Kometa Hale-Bopp nad italskou Cortinou v roce 1997. Autor: Diego Gaspari a Giuseppe MenardiObyvatelé jižní polokoule měli opět štěstí a mohli na obloze spatřit pouhým okem velice jasnou kometu s nádherným ohonem: C/2011 W3 (Lovejoy). My, obyvatelé severní polokoule, jsme bohužel tuto podívanou mohli zažít jen zprostředkovaně na našich monitorech. Není to ale „ono“. Ovšem dlouholetý půst po velice jasné kometě severní oblohy může mít v dohledné době konec. Kometou, která by mohla splnit naše toužebná přání, se může stát loni objevená C/2011 L4 (Panstarrs).
O této kometě jste již mohli číst v článku Bude kometa Pan-STARRS sladkou odplatou?. Jedná se o dlouhoperiodickou kometu objevenou dlouho před průchodem u Slunce; ten má nastat na jaře příštího roku. Jasnost komety je však velice nejistá a zatímco podle optimistických předpovědí se můžeme těšit na nádherné divadlo, pesimistická předpověď by při splnění znamenala pouze jasnější kometu pro triedry.
Rozluštit záhadu, co uvidíme na jarní obloze v příštím roce, se pokusil i tým českých astronomů pracující s robotickým dalekohledem FRAM v Argentině.
“Nová” kometa u Slunce
Kometa na snímcích z robotického dalekohledu FRAM z 23.února je zatím velice těžko rozlišitelná od hvězd, prozradí jí ovšem mírný pohyb.Kometa PanSTARRS patří mezi tzv. dynamicky nové komety, přicházející poprvé z Oortova oblaku. Oortův oblak si můžeme představit jako extrémě řídký oblak ohromných rozměrů ve více než tisícinásobné vzdálenosti planety Neptun od Slunce, obepínající ze všech stran naší mateřskou hvězdu. Na tomto místě je snad několik biliónů kometárních jader vypuzených z vnitřních oblastí Sluneční soustavy krátce po jejím vzniku. Díky gravitačním poruchám okolních hvězd (komety jsou prakticky již v mezihvězdném prostoru) jsou některé z nich nasměrovány zpět do vnitřní oblasti Sluneční soustavy. Po milióny let trvající cestě pak můžeme tyto komety pozorovat i na naší obloze.
Nepříjemná vlastnost těchto komet je, že se obvykle zdají aktivnější dále od Slunce, s přibližováním však jejich aktivita nenarůstá dle očekávání a bývají zdrojem mnoha zklamání, když vůbec nedosáhnou původně očekávané jasnosti. Způsobuje to chemické složení těchto komet. Díky vyhnanství mimo teplejší oblasti se na nich vyskytují exotické formy ledů z těkavých prvků. Ty se odpařují dál od Slunce a dojde k jejich rychlému vyčerpání. Kometě tedy ještě před hlavním představením „dojde dech“.
Česká hlídka komety na jižní obloze
Předpovězený vývoj jasnosti komety dle pozorování FRAM. Tým dalekohledu FRAM: Jakub Černý, Martin Mašek, Jan Ebr, Michael Prouza, Petr Kubánek, Martin Jelínek Kometa PanSTARRS se krátce po objevu na obloze schovala v úhlové blízkosti Slunce. Začátkem letošního roku začala být opět pozorovatelná z jižní oblohy, a proto byl k jejímu sledování použit vzdáleně řízený dalekohled Fyzikálního ústavu AV ČR - FRAM, který se nachází v Argentinské pampě. K pozorování komety byl použit fotometrický filtr R, aby bylo možno přesně monitorovat změny její aktivity a množství prachu trystajícího z jejího jádra. Kometu se povedlo v průběhu února zachytit hned 4-krát. Její jasnost je zatím mírně nad očekáváním a kometa je již na hraně vizuální viditelností velkými dalekohledy.
Vývoj a předpověď jasnosti
Nikdo dnes nedokáže přesně předpovědět, jak se tato kometa zachová blíže Slunci. Aktuální vývoj ale potvrzuje fakt, že se jedná o poměrně velké těleso, takže by neměl hrozit její zánik při průletu kolem Slunce. Ze zkušeností s dlouhoperiodickými kometami lze vytvořit tři scénáře (a jeden bonusový navíc), co můžeme na jarní obloze v příštím roce spatřit:
Pesimistický scénář předpokládá, že po průchodu kolem Slunce by měla v polovině března na naší obloze vyjít kometa o jasnosti zhruba 3 mag. Tedy relativně jasná kometa viditelná pouhým okem srovnatelná např. s kometou Ikeya-Zhang viditelnou v roce 2002 (shodou náhod kometa PanSTARRS zopakuje kousek této komety, která se na obloze zdánlivě přiblížila k jasné galaxii M31 v Andromedě, navíc přesně po 11 letech 4. dubna). Pak bude rychle slábnout a zhruba za 15 – 20 dní definitivně zmizí z dosahu neozbrojeného oka.
Známá kometa Hale-Bopp. Autor: A. Dimai, R. Volcan, D. GhirardoNejpravděpodobnější je scénář předpokládající východ komety od Slunce s jasností kolem 1 mag! To už je velice slušná jasnost a jednalo by se o nejjasnější kometu noční oblohy od roku 1997, kdy jsme na obloze mohli pozorovat „kometu století“ Hale-Bopp (od té doby sice byly viditelní dva jasnější „lízači Slunce“, ovšem na denní obloze, resp. za jasného soumraku). V dosahu volného oka by pak kometa mohla zůstat po dobu téměř jednoho měsíce.
Optimističtější scénář nabízí dokonce možnost že by měla zápornou magnitudu a v dosahu pouhého oka by vydržela měsíc a půl! Jednalo by se jistě o nádherný objekt noční oblohy. Bonusovou možností je neočekávaný rozpad jádra. Při podobných událostech dochází k masivní produkci prachu i plynu a kometa by byla ještě jasnější s ohonem táhnoucím se desítky stupňů po obloze.
Vypadá to tedy, že se máme příští rok skutečně na co těšit!
Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“
„Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom.
Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou.
Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost.
220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme.
Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
9.8.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4