Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Dalekohled Jamese Webba objevil binární objekty o hmotnosti Jupiteru uvnitř Velké mlhoviny v Orionu
Adam Denko Vytisknout článek

Dalekohled Jamese Webba objevil binární objekty o hmotnosti Jupiteru uvnitř Velké mlhoviny v Orionu

Centrum Velké mlhoviny v Orionu zachycené dalekohledem Jamese Webba pomocí přístroje NIRCam v kratších vlnových délkách blízkého infračerveného světla.
Autor: ESASky

Bystré „oko“ dalekohledu Jamese Webba svým objevem znovu překvapilo astronomy. Teleskop se zaměřil na jednu z nejjasnějších mlhovin na noční obloze, která zdobí meč známého souhvězdí mytologického lovce Oriona, a sice Velkou mlhovinu v Orionu. Jedná se o hvězdotvornou oblast nacházející se 1 350 světelných let od nás. Její šířka dosahuje asi 33 světelných let a na nočním nebi je o něco větší než Měsíc v úplňku.

Webb mlhovinu snímal pomocí přístroje NIRCam. Z dat byly vytvořeny dvě mozaiky, jedna zobrazuje kratší a druhá ty delší vlnové délky blízkého infračerveného světla. Zachyceno bylo především její centrum a okolí, konkrétně tedy regiony kolem tzv. Trapezia, což je otevřená kupa složená z hmotných horkých hvězd umístěných přímo v srdci mlhoviny. Trapezium v překladu znamená lichoběžník – tento geometrický útvar je tvořen čtyřmi jasnými hvězdami. Právě tato kupa osvětluje mračna v jejím okolí. 

Blízko ní si můžeme všimnout rudých útvarů. Ty pravděpodobně vznikly srážkou dvou masivních hvězd. Tomu napovídá přítomnost nazelenalých struktur na koncích některých červených vláken. Na vlnových délkách, které byly zpracovány do zelených barev, totiž září železo, jež při podobných srážkách vzniká. Vodíková (červená) mračna se rozpínají rychlostí 100 km/s. Dále lze na snímku vidět několik malých protoplanetárních disků.

Jedny z několika binárních systémů planet o hmotnosti jednoho Jupiteru (JuMBO) v mlhovině v Orionu. Nemůže se tak jednat o hnědé trpaslíky. Autor: arXiv:2310.01231
Jedny z několika binárních systémů planet o hmotnosti jednoho Jupiteru (JuMBO) v mlhovině v Orionu. Nemůže se tak jednat o hnědé trpaslíky.
Autor: arXiv:2310.01231

Astronomové na snímku nalezli 42 malých objektů. Jejich hmotnost se pohybuje kolem jednoho Jupiteru. Nemůže se tak jednat o hvězdy ani hnědé trpaslíky, pravděpodobně se díváme na potulné planety. Ještě více zajímavé ale je, že se nacházejí v párech. Jednotlivé složky od sebe obíhají poměrně dost daleko, mnohdy až v řádech 100 AU. Tyto objekty dostaly označení JuMBO (Jupiter-Mass Binary Object). Jejich vznik si nedokážeme úplně vysvětlit, planety mohly být gravitačně vyhozeny z hvězdných soustav, načež kolem sebe začaly obíhat.  

Centrum Velké mlhoviny v Orionu zachycené dalekohledem Jamese Webba pomocí přístroje NIRCam v delších vlnových délkách blízkého infračerveného světla. Autor: ESASky
Centrum Velké mlhoviny v Orionu zachycené dalekohledem Jamese Webba pomocí přístroje NIRCam v delších vlnových délkách blízkého infračerveného světla.
Autor: ESASky

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] esa.int
[2] Samuel G Pearson, Mark J McCaughrean, 2023. Jupiter Mass Binary Objects in the Trapezium Cluster, arXiv:2310.01231
[3] ESASky - Mlhovina v Orionu, krátší vlnové délky, NIRCam
[4] ESASky - Mlhovina v Orionu, delší vlnové délky, NIRCam



O autorovi

Adam Denko

Adam Denko

Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
 

Štítky: Bludná planeta, Binární soustava, Mlhovina v Orionu, Orion, Jwst


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »