Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  VLT zachytil spektrum meteoru

VLT zachytil spektrum meteoru

phot-22b-04-normal.jpg
Při pozorování supernovy ve vzdálené galaxii, měli astronomové okolo ESO VLT (Velmi velký teleskop) na Observatoři Paranal v Chile, neuvěřitelné štěstí a získali velmi kvalitní spektrum velkého meteoru v pozemské atmosféře. Spektrograf FORS1, namontovaný na VLT, poskytl dobře kalibrované spektrum. Z tohoto spektra byla odhadnuta teplota stopy meteoru na asi 4600 stupňů Celsia.

Spektrum také ve stopě meteoru odhalilo emise atomů kyslíku a dusíku a dusíkatých molekul. Zmiňované spektrum z VLT bylo historicky první, které zobrazuje i vzdálenou infračervenou oblast spektra, kde jsou předpovězeny uhlíkové emisní čáry. Nepřítomnost těchto čar v pozorovaném spektru by mohla ovlivnit doposud obecně přijímané představy o tom, kdy a jak začal život na Zemi.

phot-22a-04-normal.jpg
Žádné štěstí však zřejmě nemůže být dokonalé, tedy není ani toto. VLT je zcela samozřejmě zaostřen na sledování objektů v dalekém kosmu, tedy na nekonečno, a meteory jsou "jen" 100 km nad dalekohledem. Proto je snímek trochu zkreslený.

Populární rčení říká, že když vidíte meteor, můžete si něco přát. Zatímco astronomové nemohou nikomu slíbit, že to bude fungovat, jim samotným se toto přání splnilo v noci z 12. na 13. května 2002. Tehdy, navzdory všem rozumným předpokladům, stopa meteoru zkřížila úzkou štěrbinu spektrografu FORS1 na ESO VLT.

V době této vysoce nepravděpodobné události, teleskop vykonával sérii 20-ti minutových spektroskopických expozic supernovy ve vzdálené galaxii, pro účely odhadu množství temné energie ve vesmíru. Díky jeho optickému zvětšení a množství soustředěného světla, VLT zaznamenal spektrum stopy meteoru kolmé k jeho pozorovacímu směru.

Opravdu jsme měli z pekla štěstí, řekl astronom Evropské jižní observatoře (ESO) Emmanuel Jehin. Šance na zachycení meteoru v úzké štěrbině spektrografu FORS1 jsou asi tak velké jako získat první cenu v národní loterii.

phot-22c-04-normal.jpg
Toto spektrum je dnes možná jediné meteorické spektrum zaznamenané zároveň velkým teleskopem a moderním spektrografem. Spektrum pokrývá vlnovou délku v rozsahu od 637 do 1050 nm, a vypovídá procesech bezprostředně za meteoroidem.

Rychlý pohyb meteoru přes oblohu znamenal expozici jen 1/50 milisekundy, ale díky ohromné světelnosti VLT byl zaznamenán. Jasnost meteoru byla odhadována na velikost -8, neboli téměř takovou jasnost jako má první čtvrť Měsíce.

Ačkoli není přímo zřejmé, ke kterému meteorickému roji tento meteor náležel, možným kandidátem je jižní květnový roj Ophiuchid, který vychází ze směru na východ od jasné hvězdy Antares. Roj je slabý, jen asi jeden nebo dva meteory za hodinu, ale té noci to byl jeden z nejsilnějších. Bohužel, Paranal je na opuštěné výspě světa a tak meteor neviděl a nezaznamenal nikdo jiný než astronomové u VLT. Navíc paranalská celooblohová komora MASCOT, která by mohla být dalším cenným zdrojem informací o meteoru, nebyla v té době v činnosti. Přiložený snímek proto zobrazuje jiný meteor z Paranal, pozorovaný dne 25.3.2002. Zobrazte si i snímek celého spektra meteoru FORS1/VLT.

Zdroj: ESO
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »