Opět přinášíme ohlédnutí za nejzajímavějšími fotografiemi optických jevů v atmosféře od vás, našich čtenářů – tentokrát za únor 2016. Hned počátek měsíce přinesl unikátní stratosférickou oblačnost. V březnu pak lze očekávat pylové koróny a mnoho dalších jevů.
Ohlédnutí za únorem
Perleťový oblak 3. února
Perleťový oblak, Strojetice, 17:40 hod. Autor: ČHMÚNe každý záběr musí budit úžas hned na první pohled. Zejména když jej pořídila třeba automatická kamera. Podíváte-li se na večerní záběr z 3. února z kamery ČHMÚ ze Strojetic, spatříte jihozápadním směrem v červeném kroužku malý světlý obláček. V tu dobu bylo Slunce však již 6° pod obzorem. Stejný oblak se podařilo identifikovat i na záběru z kamery v Doksanech, krerá leží o 58,5 km dále. Proložíme-li linie pozorovávání z dalších míst ve střední Evropě (např. z okolí Frankfurtu), dostaneme polohu útvaru nad severem Švýcarska! To je jistě neuvěřitelný výsledek, který svědčí o tom, že nejde o běžný troposférický, ale stratosférický oblak. Šlo zjevně o důsledek zanesení mimořádně chladného vzduchu ve stratosféře nad západní a střední Evropu počátkem února. Při teplotách pod –85° C se mohou vytvořit tzv. polární stratosférické oblaky, v tomto případě typ II – perleťový oblak, byť tentokrát bez výrazné irizace, která těmto vzácným oblakům jinak propůjčuje jedinečný vzhled. Povede se letos od nás zachycení ještě vzácnějšího jevu?
Duha 3. února
Únorová duha Autor: Josef HorákPočasí v únoru umí překvapit. Tuto poměrně výraznou duhu pozoroval při přeháňce Josef Horák 3. února asi dvě hodiny po poledni. Díky nízké poloze slunce vystoupil duhový oblouk na protisluneční straně oblohy vysoko, a proto duha pouze nekopíruje horizont. Všimněte si, že duha byla viditelná ze západních Čech jen několik hodin před částečným vyjasněním, které pomohlo zaznamenat úvodní pozorování. Jinde bylo zataženo.
Koróna kolem Měsíce
Prstence koróny kolem Měsíce Autor: Jitka RosslerováVýrazné barevné ohybové jevy kolem Měsíce zachytila 22. února v Člupku Jitka Rosslerová. Sled několika spektrálních maxim a minim parsků ohýbacích se na konturách miniaturních přechlazených kapiček o stejné velikosti umocnil na obloze vzhled úplňku. Na okrajích tenkých oblaků, kde se velikost kapiček mění, je pravidelná koróna deformována – dobře je to patrné na dalších snímcích v galerii autorky.
Pěkná barevná koróna v detailním pohledu je také na titulní fotografii tohoto dílu. Její snímek byl pořízen 24. února nad ránem v době úhlového přiblížení Měsíce a Jupitera. Autorem obrázku je z těchto přehledů již dobře známý fotograf Marián Runkas.
Výhled na březen
Duha
Hlavní duha může vystoupit nad obzor, jen pokud je sluneční kotouč níže, než 42° nad obzorem. Tato podmínka je během celého dne splněna až do konce března. Pokud tedy zaprší při současném svitu Slunce, lze duhu ve dne spatřit kdykoli nad obzorem právě na opačné straně oblohy.
Halové jevy
Sezóna pozorování halových jevů na ledových krystalech v přízemní vrstvě ovzduší pomalu končí. Pozorovatele ale může povzbudit skutečnost, že halové jevy vznikající klasicky na řasovité oblačnosti vykazují jarní a podzimní maximum. Halové jevy však můžeme pozorovat též díky svitu Měsíce několik dnů kolem úplňku, ten připadá na 23. března.
Ohybové jevy
Pylová koróna vznikající ohybem světla na nesférických částicích. Autor: Tomáš TržickýUž jste letos slyšeli kýchat alergiky? S trochou cynismu k takto postiženým můžeme tvrdit, že jde vedle zpěvu ptáků o další posly jara. A jakou spojitost to má s ohybovými jevy? Právě v období květu některých alergenů můžeme kolem jasných světelných zdrojů (Slunce, Měsíc) vzácněji pozorovat tzv. pylové koróny. Jde o barevné ohybové obrazce vznikající tentokrát nikoliv na sférických vodních kapkách, ale na nesférických pylových zrnech. Ty se prozradí nepravidelným tvarem koróny, často eliptické tvaru, či se zjasněními jako na přiloženém snímku. Tato nepravidelnost je důsledkem převažujícího uspořádání pylových zrn ve vzduchu – pokud by byla pylová zrnka bez převažující orientace v prostoru, nebo pokud by světelný zdroj byl v nadhlavníku, pak by výsledná koróna byla pravidelná (stejně jako koróna vznikající na vodních kapičkách). Nejčastěji vznikají pylové koróny na pylových zrnech břízy, olše, lísky, borovice, smrku aj. První pylové koróny lze zaznamenat občas již v únoru, v dalších jarních měsících je jejich výskyt pochopitelně častější.
Polární záře
Případnému pozorování polárních září může nahrávat i blížící se maximum jejich výskytu. Období kolem rovnodenností přináší dlouhodobě příznivější podmínky. Podle historických záznamů o pozorování polárních září z našich zemí připadá jejich nevětší výskyt právě na březen!
Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý
Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten
IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza.
Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
8.8. až 30.8.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
