Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Dalekohled Jamese Webba měří hmotnost vzdálených galaxií výrazně přesněji

Dalekohled Jamese Webba měří hmotnost vzdálených galaxií výrazně přesněji

JWST (vesmírný dalekohled Jamese Webba), ilustrace
Autor: NASA GSFC/CIL/Adriana Manrique Gutierrez

Podle nové studie mezinárodního týmu vědců umožní JWST astronomům získat přesná měření hmotnosti raných galaxií. Na základě dat z blízké infračervené kamery NIRCam získal tým odhady hmotnosti některých vzdálených galaxií, které jsou 5 až 10× přesnější než předchozí měření. Je to další ukázka, jak JWST převratně mění naše chápání toho, jak rostly a vyvíjely se nejstarší galaxie ve vesmíru.

Vědci ve své studii uvádí, že hmotnost hvězd je důležitou fyzikální vlastností, která jim pomáhá pochopit vznik a vývoj galaxií. Měření celkového množství hvězd, které neustále přibývají přeměnou plynu a prachu, je nejpřímější způsob, jak sledovat růst galaxie. Porovnáváním vzhledu nejstarších galaxií ve vesmíru (vzdálených více než 13 miliard světelných let) tak mohou astronomové studovat, jak se galaxie vyvíjely.

Věci však nejsou tak jednoduché, jak se zdají. Měření těchto raných galaxií je pro astronomy trvalým problémem. Obvykle astronomové provádějí měření poměru hmotnosti ke svítivosti (M/L), kdy se světlo produkované galaxií používá k odhadu celkové hmotnosti hvězd v ní, místo aby se počítaly hvězdné hmotnosti pro jednotlivé zdroje.

Dosavadní studie nejvzdálenějších galaxií na snímcích Hubbleova dalekohledu, jako je GN-z11, která vznikla přibližně před 13,5 miliardami let, byly omezeny na ultrafialové záření emitované těmito galaxiemi. To zní poněkud zvláštně, když vhodnější se jeví sledovat infračervené záření, neboť v něm dohlédneme dál. Je však třeba si uvědomit, že světlo z těchto dávných galaxií ovlivňuje v době, kdy k nám dorazí, značný rudý posuv. To znamená, že jak světlo prochází časoprostorem, jeho vlnová délka se v důsledku rozpínání vesmíru prodlužuje, čímž se efektivně posouvá směrem k červené části spektra. U galaxií, jejichž hodnota červeného posuvu (z) je sedm nebo vyšší, tedy ve vzdálenosti 13,46 světelného roku nebo více, bude velká část světla posunuta do bodu, kdy bude viditelná pouze v infračervené části spektra. A v tom je samozřejmě i největší přínos dalekohledu Jamese Webba, který takové záření umí pozorovat.

Spektrální diagram porovnávající světlo vyzařované objektem s pozorovaným světlem s červeným posuvem. Jak se vesmír rozpíná, posouvá se vše do nižších frekvencí, tedy do červené části spektra. Autor: NASA/ESA/C.Christian/Z.Levay (STScI)
Spektrální diagram porovnávající světlo vyzařované objektem s pozorovaným světlem s červeným posuvem. Jak se vesmír rozpíná, posouvá se vše do nižších frekvencí, tedy do červené části spektra.
Autor: NASA/ESA/C.Christian/Z.Levay (STScI)

Vedoucí výzkumného týmu Paola Santini popsala tento efekt pro magazín Universe Today takto: „Většina hvězd v galaxiích – ty, které většinou přispívají k její hvězdné hmotnosti – vyzařují na vlnových délkách v červeném a blízkém infračerveném pásmu (NIR). V době, kdy světlo putuje ze vzdálené galaxie k našim dalekohledům, světlo vyzařované jejími hvězdami již vůbec nespadá do viditelného oboru. Např. u galaxie s posuvem z=7 světlo původně vyzařované na vlnové délce 0,6 mikronu (červená barva) dorazí do našeho dalekohledu na vlnové délce 4,8 mikronu (tepelné záření). Čím vyšší je červený posuv (tj. čím vzdálenější je galaxie), tím silnější tento efekt je.

Z toho vyplývá, že k měření hvězdných hmotností galaxií potřebujeme infračervené detektory (světlo vyzařované většinou jejich hvězd je mimo dosah Hubbleova vesmírného dalekohledu). Jediným infračerveným dalekohledem, který jsme měli k dispozici před příchodem JWST, byl Spitzerův vesmírný dalekohled, který byl před několika lety vyřazen. Jeho zrcadlo o průměru 85 cm však bylo nesrovnatelně menší, než 6,5m zrcadlo JWST. Většina vzdálených galaxií byla mimo dosah Spitzera, jednak kvůli malé úhlové rozlišovací schopnosti, a hlavně se ztrácely v šumu.“

Před vypuštěním JWST se odhadovala hmotnost galaxií na základě množství UV záření emitovaného galaxiemi. Poměr hmotnosti k množství emitovaného záření byl kalibrován pomocí několika málo nejistých měření, která jsme měli k dispozici z populace galaxií, které byly snadněji pozorovatelné (mladé a bezprašné galaxie). Měření hvězdné hmotnosti byla proto náchylná k velkým nejistotám (jak při přímém měření, tak ještě více při odvození z UV záření). Předchozí měření mohla přehlédnout velkou část galaxií, které jsou bohaté na prach (který zastiňuje světlo), a mohly se tedy jevit slabé v UV spektru. V důsledku toho mohly být předchozí odhady hustoty hvězdné hmoty v raném vesmíru až šestinásobně zkreslené. Díky pokročilé sadě infračervených přístrojů a bezkonkurenční citlivosti je však JWST připraven otevřít „nové okno“ do studia nejstarších a nejslabších galaxií ve vesmíru.

Vědci se zabývali daty ze snímků pořízených kamerou NIRCam ve dnech 28. a 29. června 2022. Změřili hvězdnou hmotnost 21 vzdálených galaxií (jejichž červený posuv se pohyboval od 6,7 do 12,3) na základě jejich UV a viditelné emise a jejich červeného posuvu. Díky tomu zvýšili přesnost svých měření hmotnosti 5krát až 10krát.

Zjistili, že poměr M/L zdaleka nelze aproximovat jedinou průměrnou hodnotou. Místo toho se ukázalo, že se tento poměr pohybuje zhruba ve dvou řádech pro danou svítivost. Z fyzikálního hlediska toto zjištění naznačuje, že populace raných galaxií byla do značné míry heterogenní (různorodá).

Hlavním důsledkem je, že předchozí měření procesu růstu hmotnosti v galaxiích mohou být ovlivněny významnou systematickou chybou,“, dodává Santini. „V naší práci například posuzujeme úroveň systematické nejistoty ovlivňující hustotu kosmické hvězdné hmoty. Ta popisuje globální růst galaxií ve vesmíru jako funkci času. Její hodnocení v raných epochách podléhá v jednotlivých pracích velkým odchylkám. Zjistili jsme, že systematická nejistota vyplývající z předpokladu standardního poměru hmotnosti ke svítivosti může být až několikanásobná, což je rozhodně příliš mnoho ve srovnání s úrovní přesnosti, které chceme dosáhnout, a mohlo by to alespoň částečně vysvětlit nesoulad v předchozích vědeckých pracích."

Data z JWST jsou pořizována a zkoumána širokými skupinami vědeckých týmů. Výzkumný tým vedený Paolou Santini z Astronomické observatoře v Římě zahrnoval členy z Instituto Nationale di Astrophysica (INAF) v Itálii, ASTRO 3D (Austrálie), Národního astronomického výzkumného ústavu v Thajsku (ARIT), Kavli Institute for Particle Astrophysics and Cosmology (KIPAC ve Stanfordu, USA), Cosmic Dawn Center (DAWN v Dánsku), Niels Bohr Institute (Dánsko), The Carnegie Institution for Science (USA), Infrared Processing and Analysis Center at Caltech (USA) a dalších univerzit a institutů v USA, Evropě, Austrálii a Asii.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Universe Today: The James Webb is Measuring Distant Galaxies 5-10 Times Better Than any Other Telescope
[2] Arxiv.org: Early results from GLASS-JWST. XI: Stellar masses and mass-to-light ratio of z>7 galaxies



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: James Webb Space Telescope, První galaxie, Jwst


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »