Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Cesta ven z černé díry!

Cesta ven z černé díry!

Černé díry, ony hrůzostrašné galaktické pasti, ze kterých dokonce nemůže uniknout ani světlo, nemusí být vždy destruktivní, alespoň ne podle nejnovější teorie kosmologa Stephena Hawkinga. Ten nyní vzkazuje, že se mýlil v klíčovém argumentu o chování černých děr, který prosazoval téměř 30 let.

hawking_bbc.jpg
Autor "Stručné historie času" nyní věří, že "informace" nasátá do černé díry může časem uniknout a popírá tak sám některé části své nejslavnější práce o fenoménu černých děr. Hawking bude své poslední objevy prezentovat ve středu, příští týden, na vědecké konferenci v Irsku. Sdělil to na poslední chvíli magazínu New Scientist.

Černé díry vznikají na konci života hmotné hvězdy, která se zhroutí sama do sebe pod tíhou vlastní gravitace. Ta se tím ale stane tak silnou, že nedovolí ničemu ze svého okolí uniknout.

Tato myšlenka fascinuje astronomy už od konce 18. století, kdy vznikla představa nepředstavitelně silných kosmických vírů vysávajících hmotu vesmíru a ukládajících ji do zapomnění a nicoty.

V roce 1976 Hawking postuloval princip, že při vzniku černé díry existuje možnost ztráty hmoty vyzářením energie, dnes známé jako "Hawkingovo záření". Toto záření ale neobsahuje žádnou informaci o tom co je a co se děje uvnitř černé díry a jakmile se díra vypaří, všechny informace o tom jsou navždy ztraceny.

Tím ale vytvořil paradox, protože od doby vzniku zákonů kvantové fyziky se tvrdí, že taková informace se nemůže nikdy úplně ztratit.

Hawking na to odpověděl, že gravitační síla černých děr je tak velká, že ruší i zákony kvantové fyziky. Tento argument ale nepřesvědčil skeptiky vědeckého světa.

Ve své nové teorii tedy bude nyní Hawking argumentovat tím, že černé díry se do sebe nikdy docela neuzavřou a jak vysílají více tepla, tak se případně i otevřou a uvolní uvězněnou informaci.

Možné řešení Hawkingova paradoxu vyvolalo ve společenství fyziků vlnu vzrušení. Hawking totiž poslal do světa zprávu sdělující : "Mám vyřešen informační paradox černé díry a chci o tom informovat". To řekl o připravovaném vystoupení pro New Scientist organizátor irské konference, fyzik Curt Cutler. "Neviděl jsem sice ještě předběžné informace k Hawkingovu vystoupení, ale věřím v jeho reputaci."

Další expert na černé díry, Gary Gibbons, který se účastnil nedávného Hawkingova semináře na Univerzitě v Cambridgi, kde byly nové objevy naznačeny, řekl pro New Scientist, že není vyloučeno, že to, co Hawking představil na semináři, je skutečně řešení paradoxu.

Hawking, který je díky neléčitelné nemoci motoriky skoro úplně ochrnutý a odkázaný na pojízdné křeslo, komunikuje s okolním světem pomocí speciálního počítače. I tak však vědecký svět již mnohokrát překvapil a někdy i šokoval. Vydal řadu knih, ze kterých se jen "Stručné historie času" prodalo na pět milionů výtisků.

Zdroj: Reuters, BBC
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »