VLT zachytil spektrum meteoru

Spektrum také ve stopě meteoru odhalilo emise atomů kyslíku a dusíku a dusíkatých molekul. Zmiňované spektrum z VLT bylo historicky první, které zobrazuje i vzdálenou infračervenou oblast spektra, kde jsou předpovězeny uhlíkové emisní čáry. Nepřítomnost těchto čar v pozorovaném spektru by mohla ovlivnit doposud obecně přijímané představy o tom, kdy a jak začal život na Zemi.

Žádné štěstí však zřejmě nemůže být dokonalé, tedy není ani toto. VLT je zcela samozřejmě zaostřen na sledování objektů v dalekém kosmu, tedy na nekonečno, a meteory jsou "jen" 100 km nad dalekohledem. Proto je snímek trochu zkreslený.

Populární rčení říká, že když vidíte meteor, můžete si něco přát. Zatímco astronomové nemohou nikomu slíbit, že to bude fungovat, jim samotným se toto přání splnilo v noci z 12. na 13. května 2002. Tehdy, navzdory všem rozumným předpokladům, stopa meteoru zkřížila úzkou štěrbinu spektrografu FORS1 na ESO VLT.

V době této vysoce nepravděpodobné události, teleskop vykonával sérii 20-ti minutových spektroskopických expozic supernovy ve vzdálené galaxii, pro účely odhadu množství temné energie ve vesmíru. Díky jeho optickému zvětšení a množství soustředěného světla, VLT zaznamenal spektrum stopy meteoru kolmé k jeho pozorovacímu směru.

Opravdu jsme měli z pekla štěstí, řekl astronom Evropské jižní observatoře (ESO) Emmanuel Jehin. Šance na zachycení meteoru v úzké štěrbině spektrografu FORS1 jsou asi tak velké jako získat první cenu v národní loterii.

Toto spektrum je dnes možná jediné meteorické spektrum zaznamenané zároveň velkým teleskopem a moderním spektrografem. Spektrum pokrývá vlnovou délku v rozsahu od 637 do 1050 nm, a vypovídá procesech bezprostředně za meteoroidem.

Rychlý pohyb meteoru přes oblohu znamenal expozici jen 1/50 milisekundy, ale díky ohromné světelnosti VLT byl zaznamenán. Jasnost meteoru byla odhadována na velikost -8, neboli téměř takovou jasnost jako má první čtvrť Měsíce.

Ačkoli není přímo zřejmé, ke kterému meteorickému roji tento meteor náležel, možným kandidátem je jižní květnový roj Ophiuchid, který vychází ze směru na východ od jasné hvězdy Antares. Roj je slabý, jen asi jeden nebo dva meteory za hodinu, ale té noci to byl jeden z nejsilnějších. Bohužel, Paranal je na opuštěné výspě světa a tak meteor neviděl a nezaznamenal nikdo jiný než astronomové u VLT. Navíc paranalská celooblohová komora MASCOT, která by mohla být dalším cenným zdrojem informací o meteoru, nebyla v té době v činnosti. Přiložený snímek proto zobrazuje jiný meteor z Paranal, pozorovaný dne 25.3.2002. Zobrazte si i snímek celého spektra meteoru FORS1/VLT.

Zdroj: ESO
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod