Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Velký Pegasův čtverec

Velký Pegasův čtverec

Souhvězdí Pegase a okolí
Autor: Astro.cz/Stellarium/Petr Sobotka

Na každé obloze jednotlivých ročních období si astronomové vykreslili nějaký základní orientační obrazec tvořený nejjasnějšími hvězdami. Známe tak jarní (Regulus, Arcturus, Spica) i letní trojúhelník (Vega, Deneb, Atair), nejpočetnější je pak blyštivý zimní mnohoúhelník, který zahrnuje hned sedm (Rigel, Aldebaran, Capella, Castor, Pollux, Prokyon, Sírius) a někdy i osm stálic (pokud k nim počítáme v jeho středu i rudého velebobra Betelgause). Obdobný asterismus je samozřejmě i na podzimní obloze. Obvykle mu říkáme Velký (či podzimní) Pegasův čtverec (Markab, Scheat, Alpheratz, Algenib).

Jedním z neklamných znamení, že léto je u konce a místo vlahých pozdně letních večerů přebírají vládu prodlužující se podzimní noci, které jsou charakterizovány i svým chladnějším a sychravějším počasím, je nástup Velkého Pegasova čtverce nad jihovýchodní obzor. V průběhu října se podzimní obloha objevuje vysoko nad jihovýchodem stále dříve a v polovině listopadu už nápadný asterismus okřídleného koně vrcholí vysoko na jihu, ve velice příznivé výšce kolem 60°, již krátce po 20. hodině SEČ. Teď, koncem listopadu, se krásně rýsuje nad planetou Saturn.

Všechny čtyři hvězdy označující rohy čtverce jsou jasnými stálicemi o jasnosti druhé až třetí hvězdné velikosti. Z toho plyne, že je poměrně snadno nalezneme i ze světlem znečištěných míst, odkud jinak příliš dalších hvězd nevidíme. Při prvních setkáních lidi často překvapí, že čtverec vypadá větší, než očekávali. Čtveřice hvězd se klene zhruba 15 stupňů podél každé strany s úhlopříčkou dlouhou přibližně 20 stupňů.

Fotografie části souhvězdí Pegase Autor: Bob King
Fotografie části souhvězdí Pegase
Autor: Bob King

I přesto že název hovoří o Pegasově čtverci, nepatří celá čtveřice do významného souhvězdí Pegas. Severovýchodní hvězda čtverce (vlevo nahoře) je alfa Andromedae (Alpheratz), nejjasnější hvězda souhvězdí Andromedy. Svého času měla tato stálice hned dvě označení, alfa Andromedae a současně i delta Pegasi. Ale když byly roku 1922 jednoznačně definovány Mezinárodní astronomickou unií (IAU) hranice současných 88 souhvězdí, připadla hvězda Alpheratz k souhvězdí Andromedy a název delta Pegasi se přestal používat. Další tři hvězdy čtverce už jsou ale skutečně součástí nejjasnějšího podzimního souhvězdí Pegas. Markab (alfa Pegasi) o jasnosti +2,45 mag leží v pravém dolním (jihozápadním) rohu a navazuje na něj „hlava“ nebeského koně. Scheat (beta Pegasi) s jasem +2,4 mag nalezneme vpravo nahoře (severozápad) a vycházejí z něho přední nohy Pegasa. Poslední Algenib (gama Pegasi) s jasností +2,8 mag označuje levý dolní (jihovýchodní) roh čtverce.

Uvnitř výše popsané čtvercové oblasti oblohy se nacházejí samozřejmě i další méně jasné hvězdy. Především pozorovatelé vizuálních meteorů takto výrazné oblasti na obloze často využívají k tomu, aby si mohli objektivně určit aktuální tzv. meznou hvězdnou velikost. Jedná se o definování jasností nejslabších hvězd, které lze v rámci okamžitého stavu atmosféry spatřit neozbrojenýma očima. Tyto oblasti jsou k dispozici v řadě souhvězdí. Známé jsou například v Draku, Perseovi, Orlu, Labuti, ale i v asterismech Velký a Malý vůz. Jednou z uvedených částí oblohy je i nápadný Velký Pegasův čtverec. Pokud tedy uvnitř čtverce (bez hvězd které jej určují) vidíme jednu stálici udává se mezná hvězdná 4,5 mag. Čtyři hvězdy signalizují dosah 5. mag. Při sedni spatřených hvězdách je už obloha velice dobrá a vidíme hvězdy o jasnosti až 5,5 mag. Pokud napočítáme hvězd dokonce 13, jsme na limitu 6. mag. A za zcela výjimečných podmínek, pod naprosto jasnou bezměsíčnou oblohou a na mimořádně tmavém místě lze napočítat až 35 hvězd. V takovém případě činí mezná hvězdná velikost 6,5 mag.

Galaxie NGC 7814 Autor: Jan K. Žehrovický
Galaxie NGC 7814
Autor: Jan K. Žehrovický

Právě při mimořádně jasné obloze s obrazcem vysoko nad horizontem pak můžeme ve Velkém Pegasově čtverci hledat i objekty vzdáleného vesmíru. Na jejich nalezení už nám ale neozbrojený zrak nestačí. Je nutné si vypomoci dalekohledem.

Přibližně 2,5° severozápadně od hvězdy Algenib, leží objekt označovaný jako NGC 7814 (Caldwell 43). Jedná se o velmi pěknou galaxii zářící jasností +10,5 mag. Někdy se jí říká „Malé Sombrero“, protože lehce připomíná velkolepou galaxii Sombrero (Messier 104) v Panně. Ale NGC 7814 je mnohem menší, má zdánlivé rozměry pouze 6,3 × 2,6 úhlových minut. I přesto je snadným objektem dostupným pro dalekohled s průměrem objektivu 150 mm.

Dalším objektem vzdáleného vesmíru nacházejícím se uvnitř čtverce je NGC 7741. Nachází se 6 stupňů jihozápadně od Alpheratzu. Je to sice atraktivní cíl, ale současně i již výraznější výzva pro 250 mm dalekohled. Celková záře galaxie odpovídá jasnosti kolem +11,4 mag.
I zdánlivé rozměry jejích os jsou menší, 4 x 2,8 úhlové minuty.

Kolektivně ozářené mlhoviny a kupa NGC 7771
Kolektivně ozářené mlhoviny a kupa NGC 7771

Posledním z významných cílů, které si zaslouží zmínit, je seskupení galaxií NGC 7771, 7769
a 7770. Především první a druhý objekt jsou pěkné spirální galaxie o jasnosti kolem dvanácté až třinácté hvězdné velikosti, které lze pozorovat teleskopy s průměrem objektivu v rozsahu 250–300 mm. V plné kráse však skupina vynikne až v ještě větších teleskopech. Všechny tři galaxie se vejdou do zorného pole o průměru 10´.

O hodně zajímavějším se pak sledování mlhavých obláčků galaxií stane při použití astrofotografie. Na snímcích i menšími přístroji, které ale musí být na montáži s pohonem, nalezneme nepřeberné množství dalších, slabších a tím pádem pro vizuální sledování, už ne příliš vhodných objektů vzdáleného vesmíru.

Jasnou listopadovou oblohu a hodně zábavy pod hvězdami Velkého Pegasova čtverce.




O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.

Štítky: Souhvězdí 


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »