Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Vánoční kometa C/2004 Q2 (Machholz)
Jana Tichá Vytisknout článek

Vánoční kometa C/2004 Q2 (Machholz)

Blíží se k nám nová Machholzova kometa. Nejblíže Zemi se ocitne v noci z 5. na 6. ledna, kdy proletí ve vzdálenosti 51 milionů kilometrů od nás. Nejjasnější by měla být kolem 10. ledna, kdy bude vidět i malými dalekohledy.

Tiskové prohlášení ČAS č.68

Kometa s oficiálním označením C/2004 Q2 (Machholz) se od začátku prosince pohybuje v souhvězdí Eridanus. Na začátku ledna 2005 doputuje poblíž otevřené hvězdokupy Plejády v souhvězdí Býka. Současná předpověď udává pro období největší jasnosti kolem 10. ledna 2005 magnitudu 4,1 a to znamená, že kometa bude slabší než galaxie v Andromedě či než byla kometa C/2001 Q4 (NEAT) čili známá "Q4" v květnu 2004. Od konce prosince 2004 do konce ledna 2005 by měla být kometa Machholz dost jasná na pozorování malými dalekohledy i triedry, jen pozor na měsíční úplněk (nastává 26. prosince) a rušící umělé osvětlení. Na skutečně tmavé obloze mimo města bude kolem 10. ledna možné kometu vyhledat i pouhým okem jako velmi slabou malou mlhavou "hvězdičku". Rozhodně tedy nečekejte třpytící se vlasatici s ohonem přes půl oblohy. Podle současných poznatků nebude Machholz nebeským divadlem, jakým byla kometa Hale-Bopp. Jasnými kometami vesmír zřejmě šetří. A těžko jejich jasnost předpovídat, zejména u nových komet. Přísluním Machholzova kometa projde 24.ledna 2005 a bude v té době 1,2 astronomické jednotky, tj. cca 180 milionů kilometrů, od Slunce. Jde o kometu s parabolickou dráhou a sklonem k rovině ekliptiky 39 stupňů.

Kometu nalezl Don. E. Machholz 27.srpna 2004 nad ránem z kalifornského Calfaxu (USA) pomocí 15ti centimetrového dalekohledu. Objev potvrdili dva australští astronomové z observatoře na Siding Spring. Nově objevená kometa je Machholzovým desátým objevem. Svůj lov na komety začal v roce 1975 a dosud věnoval hledání více než 7000 hodin, z toho na objev poslední komety připadlo 1457 hodin. Svoji první kometu nalezl v roce 1978, předposlední objevil v roce 1994.

A jak se amatérsky vizuálně komety hledají? Machholz v posledních letech hledá asi 100 hodin za rok. Postupně projíždí dalekohledem vybranou část oblohy a kontroluje s hvězdnými mapami a polohami známých komet podezřelé objekty. Údaje o možném novém objevu hlásí mezinárodní centrále Central Bureau for Astronomical Telegrams (CBAT) při Mezinárodní astronomické unii, sídlící v Cambridge v USA. Tak jako u jiných objevů, byl i objev nové Machholzovy komety pouze a právě jen začátkem pro určení dráhy a dalšího zkoumání komety.

Absolutní většina dnes objevovaných komet připadá na velké hledací programy, zaměřené primárně na pátrání po blízkozemních planetkách (LINEAR, Spacewatch, LONEOS, NEAT, Catalina) či na družici SOHO sledující okolí Slunce. Vizuální amatérské objevy komet, výsledky nekonečných hodin sezení u dalekohledu s okem přitisknutým na okulár, jsou vlastně už jen výjimkou ve statistice.

Mapku pro vyhledání komety i snímky komety naleznete na http://www.komety.cz.

Tiskové prohlášení ve formátu MS Word




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »