Pozoruhodné atmosférické úkazy v květnu a výhled na červen

Ohlédnutí za květnem

Květnové ohlédnutí zahájíme polární září, kterou fotograficky zachytil v noci z 8. na 9. května Zbyněk Černoch ve Větřkovících. I když tato polární záře nebyla výrazná, přesto ji pozorovali i u našich jižních sousedů – v Rakousku.

Duha 9. května 2016

Pomocí širokoúhlého objektivu zachytil výraznou primární a sekundární duhu ostřílený  fotograf atmosférických jevů Martin Popek z Nýdku. Na snímku je dobře patrný sled spektrálních barev u obou duhových oblouků. Zatímco u jasnější hlavní (primární) duhy je na vnější straně barva červená, u vedlejší (sekundární) duhy je pořadí barev převrácené. 
 

Krepuskulární paprsky 15. května 2016

Vějíř rozptylem zviditelněných drah slunečních paprsků zachytil na své fotografii Jiří Šíp. Snímek pořídil v Zábřehu na Moravě 15. května. I tyto rovnoběžné světlené pruhy lze označovat pojmem krepuskulární paprsky. Nejvíce si však toto označení zasluhují paprsky pozorovatelné až po západu Slunce, kdy vybíhají zpoza obzoru – to tehdy, prodírají-li se mezi hradbami mohutné vzdálené oblačnosti. Tak napovídá i latinský základ slova crepusculum - soumrak.

Halové jevy 22. května

Druhý zářez do pomyslné květnové pažby si připisuje Martin Popek. Tentokrát za snímek halových jevů z 22. května pořízený v Nýdku. Záběr zřetelně zachycuje hned několik jevů současně, které vznikly díky lomu či odrazu slunečních paprsků na horizontálně uspořádaných ledových hranolcích v řasovité oblačnosti. Zatímco nejbarevněji se projevuje nad Sluncem horní dotykový oblouk malého hala, výrazné jsou též části bělavého parhelického kruhu, který obepíná oblohu dokola ve stejné výšce jako Slunce. Nejvzácnějším a současně také nejslabším jevem jsou tzv. Wegenerovy oblouky. Ty nalezneme v horní třetině snímku uvnitř parhelického kruhu jako mírně zakřivené světlé fragmenty.
 

Modré ani zelené slunce či měsíc avizované v minulém díle se sice v květnu neukázali, ale stopy aerosolů z kanadských lesních požárů byly v květnu přeci jen nad střední Evropou detekovány.

Výhled na červen

Noční svítící oblaky

V červnovém výhledu nelze vynechat noční svítící oblaky. Jejich sezóna u nás začíná právě v průběhu června a potrvá do konce července. Tyto oblaky s řasovitou strukturou lze vyhlížet nízko nad severozápadním až severovýchodním obzorem orientačně po 22:30 resp. po 2:30 hod. letního času, tedy právě v době, kdy Slunce ozařuje už jen svrchní vrstvy atmosféry. Noční svítící oblaky totiž představují nejvýše položenou oblačnost v zemské atmosféře (kolem 83 km nad povrchem), která se v tomto období vytváří nad polárními severními oblastmi v horní části mezosféry. V roce 2015 byly tyto oblaky od nás pozorovatelné v průběhu minimálně 8 nocí. V jejich spatření mohou být nápomocny webové kamery. O nočních svítících oblacích a podmínkách pro jejich pozorování se můžete blíže dočíst např. v tomto nebo tomto článku.

Halové jevy

Z halových jevů upozorníme na tzv. cirkumhorizontální oblouk, který lze občas pozorovat jen pár týdnů kolem letního slunovratu nízko nad jižním obzorem při výšce Slunce alespoň 58°. Tento oblouk vzniká lomem světla v řasovité oblačnosti složené z ledových krystalů ve tvaru destiček, do nichž paprsky vcházejí boční stěnou a vystupují spodní podstavou. Barevný oblouk se sytými spektrálními barvami se táhne rovnoběžně s obzorem ve výšce několika stupňů. Jeho učebnicovou podobu zachytil Roman Szpuk před dvěma lety ve Vimperku.

Rozptyl světla a soumrak

Jak připomíná autor posledního snímku Petr Horálek, červen je (nejen) v Česku velice zajímavý měsíc. Zatímco nadšenci už vyhlížejí výše zmíněné noční svítící oblaky, noční obloha vlastně nikdy není tmavá. Díky tomu, že ležíme na 50° severní šířky, období kolem letního slunovratu nabízí velmi krátké noci, které navíc podle definice nejsou astronomické. Slunce neklesne přibližně mezi 31. květnem a 11. červencem více než 18° pod obzor, takže vlastně stále pozorujeme soumrak, byť velmi pokročilý. Nejvíce si toho lze pochopitelně všimnout okolo slunovratu samotného. Letos nastává slunovrat 20. června, ale ve stejný den bude i úplněk. A všichni víme, jak silně dokáže úplňkový Měsíc osvítit krajinu. Takže pokud si chcete užít ne-astronomické noci s Mléčnou dráhou na tmavě modré obloze, musíte vyhlížet v následujících dnech anebo na až počátku července. Pochopitelně daleko od měst a ideálně vysoko v horách - například v Krkonoších. Na Sněžce (a nejen tam) můžete za opravdu čisté dohlednosti spatřit i plovoucí soumrak - světlo soumraku nízko nad obzorem pomalu se od stmívání do svítání přesouvající od severozápadu k severovýchodu. Kdybyste byli ještě blíže k severnímu pólu (například ve Skandinávii), bylo by světlo v noci ještě výraznější či už přecházelo v bílou noc. Od 67° severní šířky k pólu pak Slunce okolo slunovratu nezapadá vůbec. Přiložený snímek vznikl 22. června 2015 nad Sečskou přehradou necelou hodinu před místní půlnoci.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Optické úkazy v atmosféře - čtenářská galerie
[2] Čtenářská galerie astro.cz
[3] Pozoruhodné atmosférické úkazy v dubnu a výhled na květen