Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Černá díra střední velikosti objevena na periferii čočkovité galaxie

Černá díra střední velikosti objevena na periferii čočkovité galaxie

Na uměleckém zpracování je ztvárněna hvězda, kterou postupně trhá na kousky černá díra střední velikosti
Autor: Hubble/NASA/ESA/M. Kornmesser

Jasný zdroj rentgenového záření v hmotné hvězdokupě na periferii objektu 6dFGS gJ215022.2-055059, což je čočkovitá galaxie nacházející se ve vzdálenosti zhruba 806 milionů světelných roků od Země, je černou dírou střední velikosti. Vyplývá to z nové studie publikované v časopise Astrophysical Journal Letters.

Astronomové dávno vědí, že černé díry dosahující zhruba 10 až 100 hmotností Slunce vznikají jako pozůstatky zaniklých hmotných hvězd. A supermasivní černé díry, jejichž hmotnosti přesahují více než 100 000 hmotností Slunce, se zase nacházejí v centrech většiny větších galaxií.

Avšak napříč vesmírem je podle názoru astronomů roztroušeno mnoho zjevných černých děr velmi záhadného typu. V rozmezí hmotností od 100 do 100 000 hmotností Slunce se nacházejí černé díry střední velikosti, což jsou velmi obtížně polapitelné objekty, a tak je rozhodující pečlivě je posoudit a vyloučit alternativní vysvětlení každého kandidáta. „To je to, co nám Hubbleův vesmírný teleskop HST umožnil udělat u našeho kandidáta,“ říká hlavní autor Dacheng Lin, astronom na University of New Hampshire.

V roce 2006 rentgenová družice NASA s názvem Chandra X-ray Observatory a družice ESA pojmenovaná XMM-Newton detekovaly silné rentgenové záření, avšak nebylo jasné, jestli pochází zevnitř Mléčné dráhy nebo zvnějšku naší Galaxie.

Bílo-fialovou barvou je znázorněna poloha rentgenového zdroje na periferii čočkovité galaxie uprostřed snímku Autor: X-ray – NASA/CXC/UNH/D. Lin et al; optical – NASA/ESA/STScI
Bílo-fialovou barvou je znázorněna poloha rentgenového zdroje na periferii čočkovité galaxie uprostřed snímku
Autor: X-ray – NASA/CXC/UNH/D. Lin et al; optical – NASA/ESA/STScI
Astronomové to přisuzovali hvězdě roztrhané po tom, co se přiblížila příliš blízko ke gravitačně silnému kompaktnímu objektu, jako je černá díra. Kupodivu rentgenový zdroj pojmenovaný 3XMM J215022.4-055108 se nenacházel v centru galaxie, kde velmi hmotné černé díry obvykle sídlí. To zvýšilo naději, že „pachatelem“ je skutečně černá díra střední velikosti, což vyloučilo alternativní vysvětlení: neutronovou hvězdu v Mléčné dráze, chladnoucí po předcházejícím zahřátí na velmi vysokou teplotu.

Hubbleův kosmický teleskop HST byl nasměrován na zdroj rentgenového záření za účelem určení jeho přesné polohy. Detailní snímek s vysokým rozlišením potvrdil, že rentgenové záření nevychází z izolovaného zdroje v Mléčné dráze, ale místo toho ze vzdálené a husté hvězdokupy na periferii objektu 6dFGS gJ215022.2-055059 – přesně z oblasti astronomy předpokládané k nalezení důkazu přítomností černé díry střední velikosti.

Hvězdokupa, která je domovem rentgenového zdroje 3XMM J215022.4-055108, může být obnažené jádro málo hmotné trpasličí galaxie, která byla v důsledku gravitačních a slapových sil roztrhaná v důsledku blízké interakce s galaxií, která je její současnou větší sousedkou.

Dacheng Lin se svými spolupracovníky rovněž prostudoval archivní data družice XMM-Newton a pátral mezi stovkami tisíců zdrojů za účelem objevení jasných důkazů pro tohoto jediného kandidáta. Dříve nalezený zdroj rentgenového záření z roztrhané hvězdy umožnil astronomům odhadnout hmotnost černé díry – je přibližně 50 000× větší, než činí hmotnost Slunce.

Studování původu a vývoje černých děr střední velikosti nakonec poskytne odpověď na to, jak supermasivní černé díry, které nacházíme v centrech velkých galaxií, přicházejí na svět,“ říká spoluautorka studie Natalie Webb, astronomka z Université de Toulouse.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: 3XMM J215022.4-055108, HST, Černá díra střední velikosti


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »