Opět přinášíme ohlédnutí za nejzajímavějšími fotografiemi optických jevů v atmosféře od vás, našich čtenářů – tentokrát za únor 2016. Hned počátek měsíce přinesl unikátní stratosférickou oblačnost. V březnu pak lze očekávat pylové koróny a mnoho dalších jevů.
Ohlédnutí za únorem
Perleťový oblak 3. února
Perleťový oblak, Strojetice, 17:40 hod. Autor: ČHMÚNe každý záběr musí budit úžas hned na první pohled. Zejména když jej pořídila třeba automatická kamera. Podíváte-li se na večerní záběr z 3. února z kamery ČHMÚ ze Strojetic, spatříte jihozápadním směrem v červeném kroužku malý světlý obláček. V tu dobu bylo Slunce však již 6° pod obzorem. Stejný oblak se podařilo identifikovat i na záběru z kamery v Doksanech, krerá leží o 58,5 km dále. Proložíme-li linie pozorovávání z dalších míst ve střední Evropě (např. z okolí Frankfurtu), dostaneme polohu útvaru nad severem Švýcarska! To je jistě neuvěřitelný výsledek, který svědčí o tom, že nejde o běžný troposférický, ale stratosférický oblak. Šlo zjevně o důsledek zanesení mimořádně chladného vzduchu ve stratosféře nad západní a střední Evropu počátkem února. Při teplotách pod –85° C se mohou vytvořit tzv. polární stratosférické oblaky, v tomto případě typ II – perleťový oblak, byť tentokrát bez výrazné irizace, která těmto vzácným oblakům jinak propůjčuje jedinečný vzhled. Povede se letos od nás zachycení ještě vzácnějšího jevu?
Duha 3. února
Únorová duha Autor: Josef HorákPočasí v únoru umí překvapit. Tuto poměrně výraznou duhu pozoroval při přeháňce Josef Horák 3. února asi dvě hodiny po poledni. Díky nízké poloze slunce vystoupil duhový oblouk na protisluneční straně oblohy vysoko, a proto duha pouze nekopíruje horizont. Všimněte si, že duha byla viditelná ze západních Čech jen několik hodin před částečným vyjasněním, které pomohlo zaznamenat úvodní pozorování. Jinde bylo zataženo.
Koróna kolem Měsíce
Prstence koróny kolem Měsíce Autor: Jitka RosslerováVýrazné barevné ohybové jevy kolem Měsíce zachytila 22. února v Člupku Jitka Rosslerová. Sled několika spektrálních maxim a minim parsků ohýbacích se na konturách miniaturních přechlazených kapiček o stejné velikosti umocnil na obloze vzhled úplňku. Na okrajích tenkých oblaků, kde se velikost kapiček mění, je pravidelná koróna deformována – dobře je to patrné na dalších snímcích v galerii autorky.
Pěkná barevná koróna v detailním pohledu je také na titulní fotografii tohoto dílu. Její snímek byl pořízen 24. února nad ránem v době úhlového přiblížení Měsíce a Jupitera. Autorem obrázku je z těchto přehledů již dobře známý fotograf Marián Runkas.
Výhled na březen
Duha
Hlavní duha může vystoupit nad obzor, jen pokud je sluneční kotouč níže, než 42° nad obzorem. Tato podmínka je během celého dne splněna až do konce března. Pokud tedy zaprší při současném svitu Slunce, lze duhu ve dne spatřit kdykoli nad obzorem právě na opačné straně oblohy.
Halové jevy
Sezóna pozorování halových jevů na ledových krystalech v přízemní vrstvě ovzduší pomalu končí. Pozorovatele ale může povzbudit skutečnost, že halové jevy vznikající klasicky na řasovité oblačnosti vykazují jarní a podzimní maximum. Halové jevy však můžeme pozorovat též díky svitu Měsíce několik dnů kolem úplňku, ten připadá na 23. března.
Ohybové jevy
Pylová koróna vznikající ohybem světla na nesférických částicích. Autor: Tomáš TržickýUž jste letos slyšeli kýchat alergiky? S trochou cynismu k takto postiženým můžeme tvrdit, že jde vedle zpěvu ptáků o další posly jara. A jakou spojitost to má s ohybovými jevy? Právě v období květu některých alergenů můžeme kolem jasných světelných zdrojů (Slunce, Měsíc) vzácněji pozorovat tzv. pylové koróny. Jde o barevné ohybové obrazce vznikající tentokrát nikoliv na sférických vodních kapkách, ale na nesférických pylových zrnech. Ty se prozradí nepravidelným tvarem koróny, často eliptické tvaru, či se zjasněními jako na přiloženém snímku. Tato nepravidelnost je důsledkem převažujícího uspořádání pylových zrn ve vzduchu – pokud by byla pylová zrnka bez převažující orientace v prostoru, nebo pokud by světelný zdroj byl v nadhlavníku, pak by výsledná koróna byla pravidelná (stejně jako koróna vznikající na vodních kapičkách). Nejčastěji vznikají pylové koróny na pylových zrnech břízy, olše, lísky, borovice, smrku aj. První pylové koróny lze zaznamenat občas již v únoru, v dalších jarních měsících je jejich výskyt pochopitelně častější.
Polární záře
Případnému pozorování polárních září může nahrávat i blížící se maximum jejich výskytu. Období kolem rovnodenností přináší dlouhodobě příznivější podmínky. Podle historických záznamů o pozorování polárních září z našich zemí připadá jejich nevětší výskyt právě na březen!
Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules.
Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov.
M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty.
Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats
28.4.2025 až 1.5.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
