Opět přinášíme ohlédnutí za nejzajímavějšími fotografiemi optických jevů v atmosféře od vás, našich čtenářů – tentokrát za únor 2016. Hned počátek měsíce přinesl unikátní stratosférickou oblačnost. V březnu pak lze očekávat pylové koróny a mnoho dalších jevů.
Ohlédnutí za únorem
Perleťový oblak 3. února
Perleťový oblak, Strojetice, 17:40 hod. Autor: ČHMÚNe každý záběr musí budit úžas hned na první pohled. Zejména když jej pořídila třeba automatická kamera. Podíváte-li se na večerní záběr z 3. února z kamery ČHMÚ ze Strojetic, spatříte jihozápadním směrem v červeném kroužku malý světlý obláček. V tu dobu bylo Slunce však již 6° pod obzorem. Stejný oblak se podařilo identifikovat i na záběru z kamery v Doksanech, krerá leží o 58,5 km dále. Proložíme-li linie pozorovávání z dalších míst ve střední Evropě (např. z okolí Frankfurtu), dostaneme polohu útvaru nad severem Švýcarska! To je jistě neuvěřitelný výsledek, který svědčí o tom, že nejde o běžný troposférický, ale stratosférický oblak. Šlo zjevně o důsledek zanesení mimořádně chladného vzduchu ve stratosféře nad západní a střední Evropu počátkem února. Při teplotách pod –85° C se mohou vytvořit tzv. polární stratosférické oblaky, v tomto případě typ II – perleťový oblak, byť tentokrát bez výrazné irizace, která těmto vzácným oblakům jinak propůjčuje jedinečný vzhled. Povede se letos od nás zachycení ještě vzácnějšího jevu?
Duha 3. února
Únorová duha Autor: Josef HorákPočasí v únoru umí překvapit. Tuto poměrně výraznou duhu pozoroval při přeháňce Josef Horák 3. února asi dvě hodiny po poledni. Díky nízké poloze slunce vystoupil duhový oblouk na protisluneční straně oblohy vysoko, a proto duha pouze nekopíruje horizont. Všimněte si, že duha byla viditelná ze západních Čech jen několik hodin před částečným vyjasněním, které pomohlo zaznamenat úvodní pozorování. Jinde bylo zataženo.
Koróna kolem Měsíce
Prstence koróny kolem Měsíce Autor: Jitka RosslerováVýrazné barevné ohybové jevy kolem Měsíce zachytila 22. února v Člupku Jitka Rosslerová. Sled několika spektrálních maxim a minim parsků ohýbacích se na konturách miniaturních přechlazených kapiček o stejné velikosti umocnil na obloze vzhled úplňku. Na okrajích tenkých oblaků, kde se velikost kapiček mění, je pravidelná koróna deformována – dobře je to patrné na dalších snímcích v galerii autorky.
Pěkná barevná koróna v detailním pohledu je také na titulní fotografii tohoto dílu. Její snímek byl pořízen 24. února nad ránem v době úhlového přiblížení Měsíce a Jupitera. Autorem obrázku je z těchto přehledů již dobře známý fotograf Marián Runkas.
Výhled na březen
Duha
Hlavní duha může vystoupit nad obzor, jen pokud je sluneční kotouč níže, než 42° nad obzorem. Tato podmínka je během celého dne splněna až do konce března. Pokud tedy zaprší při současném svitu Slunce, lze duhu ve dne spatřit kdykoli nad obzorem právě na opačné straně oblohy.
Halové jevy
Sezóna pozorování halových jevů na ledových krystalech v přízemní vrstvě ovzduší pomalu končí. Pozorovatele ale může povzbudit skutečnost, že halové jevy vznikající klasicky na řasovité oblačnosti vykazují jarní a podzimní maximum. Halové jevy však můžeme pozorovat též díky svitu Měsíce několik dnů kolem úplňku, ten připadá na 23. března.
Ohybové jevy
Pylová koróna vznikající ohybem světla na nesférických částicích. Autor: Tomáš TržickýUž jste letos slyšeli kýchat alergiky? S trochou cynismu k takto postiženým můžeme tvrdit, že jde vedle zpěvu ptáků o další posly jara. A jakou spojitost to má s ohybovými jevy? Právě v období květu některých alergenů můžeme kolem jasných světelných zdrojů (Slunce, Měsíc) vzácněji pozorovat tzv. pylové koróny. Jde o barevné ohybové obrazce vznikající tentokrát nikoliv na sférických vodních kapkách, ale na nesférických pylových zrnech. Ty se prozradí nepravidelným tvarem koróny, často eliptické tvaru, či se zjasněními jako na přiloženém snímku. Tato nepravidelnost je důsledkem převažujícího uspořádání pylových zrn ve vzduchu – pokud by byla pylová zrnka bez převažující orientace v prostoru, nebo pokud by světelný zdroj byl v nadhlavníku, pak by výsledná koróna byla pravidelná (stejně jako koróna vznikající na vodních kapičkách). Nejčastěji vznikají pylové koróny na pylových zrnech břízy, olše, lísky, borovice, smrku aj. První pylové koróny lze zaznamenat občas již v únoru, v dalších jarních měsících je jejich výskyt pochopitelně častější.
Polární záře
Případnému pozorování polárních září může nahrávat i blížící se maximum jejich výskytu. Období kolem rovnodenností přináší dlouhodobě příznivější podmínky. Podle historických záznamů o pozorování polárních září z našich zemí připadá jejich nevětší výskyt právě na březen!
Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 22. 5. do 28. 5. 2023. Měsíc dorůstá do první čtvrti a na večerní obloze se potká s jasnou planetou Venuší a slabším Marsem. Aktivita Slunce je poměrně vysoká. V galaxii M101 je možné vidět supernovu. Na ISS má dorazit druhá návštěvnická soukromá mise Axiom-2 v lodi Crew Dragon a také nákladní loď Progress MS-23. Před 100 lety se narodil Bohumil Maleček, který ve Valašském Meziříčí organizoval skupinu pozorovatelů zákrytů hvězd tělesy Sluneční soustavy.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2023
získal snímek „Kometa C/2022 E3 ZTF v souhvězdí Býka“,
jehož autorem je Jiří Soukup
Vítězným snímkem dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce jsme se přenesli do vesmírného prachu. A to nejen toho k Zemi
Snímek komety C/2022 A2 (PANSTARRS) v souhvězdí Andromedy. Rozměry obrázku jsou 40 x 40 obloukových minut, proti originálu 2x zmenšeno, sever je nahoře, východ vlevo. Kometa měla podle efemeridy 15.0 magnitudy. Vzdálenost od Země byla 2.718 au, od Slunce 2.133 au. Pořízeno za nastupujícího svítání.
