Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Tichomořské prstencové zatmění sledujte online

Tichomořské prstencové zatmění sledujte online

Prstencové zatmění Slunce. Autor: Dennis Mannama. Zdroj: APOD
Prstencové zatmění Slunce.
Autor: Dennis Mannama. Zdroj: APOD
V noci 20./21. května, tedy z neděle na pondělí, proběhne v severní polovině Tichomoří viditelné prstencové zatmění Slunce. Pás annularity si "střihne" východní čínské pobřeží, velkou část Japonska včetně lidnatého Tokia a po přesunu přes oceán skončí na západní polovině USA. Asijská populace si jej užije v ranních hodinách, Američané naopak večer před západem Slunce. Vy se na úkaz budete moci podívat aspoň přes internet…

Prstýnky Slunce ve stínech stromů při prstencovém zatmění v roce 2005. Autor: Davide Andreani
Prstýnky Slunce ve stínech stromů při prstencovém zatmění v roce 2005.
Autor: Davide Andreani
Prstencové zatmění Slunce vzniká, když se Měsíc ve fázi novu postaví mezi Zemi a Slunce a zároveň leží na své dráze poblíž odzemí. Úhlově menší Měsíc tak nezakryje sluneční kotouč celý a pozorovatel nacházející se poblíž středu měsíčního stínu na Zemi vidí, že temný měsíční disk obklopuje oslnivá část sluneční fotosféry. V anglicky mluvících zemích se tedy často setkáváme s přídomkem "ring of fire" (tedy ohnivý prstenec). Oproti úplnému zatmění Slunce není očima vidět žádná další vrstva sluneční atmosféry jako chromosféra nebo koróna. Na pozorování úkazu musí být pozorovatelé vybaveni bezpečnými filtry i při jeho maximální fázi. Krásné jevy se odehrávají zejména pod stromy, kde ve skulinkách mezi jejich listím pronikají obrazy slunečního kroužku a vytváří neobvyklou hru světla a stínu.

Zatmění začíná v jihovýchodní Číně nedaleko hranice s Vietnamem po půlnoci našeho času, tedy v pondělí 21. května ráno. Dále se přesouvá přes Hong Kong a Taiwan do Japonska, kde jej v dopoledních hodinách spatří ve výšce asi 35° nad obzorem i obyvatelé Tokia. Zatmění tam bude trvat okolo 5 minut. Jakmile měsíční stín opustí japonské ostrovy, octne se ve velké délce trasy pouze v severním Pacifiku. Velmi výrazného částečného zatmění se dočkají na Aljašce a Aleutských ostrovech. Kolem 3:30 našeho času se stane jev svátkem všech nedočkavých nadšenců v širé oblasti západní a jihozápadní poloviny USA, kde se tohoto jedinečného jevu budou moci nabažit ve večerních hodinách. Čekali tam na něj přibližně 18 let. Za západu Slunce se prstýnek ukáže nad severozápadem Texasu, kde pás annularity ve 3:36 končí. Měsíc při maximální fázi zakryje 94,4 procenta slunečního disku. Úkaz je prvním ze tří výjimečných jevů jdoucích za sebou - 4. června nastane částečné zatmění Měsíce a 6. června pak přechod Venuše přes Slunce. Posledního úkazu, ze všech tří nejvzácnějšího, se v jeho závěrečné třetině dočkáme i u nás.

Vydržte a sledujte online na internetu

Pokud byste chtěli úkaz sledovat v přímém přenosu, můžete se z předchozích řádků dovtípit, že si na to budete muset přivstat, nebo spíše jít spát později. Webcasty poběží mezi půlnocí a 4. hodinou ranní. Odkazy níže vás navedou na některé ohlášené webcasty, které se budou v době úkazu konat a které by vám měly zprostředkovat alespoň kusý zážitek. Už tedy jen zbývá na některý z odkazů kliknout a doufat, že v lokacích přenosu popřeje počasí a nevyskytne se nějaká technická závada... Pokud byste snad webcast nestihli, v průběhu pondělního dopoledne a večera se internet rozhodně začne plnit překrásnými snímky jevu a patrně se objeví i nějaká zmínka v odpoledních či večerních zprávách.


Animace průběhu zatmění v USA (autor Larry Koehn)
(více na www.shadowandsubstance.com)

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player

Animace průběhu zatmění v USA (autor: Larry Koehn). Animace se ovládá zelenými tlačítky. Zastavit a posouvat ji můžete levým a pravým tlačítkem, spustit prostředním. Časy na první řádce pod jezdcem (bíle) jsou v UT, k přepočtu na platný středoevropský letní čas je třeba přičíst 2 hodiny. Další animace naleznete na www.shadowandsubstance.com.

Jedno ze dvou zatmění

Toto prstencové zatmění Slunce je prvním ze dvou slunečních zatmění v tomto roce. Druhé se uskuteční za půl roku - ráno 14. listopadu 2012 australského času (večer 13. listopadu našeho času) v severních poloostrovech exotické Austrálie. Půjde o zatmění úplné o délce asi 2 minut z východního pobřeží Queenslandu, kam také míří drtivá většina vědeckých expedic, nadšenců a veřejných zájezdů. Zatmění budou pozorovat nejčastěji v oblasti kolem města Cairns. Více o zatmění i některých veřejných expedicích najdete na speciální stránce úkazu.

Kdy další prstencové?

Prstencová zatmění Slunce jsou přibližně stejně častá jako úplná. Další nastane 9. května příštího roku a vychutnají si jej rovněž Australané. Do Evropy se "prstýnek" nasune až 26. ledna 2028, kdy jej za západu Slunce budou moci lidé spatřit zejména z Portugalska a také jižního Španělska. V České republice prstencové zatmění spatří spíš až naše děti. To nejbližší se odehraje ráno 13. července 2075 a pás annularity se posune přes Rakousko a Slovensko, přičemž naše území projde jen okrajově v oblasti podél hranic mezi Břeclaví a Jablunkovem. Větší území ČR pak zasáhne pás 23. července 2093. Ve čtvrtečních odpoledních hodinách toho dne zahlédnou Češi "ohnivý prsten" ze severovýchodní poloviny našeho území a například takové Slezské Pavlovice budou jen několik desítek kilometrů od centrální linie zatmění.

Související a dále doporučujeme:
[1] Další animace na ShadowAndSubstance.com
[2] Spaceweather.com - další informace a později i snímky úkazu
[3] Zatmění Slunce až do roku 2060 (nejen) z České republiky (Petr Horálek)
[4] Pro fajnšmekry: Asii a USA ohromí na konci jara 2012 tři výjimečné úkazy (Petr Horálek)
[5] Přechod Venuše přes Slunce 6. června 2012




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Zatmění Slunce


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »