Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Do roku 2020 vznikne nejdokonalejší 3D model naší galaxie

Do roku 2020 vznikne nejdokonalejší 3D model naší galaxie

gaia-lg.jpg
Jeden z nejambicióznějších aktuálních projektů ESA má za cíl sestavit nejpřesnější mapu asi jedné miliardy objektů v naší galaxii. Gaia, jak se má nová observatoř jmenovat, má být vybavena dvojicí nejcitlivějších kamer, jaké kdy byly sestrojeny. Startovat do kosmu má v roce 2010.

Mapování tak velkého množství hvězd, z nichž některé jsou velmi slabé, bude trvat pět let. Další tři roky pak bude trvat, než ze získaných údajů vznikne obrovský trojrozměrný počítačový model, který ukáže nejen jejich stávající polohu, ale i směr pohybu, barvu a dokonce i složení.Zkrátka, Gaia má vyprodukovat úplně nový pohled na galaxii a všechno co je v ní. Má tak vzniknout hvězdný katalog, který by mohl být použit pro každou vesmírnou misi budoucnosti.

Dalším, neméně důležitým aspektem této úžasné mise je to, že může najít objekty o kterých zatím ani nevíme, že existují. Stejně jako hvězdy, může Gaia najít také další objekty, které jsou velmi slabé nebo se nachází v oblastech oblohy, do kterých se astronomové zatím nedívali tak hluboko.Jednou ze zajímavých oblastí oblohy, které může Gaia pozorovat, je ale překvapivě také oblast mezi Sluncem a Zemí. Ta je pro nás totiž běžně neviditelná. Ze Země, můžeme sledovat tuto oblast jen během dne a to dokonce jen za jasných dnů bez mraků, ale malé objekty, jako asteroidy jsou i tak prakticky neviditelné, protože jsou přezářeny slunečním svitem.Jedna zvláštní a velká skupina asteroidů, známá jako Atéňané, se vyskytuje právě v této oblasti a pravidelně kříží zemskou oběžnou dráhu. To je dělá přinejmenším potenciálně nebezpečnými, ačkoli ta část z nich, kterou známe není pro naši planetu nebezpečná. Nicméně, potřebujeme rozumět tomu proč tam jsou a z čeho jsou složeny.Za pomoci pohledu sondy, jakoby "z ptačí perspektivy" a její bezpříkladné přesnosti je Gaia ideálním nástrojem na stanovení jejich drah.

Ale asteroidy a objekty sluneční soustavy budou jen malým zlomkem objektů, které bude Gaia studovat. Jejich odhalení je jen vedlejší produkt hlavního cíle, kterým je přesně změřit umístění, pohyb a složení stovek milionů hvězd naší galaxie. Po vyhodnocení vzniklého modelu získá lidstvo nový náhled na životní cyklus naší galaxie a její budoucnost.

Zdroj: ESA tiskové zprávy
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »