblouk. Občas lze také v řasovité oblačnosti pozorovat současně malé a opsané halo, které se právě se zvětšující výškou Slunce k malému halu přimyká.
Noční svítící oblaky
Jemná struktura nočních svítících oblaků při úkazu z 10. července 2015 v Brandýsku. Autor: Jan DrahokoupilČervenec patří nočním svítícím oblakům. Zatímco v červnu jejich četnost postupně roste, nejčetnější výskyt není při letním slunovratu, ale asi 10 dní po něm. Přelom června a července je pak tedy ideální dobou k pokusu se tyto zvláštní oblaky spatřit. A letošní sezóna je co do počtu úkazů již nyní bohatší, než loňská. Zatímco červnová obloha nabídla noční svítící oblaky ve 4 nocích, jen za prvních 10 dnů července se objevily 6 krát. Jejich aktivita bude nyní pomalu ustávat až do konce července, jak ukazuje přehled jejich pozorování z ČR, avšak severně od nás je lze pozorovat až do srpna. Pokusíte-li se je vyhlížet, větší šanci k jejich pozorování nabízí druhá polovina noci. Podle uvedeného přehledu pozorování plyne, že z úkazů zaznamenaných v ČR od roku 2004 do roku 2015 jich bylo pozorovatelných 60 % právě na ranní soumrakové obloze. Tím rozumíme období, kdy je sluneční kotouč asi 6-16 stupňů pod obzorem, tedy převážně dobu nautického soumraku a části astronomického soumraku - viz tabulku níže.
Soumrak a poloha Slunce
Zhruba do poloviny července u nás Slunce klesá příliš nízko pod obzor, nenastává tedy astronomická noc (Slunce neklesá pod 18 ° pod obzor).
Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“
Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch
NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku
Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy.
Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú.
Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku.
Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život.
Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená.
LRGB+Ha+NIR verzia
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
11.4. až 22.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4