Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  V pondělí 11. listopadu planeta Merkur přejde před Sluncem. Vzácný úkaz znovu uvidíme až v roce 2032!

V pondělí 11. listopadu planeta Merkur přejde před Sluncem. Vzácný úkaz znovu uvidíme až v roce 2032!

Přechod Merkuru před Sluncem a silueta Ještědu.
Autor: Martin Gembec.

V pondělí 11. listopadu 2019 se odehraje nad územím České republiky vzácný přechod Merkuru před Sluncem. Uvidíme jej v první polovině svého průběhu, a to v odpoledních hodinách. Během úkazu se před Sluncem promítne jemu nejbližší planeta, která při bezpečném pozorování (s dalekohledem opatřeným filtrem, případně tzv. projekcí) bude vypadat jako malý tmavý kotouček postupně se přesouvající od levého okraje slunečního disku k jeho středu.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 261 ze 7. listopadu 2019.

V celém průběhu bude možné jev spatřit z ostrovů Atlantského oceánu, východní poloviny USA či Kanady a z jižních států amerického kontinentu. Úkaz nastává přibližně 13× za století a znovu se odehraje až v listopadu roku 2032! Jde tedy rozhodně o mimořádný přírodní úkaz.

K přechodům planety Merkur před slunečním diskem dochází vzácně, když se planeta na své eliptické dráze ocitne mezi Zemí a Sluncem. Teoreticky by k tomu mělo docházet při každém oběhu Merkuru okolo naší mateřské hvězdy (tedy dvakrát až třikrát do roka), ale z důvodu přibližně 7° sklonu jeho dráhy vůči rovině dráhy Země musíme čekat na moment, kdy se Merkur ocitne nejen v tzv. dolní konjunkci se Sluncem (tedy postaví se přibližně mezi nás a Slunce), ale zároveň na své dráze prochází i velice blízko spojnice mezi Zemí a Sluncem. Takové případy se odehrávají jen jednou za několik let, konkrétně v květnu (každých 13 a 33 let) nebo v listopadu (každých 7, 13 a 33 let). Celkově se za jedno století odehraje 13 až 14 přechodů Merkuru před Sluncem.

Západ Slunce s Merkurem 9. května 2016 mezi stromy. Autor: Petr Horálek.
Západ Slunce s Merkurem 9. května 2016 mezi stromy.
Autor: Petr Horálek.

Úkaz v České republice uvidíme v odpoledních hodinách až do západu Slunce. Vše začne vstupem Merkuru před levý okraj slunečního disku okolo 13 hodin 35 minut SEČ (středoevropského času, tedy toho, který právě používáme). Samotný vstup před neostrý sluneční okraj potrvá asi 1 minutu a 40 sekund a odehraje se nevysoko nad obzorem. Zbytek raritní podívané proběhne v odpoledních a podvečerních hodinách, kdy se planeta v podobě černého „puntíku“ bude pozvolna sunout před levou polovinou kotouče naší mateřské hvězdy směrem mírně dolů, zatímco Slunce bude klesat k obzoru. Malý Merkur s úhlovým průměrem pouhých 12" bude pozorovatelný prostřednictvím dalekohledů se speciálním filtrem či projekcí. Proto je nutné dodržet podmínky bezpečného pozorování (filtr pro pozorování Slunce). Očima úkaz pozorovatelný není.

Slunce s Merkurem zapadá na našem území právě kolem maxima úkazu, okolo 16:20 SEČ (čas západu Slunce se pro jednotlivá místa v Česku liší v minutách). Kdo by chtěl úkaz vidět v celém průběhu, musí se vydat za Atlantský oceán, zejména do států Jižní Ameriky. Tam bude vidět jev vysoko na obloze po celkovou dobu 5 hodin a 28 minut svého trvání.

Následující tabulka informuje o viditelnosti úkazu nad územím České republiky pro vybraná města (řazeno podle času západu Slunce). První a druhý kontakt udávají okamžiky začátku úkazu (první kontakt – vnější dotyk kotoučku Merkuru s diskem Slunce; druhý kontakt – vstup celého kotoučku Merkuru před Slunce; střed úkazu – největší přiblížení kotoučku Merkuru ke středu slunečního disku, u nás prakticky v době západu Slunce). Tabulka byla vytvořena pomocí interaktivní mapy s kalkulátorem na webu astronoma Xaviera Jubiera. V kalkulátoru lze mimo jiné zvolit i libovolnou polohu vašeho pozorování pouhým kliknutím do mapy a skript automaticky vygeneruje podobné informace o průběhu úkazu na zvolené lokalitě. Časy v následující tabulce jsou uvedeny v SEČ, tedy platné v Česku v době úkazu.

Město

První kontakt [hh:mm:ss]
/ Výška nad obzorem

Druhý kontakt [hh:mm:ss]
/ Výška nad obzorem

Střed úkazu [hh:mm:ss]
/ Výška nad obzorem

Západ Slunce
[hh:mm]

Havířov

13:35:27 / 17,3°

13:37:08 / 17,2°

16:19:37 / -02,3°

16:06

Ostrava

13:35:27 / 17,4°

13:37:08 / 17,2°

16:19:38 / -02,2°

16:06

Frýdek-Místek

13:35:27 / 17,4°

13:37:08 / 17,3°

16:19:37 / -02,2°

16:06

Opava

13:35:27 / 17,4°

13:37:08 / 17,2°

16:19:38 / -02,1°

16:07

Valašské Meziříčí

13:35:27 / 17,7°

13:37:08 / 17,6°

16:19:37 / -01,9°

16:08

Zlín

13:35:27 / 18,1°

13:37:08 / 17,9°

16:19:37 / -01,6°

16:10

Olomouc

13:35:27 / 17,9°

13:37:08 / 17,7°

16:19:37 / -01,5°

16:11

Brno

13:35:27 / 18,4°

13:37:08 / 18,3°

16:19:37 / -01,0°

16:15

Hradec Králové

13:35:28 / 17,8°

13:37:09 / 17,7°

16:19:38 / -01,0°

16:15

Pardubice

13:35:28 / 18,0°

13:37:09 / 17,8°

16:19:38 / -00,9°

16:15

Liberec

13:35:28 / 17,5°

13:37:09 / 17,4°

16:19:39 / -00,2°

16:16

Ústí nad Labem

13:35:29 / 17,9°

13:37:10 / 17,8°

16:19:39 / -00,2°

16:20

Praha

13:35:28 / 18,3°

13:37:09 / 18,2°

16:19:38 / -00,1°

16:21

Tábor

13:35:28 / 18,8°

13:37:09 / 18,7°

16:19:38 / -00,0°

16:22

Most

13:35:29 / 18,2°

13:37:10 / 18,1°

16:19:37 / +00,0°

16:22

České Budějovice

13:35:28 / 19,3°

13:37:09 / 19,2°

16:19:38 / +00,2°

16:24

Plzeň

13:35:29 / 18,9°

13:37:10 / 18,8°

16:19:39 / +00,5°

16:26

Karlovy Vary

13:35:29 / 18,6°

13:37:10 / 18,5°

16:19:39 / +00,6°

16:26

K pozorování přechodu Merkuru přes Slunce se přistupuje s naprosto stejnou obezřetností i metodami jako při sledování částečného zatmění Slunce nebo slunečních skvrn. Na přímé pozorování dalekohledem je VŽDY NUTNÉ POUŽÍT BEZPEČNÝ FILTR. Bez jeho použití i přes větší procento řídké oblačnosti stále hrozí poškození zraku! Alternativně si Slunce s Merkurem můžeme promítnout pomocí čočkového dalekohledu na bílou plochu a sledovat, jak se pomalu pohybující planeta postupně v průběhu několika hodin posouvá od jednoho okraje slunečního kotouče k druhému. Více informací na stránkách České astronomické společnosti.

Pochopitelně nejjistější cestou, jak o úkaz nepřijít a přitom se vyhnout možnému poškození zraku, je navštívit nejbližší hvězdárnu. Pracovníci hvězdáren vám umožní nejen bezpečné a kvalitní pozorování úkazu velkými přístroji, ale rovněž poskytnou mnoho dalších informací, které se k úkazu váží. Po celém území bude pozorování úkazu probíhat pro širokou veřejnost od počátku úkazu, tedy po 13:30 SEČ, až do západu Slunce po 16. hodině. Některé hvězdárny budou mít otevřeno i po západu Slunce na pozorování noční oblohy. Seznam institucí, které plánují pozorování úkazu i doprovodný program a také další informace o úkazu samotném najdete na speciální stránce www.astro.cz/merkur2019.

Úkaz samozřejmě můžete zkusit i fotografovat – je zapotřebí fotoaparát opatřený objektivem s velkou ohniskovou vzdáleností (teleobjektivem či přímo přes dalekohled) a bezpečným filtrem před ním. Případně lze snímat plochu s promítnutým slunečním diskem (na to postačí i kompakt nebo mobil), což bude možné na většině hvězdáren. Nejzajímavější bude ovšem fotografování úkazu krátce před západem Slunce, kdy se naše hvězda začne vlivem atmosféry nezvykle deformovat a zapadat třeba za zajímavými památkami na obzoru. O zdařilé snímky se můžete podělit ve čtenářské galerii, nebo se i zúčastnit soutěží Nebeské kouzlení nebo České astrofotografie měsíce.

Nenechte si tuto příležitost ujít: další přechod Merkuru se u nás i celosvětově odehraje až 13. listopadu 2032!

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Podrobné informace o úkazu na Astro.cz
[2] Interaktivní mapa viditelnosti úkazu
[3] Soutěž Nebeské kouzlení
[4] Kniha Tajemná zatmění s předmluvou Jiřího Grygara
[5] Stránka o zatměních a přechodech planet na Astro.cz
[6] Galerie čtenářů na Astro.cz
[7] Tisková prohlášení České astronomické společnosti



O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Nebeské kouzlení, Přechod Merkuru 2019, Tiskové prohlášení


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »