Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Aparatura LIGO již potřetí detekovala gravitační vlny

Aparatura LIGO již potřetí detekovala gravitační vlny

Splynutí vzdálených černých děr uvolnilo gravitační vlny
Autor: LIGO/A. Simonnet

Pomocí zařízení LIGO (Laser Interferometer Gravitational-wave Observatory) se uskutečnila již třetí detekce gravitačních vln – zčeření časoprostoru, což názorně dokazuje, že bylo definitivně otevřeno nové okno pro astronomická pozorování. Jak se stalo i v případě prvních dvou detekcí, gravitační vlny byly detekovány v důsledku splynutí dvou černých děr za vytvoření černé díry větší velikosti. Část hmoty se přitom přeměnila na gravitační vlny.

Nově pozorovaná černá díra vzniklá při splynutí má hmotnost přibližně 49× větší, než je hmotnost našeho Slunce. Tím zaplňuje mezeru v hmotnostech černých děr vzniklých při splynutích, která byla pozorována prostřednictvím gravitačních vln v předcházejících dvou případech aparaturou LIGO. Hmotnosti těchto černých děr byly odhadnuty na 62 (při první detekci) a 21 hmotností Slunce (při druhé detekci).

Pokročili jsme v potvrzení existence hvězdných černých děr, které jsou větší než 20 hmotností Slunce – což jsou objekty, které jsme před zprovozněním aparatury LIGO neznali,“ říká David Shoemaker (MIT), nově zvolený mluvčí pro LIGO Scientific Collaboration (LSC), což je seskupení, které sdružuje více než 1000 vědců z různých států světa, kteří se podílejí na výzkumu LIGO společně s evropskou základnou Virgo Collaboration. „Je pozoruhodné, že lidé mohou formulovat společnou myšlenku a prověřit ji při pozorování tak zvláštních a extrémních událostí, které se odehrály před několika miliardami roků ve vzdálenosti několika miliard světelných let od Země. Vědecká zařízení LIGO a Virgo budou pracovat společně na těchto úkolech.“

K nové detekci došlo v průběhu současné pozorovací kampaně LIGO, která začala 30. 11. 2016 a bude pokračovat i v létě letošního roku. LIGO funguje na základě mezinárodní spolupráce a její členové se nacházejí ve všech částech světa. Pozorování jsou prováděna pomocí dvou detektorů – jeden se nachází v Hanfordu (Washington), druhý najdeme v Livingstonu (Luisiana) – obě aparatury řídí Caltech (California Institute of Technology) a MIT (Massachusetts Institute of Technology), výzkum financuje National Science Foundation (NSF).

Tři zaznamenané případy detekce gravitačních vln Autor: LSC/OzGrav
Tři zaznamenané případy detekce gravitačních vln
Autor: LSC/OzGrav
Zařízení LIGO zaznamenalo poprvé příchod gravitačních vln v září 2015 v průběhu první pozorovací kampaně od uskutečněného velkého zlepšení v rámci programu nazvaného Advanced LIGO. Druhý případ zaznamenání gravitačních vln nastal v prosinci 2015. Třetí případ detekce označené GW170104 nastal 4. 1. 2017. Výsledky nového pozorování byly přijaty k publikování v časopise Physical Review Letters.

Ve všech třech případech každý z dvojice detektorů LIGO zaznamenal gravitační vlny nesmírně energetických splynutí dvou černých děr. Jedná se o kolize, při kterých se uvolní mnohem více energie, než je celková energie záření všech hvězd a galaxií ve vesmíru. Poslední detekce gravitačních vln se zdá být nejvzdálenější, ke splynutí černých děr došlo ve vzdálenosti okolo 3 miliard světelných roků. V prvním a druhém případě byly kolidující černé díry vzdáleny od Země 1,3 resp. 1,4 miliardy světelných roků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] universetoday.com
[3] astro.cz
[4] astrovm.cz

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Gravitační vlny, Splynutí černých děr


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »