Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  ALMA odhalila nejsvítivější známou galaxii ve vesmíru

ALMA odhalila nejsvítivější známou galaxii ve vesmíru

Umělecké ztvárnění galaxie W2246-0526, nejsvítivější galaxie ve vesmíru, a jejích tří souputníků
Autor: NRAO/AUI/NSF, S. Dagnello

Nejsvítivější galaxie ve vesmíru byla zachycena při činu, jak připravila o téměř polovinu hmotnosti nejméně tři menší satelitní galaxie. Vyplývá to z nové studie publikované ve vědeckém časopise Science. Světlu z této skupiny galaxií pojmenované W2246-0526 trvá 12,4 miliardy roků, než doputuje na Zemi. My ji tak nyní vidíme ve stavu, jak vypadala v době, kdy vesmír byl starý pouhou desetinu současného věku.

Nová pozorování pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) odhalila zřetelné proudy hmoty „vytažené“ ze tří menších galaxií a proudící směrem na nejhmotnější z nich, která byla objevena v roce 2015 pomocí kosmického teleskopu NASA s názvem WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer). To v žádném případě neznamená, že se jedná o největší či nejhmotnější galaxii, jakou známe. Je však bezkonkurenční co do svítivosti, protože uvolňuje tak velké množství infračerveného záření, jako 350 biliónů Sluncí.

Spojovací úpony mezi galaxiemi obsahují přibližně tolik látky, jako samotné galaxie. Mimořádná rozlišovací schopnost a citlivost radioteleskopu ALMA umožňuje astronomům registrovat tyto pozoruhodné vzdálené mezigalaktické proudy.

Již z dřívějších dat bylo známo, že zde existují tři doprovodné galaxie, avšak neměli jsme žádné důkazy o interakci mezi centrální galaxií a jejími sousedy,“ říká Tanio Díaz-Santos of the Universidad Diego Portales in Santiago, Chile, hlavní autor článku. „Nebyli jsme schopni pozorovat kanibalské chování a ani jsme to nepředpokládali, avšak tento detailní pohled pomocí radioteleskopu ALMA to ukázal zcela jasně.“

Galaktický kanibalismus není nic mimořádného, nicméně u těchto velmi vzdálených galaxií, ve kterých bylo takové chování pozorováno, je vzácné. Autoři výzkumu si nejsou vědomi žádných jiných přímých vyobrazení galaxií současně konzumujících látku hned z několika zdrojů v tak raném období vývoje vesmíru.

ALMA odhalila, jak galaxie W2246-0526 vysává hmotu ze tří svých souputníků Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO),T. Díaz-Santos et al.; S. Dagnello (NRAO/AUI/NSF)
ALMA odhalila, jak galaxie W2246-0526 vysává hmotu ze tří svých souputníků
Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO),T. Díaz-Santos et al.; S. Dagnello (NRAO/AUI/NSF)
Astronomové zdůrazňují, že množství plynu pohlcovaného centrální galaxií W2246-0526 je dostatečné k pokračujícímu formování hvězd a ke „krmení“ centrální černé díry v průběhu následujících několika stovek miliónů roků.

Tato překvapující svítivost galaxie nemá z tohoto důvodu původ v jednotlivých hvězdách. Spíše je tato jasnost umocňována malým, avšak mimořádně energetickým plynným diskem, který je zahříván při spirálovitém proudění plynu na povrch supermasivní černé díry. Záření z tohoto planoucího jasného akrečního disku je následně absorbováno okolním prachem, který pohlcenou energii znovu vyzařuje v oboru infračerveného světla.

Toto extrémní infračervené záření dělá z této galaxie objekt z velmi vzácné třídy kvasarů známých jako horké, prachem zahalené galaxie (Hot, Dust-Obscured Galaxies – Hot DOGs). Pouze přibližně jeden z každých 3 000 kvasarů pozorovaných družicí WISE patří do této třídy.

Ze tří menších galaxií je vysáváno velké množství prachu a plynu, který se pravděpodobně stává materiálem pro vznik nových hvězd a „krmivem“ pro velkou centrální černou díru v centru galaxie. Tato galaktická nenasytnost však může vést k její vlastní destrukci. Z předešlých výzkumů vyplývá, že energie aktivních galaktických jader AGN (Active Galaxy Nucleus) nakonec povede k vyvržení téměř veškeré hmoty a zabrání tak vzniku nových hvězd v galaxii.

Dřívější výzkumné práce, které vedl spoluautor článku Chao-Wei Tsai z UCLA (University of California, Los Angeles), vedly k odhadu, že černá díra v centru galaxie W2246-0526 má hmotnost přibližně 4 miliardy hmotností Slunce. Její hmotnost má přímý vliv na to, jakou jasnost může AGN mít, avšak – podle tohoto dřívějšího výzkumu – W2246-0526 je přibližně 3× svítivější, než by měla být. Řešení této očividné nesrovnalosti bude vyžadovat další pozorování.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Radioteleskop ALMA, Galaxie W2246-0526, Nejsvítivější galaxie


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »