Kometa Hale-Bopp nad italskou Cortinou v roce 1997. Autor: Diego Gaspari a Giuseppe Menardi
Astronomové nyní informují o zjasňující se kometě ATLAS (C/2019 Y4), která v posledních týdnech překračuje několikasetkrát svou předpovězenou jasnost a je pozorovatelná už většími binokuláry jako mlhavá skvrna v souhvězdí Velké medvědice. Pokud svůj trend vývoje jasnosti dodrží, bude od konce dubna pozorovatelná pouhýma očima a od poloviny května na večerní obloze jednou z nejjasnějších komet, které jsme mohli v posledních desetiletích pozorovat. Zajímavostí také je, že kometa ATLAS je s velkou pravděpodobností fragmentem „Velké komety 1844“, která dosáhla 1. hvězdné velikosti.
Kometa C/2019 Y4 (ATLAS) 14. března 2020, 42×30s, ISO12800, Canon 6D, Orion CT8, Autor: Martin GembecKometa byla objevena 28. prosince 2019 přehlídkovým systémem ATLAS (Asteroid Terrestrial-impact Last Alert Systam), umístěným na havajských ostrovech Haleakala a Maunaloa. Tehdy se její jasnost pohybovala okolo 19,6 magnitudy, tedy na prahu citlivosti velkých astronomických přístrojů. Už na konci ledna ovšem astronomy překvapila zjasněním, které ji učinilo pozorovatelné i většími amatérskými dalekohledy. V současné době se jasnost komety pohybuje okolo 8,5té magnitudy, což ji činí pozorovatelnou většími binokuláry na obloze daleko od měst. Díky své poloze ve Velké medvědici (nedaleko od „korby velkého vozu“) se dostává v našich zeměpisných šířkách v pozdních nočních hodinách vysoko nad obzor, takřka do nadhlavníku. Navíc je cirkumpolární – vůbec nezapadá pod obzor.
Kometa C/2019 Y4 (ATLAS) s prvním náznakem ohonu na fotografii z 11. března 2020. Autor: Michael Jäger a Gianluca MasiRapidní zjasňování komety C/2019 Y4 ATLAS v průběhu první poloviny března. Autor: Terry Lovejoy.
Velká kometa 2020?
Kometa PANSTARRS hned po západuNa konci března vstoupí kometa ATLAS do souhvězdí Žirafy, kde setrvá až do poloviny května a její jasnost bude postupně narůstat. Na počátku dubna by mohla být pozorovatelná už i menšími binokuláry, na jeho konci pak na hranici viditelnosti pouhýma očima. To už se bude pomalu blížit k přízemí a na cestě k nejbližšímu bodu své dráhy u Slunce. Přísluním pak proletí 31. května pouhých 39 milionů km (zhruba o 7 milionů km blíže než planeta Merkur). Nejzajímavější pak bude období v první polovině května, kdy ji najdeme nízko nad severozápadem v souhvězdí Persea. V té době se její viditelnost výrazně zhorší (bude viditelná v podstatě jen za soumraku), ale svou jasností by již mohla konkurovat hvězdám Velkého vozu. Nedaleko, směrem blíže k severozápadu pak uvidíme i planety Venuši s Merkurem. K pozorování samozřejmě bude nutný odkrytý obzor a místo daleko od světelného smogu, který by výhledu k ní mohl kardinálně vadit. Bude viditelná jen na začátku noci nevysoko (cca 15°) nad severoseverozápadním obzorem nebo za rozbřesku, s ohledem na vývoj jasnosti přibližně až do 25. května. S pravděpodobností blížící se k jistotě nečekejte žádnou mohutnou vlasatici velkých nebeských rozměrů, ale kometu, která by se svou jasností mohla zapsat mezi nejvýraznější komety posledních desetiletí – vedle komet PanSTARRS (C/2011 L4) nebo Lovejoy (C/2014 Q4). V obou případech šlo o komety, které byly za dobrých podmínek viditelné očima a neskutečně fotogenické i za použití nenáročné fotografické techniky.
Dráha komety ATLAS mezi hvězdami až do července 2020. U nás přestane být pozorovatelná ve třetí dekádě května 2020, kdy bude procházet souhvězdím Persea. V té době najdeme kometu už jen nízko nad obzorem během soumraku nebo rozbřesku. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí.
Co oko nevidí
Kometa McNaught na denní obloze. Autor: Stephan Seip.V tuto chvíli se vědci baví o hodnotách maximální jasnosti mezi 1. magnitudou (nejjasnější hvězdy oblohy) a -10. magnitudou (jasnost Měsíce v první čtvrti). Bohužel ale – ať tak či onak – tohoto maximální jasu se očima nepokocháme, neboť „vlasatice“ bude ležet na obloze dosti blízko slunečnímu disku. Záznam nám tak poskytnou až družice pozorující okolí Slunce speciálními kamerami, tzv. koronografy. Pakliže by se však naplnila nejoptimističtější prognóza, byla by kometa pozorovatelná na denní obloze i pouhým okem – při vhodném zakrytí slunečního disku právě v období kolem jejího průletu přísluním (podobně jako kometa McNaught 14. ledna 2007). Poté začne postupovat k nebeskému rovníku a pozorovatelná bude jen z oblastí jižní zemské polokoule.
Možná příbuzná slavné komety
Velká kometa roku 1844. Autor: Sciencephoto.comNa odhadované oběžné dráze s oběžnou periodou 5 467 let navštívila kometa ATLAS naposledy vnitřní Sluneční soustavu někdy na konci 4. tisíciletí před naším letopočtem a znovu se ukáže až k závěru 76. století našeho letopočtu. Z dráhových měření také vyplývá, že má velmi podobné dráhové vlastnosti jiné komety - C/1844 Y1, která na přelomu let 1844 a 1845 zazářila jako vlasatice první hvězdné velikosti s velmi výrazným ohonem, pozorovaným zejména z Nového Zélandu a Tasmánie. Zda se i z komety ATLAS stane „Velká kometa“, je v tuto chvíli tedy opravdu dosti nejisté. Navzdory všem optimistickým předpovědím je stále nutné sledovat vývoj jejího chování. Z toho, co se dělo s kometou doposud, tu ale (nemalé) šance na pěknou kometární podívanou opravdu jsou.
Nejen kometa je k vidění
Jarní obloha nám už v tuto chvíli nabízí mnohem víc než možnou jasnou kometu. Nad západním obzorem jasně září planeta Venuše, která bude pozorovatelná až do druhé poloviny května. Nejzajímavější podívané připravuje na přelomu března a dubna, kdy se nejdříve octne spolu s Měsícem ve fázi úzkého srpku poblíž jasných hvězdokup v Býku a 4. dubna dokonce před jednou z nich, Plejádami, fotogenicky projde. V noci 20./21. dubna nás potom čekají i Lyridy – pravidelný meteorický roj, který má právě letos velice příznivé pozorovací podmínky. Měsíc nebude vůbec rušit a zejména v ranních hodinách bychom mohli napočítat několik desítek „padajících hvězd“. Další pozoruhodné i vzácné jevy nás čekají i v letních a podzimních měsících – více v zevrubném přehledovém článku.
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 5. do 25. 5. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a potká se s ranními planetami. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je zvýšená a minulý týden jsme shlédli několik velmi silných erupcí během jediného dne. Připravuje se devátý testovací let Super Heavy Starship. Europa Clipper si osahal Mars. Před 115 lety Země prošla ohonem Halleyovy komety a spustil se tak jeden z prvních velkých hoaxů o zamoření atmosféry kyanidem.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu