Kometa Hale-Bopp nad italskou Cortinou v roce 1997. Autor: Diego Gaspari a Giuseppe Menardi
Astronomové nyní informují o zjasňující se kometě ATLAS (C/2019 Y4), která v posledních týdnech překračuje několikasetkrát svou předpovězenou jasnost a je pozorovatelná už většími binokuláry jako mlhavá skvrna v souhvězdí Velké medvědice. Pokud svůj trend vývoje jasnosti dodrží, bude od konce dubna pozorovatelná pouhýma očima a od poloviny května na večerní obloze jednou z nejjasnějších komet, které jsme mohli v posledních desetiletích pozorovat. Zajímavostí také je, že kometa ATLAS je s velkou pravděpodobností fragmentem „Velké komety 1844“, která dosáhla 1. hvězdné velikosti.
Kometa C/2019 Y4 (ATLAS) 14. března 2020, 42×30s, ISO12800, Canon 6D, Orion CT8, Autor: Martin GembecKometa byla objevena 28. prosince 2019 přehlídkovým systémem ATLAS (Asteroid Terrestrial-impact Last Alert Systam), umístěným na havajských ostrovech Haleakala a Maunaloa. Tehdy se její jasnost pohybovala okolo 19,6 magnitudy, tedy na prahu citlivosti velkých astronomických přístrojů. Už na konci ledna ovšem astronomy překvapila zjasněním, které ji učinilo pozorovatelné i většími amatérskými dalekohledy. V současné době se jasnost komety pohybuje okolo 8,5té magnitudy, což ji činí pozorovatelnou většími binokuláry na obloze daleko od měst. Díky své poloze ve Velké medvědici (nedaleko od „korby velkého vozu“) se dostává v našich zeměpisných šířkách v pozdních nočních hodinách vysoko nad obzor, takřka do nadhlavníku. Navíc je cirkumpolární – vůbec nezapadá pod obzor.
Kometa C/2019 Y4 (ATLAS) s prvním náznakem ohonu na fotografii z 11. března 2020. Autor: Michael Jäger a Gianluca Masi
Rapidní zjasňování komety C/2019 Y4 ATLAS v průběhu první poloviny března. Autor: Terry Lovejoy.
Velká kometa 2020?
Kometa PANSTARRS hned po západuNa konci března vstoupí kometa ATLAS do souhvězdí Žirafy, kde setrvá až do poloviny května a její jasnost bude postupně narůstat. Na počátku dubna by mohla být pozorovatelná už i menšími binokuláry, na jeho konci pak na hranici viditelnosti pouhýma očima. To už se bude pomalu blížit k přízemí a na cestě k nejbližšímu bodu své dráhy u Slunce. Přísluním pak proletí 31. května pouhých 39 milionů km (zhruba o 7 milionů km blíže než planeta Merkur). Nejzajímavější pak bude období v první polovině května, kdy ji najdeme nízko nad severozápadem v souhvězdí Persea. V té době se její viditelnost výrazně zhorší (bude viditelná v podstatě jen za soumraku), ale svou jasností by již mohla konkurovat hvězdám Velkého vozu. Nedaleko, směrem blíže k severozápadu pak uvidíme i planety Venuši s Merkurem. K pozorování samozřejmě bude nutný odkrytý obzor a místo daleko od světelného smogu, který by výhledu k ní mohl kardinálně vadit. Bude viditelná jen na začátku noci nevysoko (cca 15°) nad severoseverozápadním obzorem nebo za rozbřesku, s ohledem na vývoj jasnosti přibližně až do 25. května. S pravděpodobností blížící se k jistotě nečekejte žádnou mohutnou vlasatici velkých nebeských rozměrů, ale kometu, která by se svou jasností mohla zapsat mezi nejvýraznější komety posledních desetiletí – vedle komet PanSTARRS (C/2011 L4) nebo Lovejoy (C/2014 Q4). V obou případech šlo o komety, které byly za dobrých podmínek viditelné očima a neskutečně fotogenické i za použití nenáročné fotografické techniky.
Dráha komety ATLAS mezi hvězdami až do července 2020. U nás přestane být pozorovatelná ve třetí dekádě května 2020, kdy bude procházet souhvězdím Persea. V té době najdeme kometu už jen nízko nad obzorem během soumraku nebo rozbřesku. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí.
Co oko nevidí
Kometa McNaught na denní obloze. Autor: Stephan Seip.V tuto chvíli se vědci baví o hodnotách maximální jasnosti mezi 1. magnitudou (nejjasnější hvězdy oblohy) a -10. magnitudou (jasnost Měsíce v první čtvrti). Bohužel ale – ať tak či onak – tohoto maximální jasu se očima nepokocháme, neboť „vlasatice“ bude ležet na obloze dosti blízko slunečnímu disku. Záznam nám tak poskytnou až družice pozorující okolí Slunce speciálními kamerami, tzv. koronografy. Pakliže by se však naplnila nejoptimističtější prognóza, byla by kometa pozorovatelná na denní obloze i pouhým okem – při vhodném zakrytí slunečního disku právě v období kolem jejího průletu přísluním (podobně jako kometa McNaught 14. ledna 2007). Poté začne postupovat k nebeskému rovníku a pozorovatelná bude jen z oblastí jižní zemské polokoule.
Možná příbuzná slavné komety
Velká kometa roku 1844. Autor: Sciencephoto.comNa odhadované oběžné dráze s oběžnou periodou 5 467 let navštívila kometa ATLAS naposledy vnitřní Sluneční soustavu někdy na konci 4. tisíciletí před naším letopočtem a znovu se ukáže až k závěru 76. století našeho letopočtu. Z dráhových měření také vyplývá, že má velmi podobné dráhové vlastnosti jiné komety - C/1844 Y1, která na přelomu let 1844 a 1845 zazářila jako vlasatice první hvězdné velikosti s velmi výrazným ohonem, pozorovaným zejména z Nového Zélandu a Tasmánie. Zda se i z komety ATLAS stane „Velká kometa“, je v tuto chvíli tedy opravdu dosti nejisté. Navzdory všem optimistickým předpovědím je stále nutné sledovat vývoj jejího chování. Z toho, co se dělo s kometou doposud, tu ale (nemalé) šance na pěknou kometární podívanou opravdu jsou.
Nejen kometa je k vidění
Jarní obloha nám už v tuto chvíli nabízí mnohem víc než možnou jasnou kometu. Nad západním obzorem jasně září planeta Venuše, která bude pozorovatelná až do druhé poloviny května. Nejzajímavější podívané připravuje na přelomu března a dubna, kdy se nejdříve octne spolu s Měsícem ve fázi úzkého srpku poblíž jasných hvězdokup v Býku a 4. dubna dokonce před jednou z nich, Plejádami, fotogenicky projde. V noci 20./21. dubna nás potom čekají i Lyridy – pravidelný meteorický roj, který má právě letos velice příznivé pozorovací podmínky. Měsíc nebude vůbec rušit a zejména v ranních hodinách bychom mohli napočítat několik desítek „padajících hvězd“. Další pozoruhodné i vzácné jevy nás čekají i v letních a podzimních měsících – více v zevrubném přehledovém článku.
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý
Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten
SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii
Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov.
Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581).
Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1.
Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s.
Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmickú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′.
Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra.
Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu.
Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
8.10. až 1.11.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4