Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Slunce - velká skvrna přichází

Slunce - velká skvrna přichází

Na východním okraji Slunce se dnes, z odvrácené strany, začíná vynořovat velká skvrna 649. Díky rotaci Slunce přejde přes k Zemi přivrácenou stranu mezi 13. a 17. červencem. Připomeneme i děje na Slunci z října minulého roku.
Úprava: 2004.07.13 10:49

Aktivita Slunce - velká skvrna přichází

sun130704sm.jpg
Na východním okraji Slunce se dnes, z odvrácené strany, začíná vynořovat velká skvrna 649. Díky rotaci Slunce přejde přes k Zemi přivrácenou stranu mezi 13. a 17. červencem. Je s ní spojená zvýšená aktivita včetně CME. K poslednímu vzplanutí střední třídy M1 došlo 12.7. v 10:10 SELČ a bylo spojeno s koronárním výtryskem hmoty (CME). Jeho zdroj se však nacházel ještě za východním okrajem a proto Zemi nezasáhne. Další, ještě silnější vzplanutí třídy M6, nastalo dnes ve 02:17 SELČ.

V následujících dnech se však nevylučují další vzplanutí a CME směřující k Zemi. Pokud nebudou, pak máte možnost se podívat alespoň na samotnou skvrnu, která bude opravdu hodně velká. Sledujte http://spaceweather.com/.

Je sluneční cyklus porouchaný?

Představte si, že jste v Kalifornii. Je červenec, střed léta. Slunce vychází brzy, jasné a teplé paprsky ohřívají zemi. Je nádherný den. A pak, náhle začne sněžit. Nejen sem tam vločka, ale pořádná zimní vánice, která pokračuje celé celé dva týdny. Tomu by meteorologové taktně řekli - neobvyklé počasí.

xchart.jpg
Zní to neuvěřitelně, ale něco takového se stalo na Slunci, loni koncem října a začátkem listopadu, říká David Hathaway, sluneční fyzik v NASA Marshall Space Flight Center. Jen několik málo týdnů předtím byla sluneční aktivita velmi nízká, tvář Slunce byla téměř prázdným místem, skoro beze skvrn. Kosmické počasí v blízkosti Země bylo mírné. Přesně tak, jak bychom to v tomto bodě 11 letého slunečního cyklu očekávali. Poslední maximum bylo v roce 2001 a sluneční aktivita od té doby klesala. Pak, náhle, na konci října se Slunce začalo chovat divně. Objevily se tři obrovské sluneční skvrny, každá větší než planeta Jupiter. Jedna z nich, sluneční skvrna 486, byla největší za posledních 13 let. A s ní spojené silné erupce spojené s CME.

Bylo to velké překvapení,říká Hathaway. Stejné jako sníh v červenci. Účinků Zemi byly mnoho. Výpadky radiového spojení, polární záře se pozorovala po celém světě - na Floridě, Texasu, jižní Evropě i v Austrálii a na mnoha jiných místech kde je jen zřídka k vidění.

Vědci roztřídili sluneční erupce podle jejich rentgenového výkonu. C- vzplanutí jsou nejslabší. M- vzplanutí jsou prostředně silné a X- vzplanutí jsou nejsilnější. Jejich stupnice byla až do té doby v rozsahu 1 - 20. Sluneční skvrna 486 ovšem rozpoutala 4.listopadu takovou bouři, že stupnice musela být rázem posunuta o dalších 8 stupňů. Vzplanutí X28 září bylo nejsilnějším, jaké kdy člověk zaznamenal.

V ČR jsme mohli sledovat polární záři (fotogalerie) (poznámka redakce)

Celé se to stalo dva roky po slunečním maximu. To nastavuje otázku. Je něco špatného ve slunečním cyklu?

Tyto poslední velké sluneční skvrny byly něco ohromného, ale průměrné počty slunečních skvrn pořád ještě klesaly, jak se předpovídalo. Sluneční činnost stále ještě správně směřuje ke slunečnímu minimu v roce 2006.

Hathaway spekuluje, že není vyloučeno, že co jsme tehdy zakoušeli, je jen normální část slunečního cyklu. Grafy by tomu nasvědčovaly (plné rozlišení).

Zdroj: SpaceDaily
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »