Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Astronomové objevili velký hvězdný proud v blízkosti Slunce

Astronomové objevili velký hvězdný proud v blízkosti Slunce

Nově objevený hvězdný proud zakreslený do mapy noční oblohy
Autor: Meingast et al, doi: 10.1051/0004-6361/201834950/Gaia DR2 skymap

Na základě dat z družice Gaia provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA astronomové objevili velký hvězdný proud, který v současné době křižuje bezprostřední sousedství Slunce ve vzdálenosti pouhých 326 světelných roků. Tento proud obsahuje přinejmenším 4 000 hvězd, které se pohybují společně prostorem od okamžiku, kdy se zformovaly – tj. přibližně od doby před jednou miliardou roků.

Většina hvězd seskupených v disku Mléčné dráhy se rychle rozptýlila po svém zrodu, protože neobsahovaly dostatečné množství stálic nebo dalších těles k vytvoření silného gravitačního potenciálu a neměly tedy dostatečnou přitažlivost k jejich udržení pohromadě,“ říká Stefan Meingast, astronom z oddělení astrofyziky univerzity ve Vídni.

V bezprostředním okolí Slunce je nicméně ještě několik hvězdokup s dostatečnou hmotností hvězd, aby se udržely pohromadě po několik příštích stovek miliónů roků. Proto podobně velké proudy pozůstatků hvězdokup nebo hvězdných asociací mohou být součástí disku naší Galaxie.“

Díky přesným měřením prováděným družicí Gaia mohl Stefan Meingast se svými spolupracovníky určit pohyby hvězd v trojrozměrném prostoru. Když se pečlivě podíváme na rozložení blízkých hvězd, které se pohybují společně, jedna mimořádná skupina, doposud neznámá a nestudovaná, okamžitě padla astronomům do oka. Jednalo se o uskupení hvězd vykazujících přesně očekávané charakteristiky stálic, které se zrodily společně, avšak rozprchly se v důsledku gravitačních poruch působících v naší Galaxii.

Identifikovaný blízký hvězdný proud v disku vypadá jako příslovečná jehla v kupce sena,“ říká João Alves z University of Vienna a Harvard University. „Astronomové se dívali na tento nový proud, a také skrz něj po dlouhou dobu, přičemž pokrývá většinu noční oblohy. Avšak teprve nyní si uvědomili jeho existenci, a také to, jak je rozlehlý a mimořádně blízko Slunce.“

Nalezení hvězd v blízkosti našeho domova je velmi prospěšné, což znamená, že nejsou příliš slabé nebo zastřené pro další detailní výzkum, o kterém astronomové uvažují.

V důsledku citlivosti limitující pozorování družice Gaia obsahuje její výběr pouze 200 zdrojů. Extrapolací za tento omezený limit vyplynulo, že proud může obsahovat přinejmenším 4 000 hvězd, čímž vytváří strukturu mnohem hmotnější než většina známých hvězdokup v bezprostředním okolí Slunce.

Jakmile jsme velmi detailně prozkoumali tuto mimořádnou skupinu hvězd, zjistili jsme, co jsme objevili: současný útvar podobající se hvězdnému proudu, který se táhne v délce několika stovek parseků napříč jednou třetinou celé oblohy,“ říká Verena Fürnkranzová, studentka univerzity ve Vídni. „Bylo to tak vzrušující být součástí nového objevu.“

Článek byl publikován v časopise Astronomy & Astrophysics.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Družice GAIA, Hvězdný proud, Naše Galaxie


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »