Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Gaia poprvé zmapovala centrální oblast naší Galaxie

Gaia poprvé zmapovala centrální oblast naší Galaxie

Barevné podání ukazuje rozložení 150 miliónů hvězd v naší Galaxii, pro které byly upřesněny jejich vzdálenosti od Země
Autor: ESA/Gaia/DPAC, A. Khalatyan (AIP) & StarHorse Team; mapa artístic de la Galaxia: NASA/JPL-Caltech/R.

První přímá měření souboru hvězd vytvářejících příčku v centru naší Galaxie (odtud název spirální galaxie s příčkou) byla vytvořena kombinací dat z astrometrické družice Gaia provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA s doplňujícími pozorováními pomocí dalších pozemních a kosmických teleskopů. Studie publikovaná v časopise Astronomy & Astrophysics byla vypracována pod vedením astronomů z Institute of Science Cosmos of the University of Barcelona a Leibniz Institute for Astrophysics Potsdam (SRN).

Popis k úvodnímu obrázku: Představuje barevný vzorek navrstvený na umělecké ztvárnění naší Galaxie a ukazuje rozložení 150 miliónů hvězd Mléčné dráhy z druhého souboru dat družice Gaia, který byl doplněn pozorováním v infračerveném a optickém oboru záření. Žlutooranžové odstíny představují největší hustotu hvězd. Většina z nich patří mezi rudé obry. Zatímco většina zmapovaných hvězd se nachází v okolí Slunce (velká žlutooranžová skvrna ve spodní části obrázku), velký a podlouhlý útvar zabydlený množstvím hvězd se nachází v centrální oblasti naší Galaxie: jedná se o tzv. galaktickou příčku.

Druhý soubor publikovaných dat z družice Gaia z roku 2018 způsobil doslova revoluci v mnoha odvětvích astronomie. Bezprecedentní katalog obsahuje jasnosti, polohy, vzdálenosti a pohyby napříč oblohou pro více než jednu miliardu hvězd z Mléčné dráhy společně s informacemi o dalších nebeských tělesech.

To je však pouze začátek. Zatímco druhé vydání je založeno na prvních dvaceti dvou měsících průzkumu vesmíru družicí Gaia, satelit již skenoval oblohu po dobu pěti let a předpokládá se, že vydrží v provozu přinejmenším do roku 2022. Další publikování dat je plánováno na následující roky, kdy budou měření stále vylepšována, stejně tak budou poskytovány dodatečné informace, které nám umožní zmapovat naši domovskou Galaxii a ponořit se do její historie jako nikdy předtím.

Mezitím skupina astronomů zkombinovala data z družice Gaia s pozorováními v infračerveném a optickém oboru světla, která byla uskutečněna pozemními a kosmickými prostředky k poskytnutí náhledu toho, jak budou vypadat budoucí uvolněná data z hvězdného průzkumníka ESA.

Sledovali jsme především dva hvězdné parametry obsažené v datech z družice Gaia: povrchovou teplotu hvězd a extinkci, což je v podstatě měření toho, jak velké množství prachu se nachází mezi hvězdou a námi, který zatemňuje její světlo a dělá ji zdánlivě červenější,“ říká Friedrich Anders, hlavní autor této nové studie. „Tyto dva parametry jsou vzájemně propojené, avšak můžeme je odhadnout nezávisle na základě přidání dodatečných informací získaných při pozorování v oboru infračerveného záření, které proniká i přes přítomný prach,“ dodává Anders.

Astronomové zkombinovali data z druhého zveřejněného souboru dat z družice Gaia společně s několika průzkumy v oboru infračerveného záření pomocí počítačového kódu nazvaného StarHorse, který vyvinula Anna Queiroz a její spolupracovníci. Počítačový kód porovnává pozorování s modely hvězd za účelem určení jejich povrchové teploty, snížení jasnosti (extinkce) a zlepšení odhadů vzdálenosti těchto stálic.

V důsledku toho astronomové obdrželi mnohem lepší vymezení vzdáleností pro zhruba 150 miliónů hvězd – v některých případech došlo ke zpřesnění o více než 20 %. To jim umožnilo vystopovat rozložení hvězd napříč Mléčnou dráhou do mnohem větší vzdálenosti, než bylo možné na základě zpracování samotných původních dat z družice Gaia.

S druhým souborem dat z družice Gaia jsme mohli prozkoumat oblast kolem Slunce s poloměrem zhruba 6 500 světelných roků, avšak při použití našeho nového katalogu jsme mohli rozšířit sféru družice Gaia třikrát až čtyřikrát, čímž jsme se dostali až za centrum Mléčné dráhy,“ vysvětluje spoluautorka výzkumu Cristina Chiappini z Leibniz Institute for Astrophysics Potsdam, SRN. V centru naší Galaxie odhalila nová data zcela jasně velký protáhlý útvar s prostorovým rozložením hvězd: tzv. galaktickou příčku.

Víme, že Mléčná dráha má galaktickou příčku, podobně jako některé další spirální galaxie, avšak až doposud jsme měli pouze nepřímé důkazy na základě pohybů hvězd a plynu, nebo na základě počtu hvězd pozorovaných v oboru infračerveného záření. Toto je vůbec poprvé, kdy vidíme galaktickou příčku v trojrozměrném provedení, a to na základě určení vzdáleností hvězd,“ říká Friedrich Anders. /viz také video ve zdrojovém článku/

Třetí soubor dat z družice Gaia, jehož zveřejnění je naplánováno na rok 2021, bude zahrnovat značně vylepšené vzdálenosti vymezující polohy mnohem většího počtu hvězd a předpokládá se, že to umožní pokročit v našem chápání spletitého regionu v centru naší Galaxie.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Družice GAIA, Naše Galaxie, Galaktická příčka


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »