Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Před 10 lety navštívila kometa galaxii v Andromedě

Před 10 lety navštívila kometa galaxii v Andromedě

Kometa Ikeya-Zhang a M31. Autor: Garald Rhemann
Kometa Ikeya-Zhang a M31.
Autor: Garald Rhemann
Rok 2012 je plný zajímavých výročí. Před sto lety byla otevřena první lidová hvězdárna v Čechách, půlstoletí uplynulo od slavného letu Johna Glenna a před 40 lety stanul na Měsíci doposud poslední člověk. I výjimečných nebeských úkazů se pocta jubileí nevyhne. Právě dnes večer uplyne přesně deset let od doby, kdy ve své době velmi opěvovaná kometa 153P Ikeya-Zhang prolétla na obloze v těsné blízkosti notoricky známé galaxie M31 v souhvězdí Andromedy. A nejen to - zatímco letos si pouze připomínáme toto malé výročí, přesně za rok bychom měli v poněkud chudší podobě být svědky kometárního deja vu

Slabší Hale-Bopp s pestrou historií

Pokroucený chvost komety Ikeya-Zhang. Autor: Garald Rhemann
Pokroucený chvost komety Ikeya-Zhang.
Autor: Garald Rhemann
Kometu objevili vizuálně nezávisle na sobě Japonec Kaoru Ikeya a Číňan Daquing Zhang 1. února 2002 jako mlhavou skvrnku s jasností kolem 9. magnitudy. Už v tehdejší době to však byl nevídaný úspěch, neboť "vládu" nad objevy komet pomalu ale jistě přebíraly automatické přehlídky oblohy jako LINEAR, či později LONEOS a NEAT. Úspěch vizuálního objevu tkvěl zejména v bohaté zkušenosti obou pozorovatelů a taky ve velkém štěstí. Zejména první z objevitelů se proslavil několika významnými kometárními objevy, především pak slavné komety Ikeya-Seki z roku 1967. Kometa Ikeya-Zhang krátce po objevu získala předběžné označení C/2002 C1 a z prvních předpovědí spočtených na základě několika pozorování z celého světa bylo jasné, že půjde o výraznou vlasatici.

Chvost a hlava komety Ikeya-Zhang. Autor: Rémy Lacasse
Chvost a hlava komety Ikeya-Zhang.
Autor: Rémy Lacasse
Dlouhé období pozorovatelnosti se odehrálo od poloviny února do května roku 2002. Kometa se pomalu pohybovala ze souhvězdí Velryby přes Berana a Trojúhelník do Andromedy, kde dosáhla maximální jasnosti okolo 2,5 magnitudy. To se zrovna psal konec března a kometa prolétala přízemím ve vzdálenosti 0,41 AU (přísluní 0,5 AU od Slunce dosáhla již 18. března 2002). Týden na to letěla ke Kassiopeji a Kefeovi, dále do Draka a v polovině května jako již nevýrazná mlhavá skvrnka ve stínu své předchozí slávy proplouvala mezi hvězdokupami v souhvězdí Herkula. Nepřetržitě tedy byla očima pozorovatelná asi 3 měsíce. S nadsázkou by se tedy dalo říct, že šlo o takovou slabší a o něco kratší dobu pozorovatelnou sestru slavné komety Hale-Bopp z roku 1997.

Zatímco pozorovatelé se pomalu těšili z pěkné kometární návštěvy ve vnitřku Sluneční soustavy, výpočtáři drah těles poukázali na velkou podobu dráhových vlastností komety s několika případy z minulosti. Byli to známí astrofyzici Syuichi Nakano a Brian Marsden, kteří se postupně dopracovali k identifikaci se dvěma historickými kometami, konkrétně z roku 1532 a 1661. Kometa z roku 1532 byla zaznamenaná v Egyptě a v prvních momentech se velmi žhavě diskutovalo o identifikaci s Ikeya-Zhang. Následně ale Marsden, i přes mírné přiklonění k hypotéze, poukázal na jisté nesrovnalosti v identifikaci a zároveň se Nakano zmínil o možné spojitosti s kometou z ledna roku 1661. Tu nepozoroval nikdo jiný než slavný polský astronom Jan Hevelius (1611 - 1687), od jehož narození v loňském roce uplynulo rovných 400 let. Následné výpočty ukázaly, že Ikeya-Zhang je skutečně tou "Heveliovou" vlasaticí, jejíž jasnost sám slavný hvězdář srovnával s jasnou hvězdou Altair v souhvězdí Orla. Dokázalo se tak, že Ikeya-Zhang je kometou periodickou, ke Slunci se vrací každých přibližně 367 let a pozorována byla vyjma těchto let i v roce 877 a 1273.

4. dubna 2002, čtvrtek...

Kometa Ikeya-Zhang a M31 ze Šerlichu v Orlických horách. Kresba: Petr Horálek.
Kometa Ikeya-Zhang a M31 ze Šerlichu v Orlických horách. Kresba: Petr Horálek.
Kometa Ikeya-Zhang, galaxie M31 a meteor. Autor: Miloslav Druckmüller
Kometa Ikeya-Zhang, galaxie M31 a meteor.
Autor: Miloslav Druckmüller
Kometa po průchodu přízemím nabízela ještě přibližně do poloviny května toho roku viditelnost pouhýma očima za velmi vhodných podmínek - v podstatě celý duben na české obloze vůbec nezapadala za obzor. Astronomy i nadšence z celého světa ovšem nejvíc lákalo již několik týdnů avizované divadlo v podobě jejího průletu okolo známé galaxie v Andromedě ve čtvrtek 4. dubna 2002. Zatímco kometu v té době od Země dělila vzdálenost jen asi polovinu vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem, obří sestra naší Galaxie leží přes 2 milióny světelných let daleko a to ji činí nejvzdálenějším objektem na obloze viditelným pouhýma očima.

Kometa toho dne večer minula jádro galaxie o přibližně 1,3° a na pár hodin po soumraku tak spolu s mlhavou elipsou galaxie vytvořila obdivuhodnou dvojici dvou diametrálně zcela odlišných objektů. Úkaz byl viditelný jak zvečera, tak časně ráno dalšího dne, kdy se kometa s galaxií vyhouply nad severovýchodní obzor. V České republice bylo doslova ideální počasí, a kdo se za úkazem vydal mimo světelný smog, byl odměněn nevídaným pohledem. Nízko nad severozápadním obzorem se takřka ležmo táhla trojice hvězd ve středu Andromedy navigující ke galaxii a kousek od té nejslabší členky na konci hvězdné "šňůry" ležela jen velice pomalu se sunoucí hlava komety. V té době měla jasnost podobnou hvězdám ve Velkém vozu. Od hlavy pak trčel téměř kolmo k obzoru slabý iontový ohon a jasnější zahnutý prachový ohon, který se od hlavy táhnul přes 10° daleko (asi 20 měsíčních úplňků v řadě). Jen kousek napravo dole od hlavy komety pak člověk očima uzřel mlhavý protáhlý obláček o něco slabší galaxie.

O dost výraznější zážitek nabídl pohled malým dalekohledem, například triedrem. V něm se na poměrně bohatém pozadí modravých i naoranžovělých hvězd nacházela galaxie i se svými dvěma slabšími průvodci M32 a M110 a v levé horní části zorného pole ležela jako kdyby bělavě hořící koule s jasným vzhůru se rodícím dýmem - hlava komety s jejím ohonem. Astronomové z celého světa dodnes souhlasně přikyvují, že šlo o jedno z nejkrásnějších kometárních "rendezvous" v historii.

Za rok znovu?

Nebeské deja vu – přesně po 11 letech bude další kometa 4. dubna míjet očima viditelnou galaxii v Andromedě. Autor: Petr Horálek.
Nebeské deja vu – přesně po 11 letech bude další kometa 4. dubna míjet očima viditelnou galaxii v Andromedě. Autor: Petr Horálek.
Zatímco ti, kteří nevídaného úkazu byli svědky, si dnes mohou připomenout již uplynulé desetiletí, zcela všichni se mohou těšit na rok následující. Již několikrát avizovaná kometa C/2011 L4 PanSTARRS bude přesně za rok touto dobou míjet galaxii v Andromedě o přibližně 2,5° severozápadně (při poloze na večerní obloze to bude vpravo dole od galaxie). Kometa v té době téměř jistě nebude mít takovou jasnost, aby nabídla či trumfla divadlo podobné tomu před deseti lety, přesto bude toto astronomické deja vu stát za výlet někam za temným nebem.

O vývoji samotné komety PanSTARRS vás ještě budeme informovat. Zatím se zdá, že by mohla po průchodu přísluním 10. března 2013 být jednou z těch jasnějších, ne-li nejjasnějších komet tohoto desetiletí. Díky svému relativně blízkému průletu kolem Slunce, poměrně velkému jádru a průletu přízemím až 5. května 2013 by měla zůstat v dosahu pohledu volným okem (mimo oblasti s velkým světelným znečištěním) alespoň dva měsíce - od počátku března do konce dubna. Navíc - splní-li se nejoptimističtější předpoklady, bude zdobit jarní západní obzor příštího roku nejen jasnou hlavou, ale typickým dlouhým ohonem. Držme proto kometě palce.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Cometography.com - o kometě Ikeya-Zhang včetně galerie
[2] Cometography.com - o kometě PanSTARRS
[3] Databáze komet Seiichi Yoshidy - o kometě Ikeya-Zhang
[4] Databáze komet Seiichi Yoshidy - o kometě PanSTARRS
[5] Fotogalerie komety Ikeya-Zhang na Spaceweather.com
[6] Snímky komety Ikeya-Zhang Miloslava Druckmüllera
[7] Snímky komety Ikeya-Zhang Dalibora Hanžla
[8] Snímky komety Ikeya-Zhang Libora Šmída
[9] Pozorovací deník Martina Gembece, mnoho zahraničních fotografií i kresba autora

Související články:
[1] Avizovaná kometa PanSTARRS z jižní oblohy (Jakub Černý)
[2] Bude kometa PanSTARRS sladkou odplatou? (Petr Horálek)
[3] Zemřel Brian G. Marsden (Jana Tichá)
[4] Pozorujte kometu C/2002 C1 Ikeya-Zhang (Karel Mokrý)




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »