Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  HST pozoroval gama záblesk s doposud největší energií

HST pozoroval gama záblesk s doposud největší energií

Grafické ztvárnění mimořádně silného záblesku záření gama GRB 190114C
Autor: NASA, ESA and M. Kornmesser

Astronomové zkoumali podstatu velmi jasného a dlouhotrvajícího záblesku gama záření s označením GRB 190114C na základě studia jeho okolního prostředí. Záblesky gama záření jsou nejvíce energetické exploze ve vesmíru vysílající svazek záření v podobě mohutných výtrysků, které se šíří prostorem rychlostí odpovídající 0,99 rychlosti světla. Vznikají v okamžiku, kdy hvězda mnohem hmotnější než Slunce zkolabuje a na konci svého života vytvoří černou díru.

Záblesk GRB 190114C byl detekován 14. 1. 2019 souborem dalekohledů včetně kosmických observatoří NASA s názvem Swift a Fermi, stejně tak i pomocí pozemního teleskopu Major Atmospheric Gamma Imaging Cherenkov (MAGIC).

Svazek záření detekovaný z tohoto zdroje měl nejvyšší doposud pozorovanou energii: 1 TeV (tera elektronvolt) – přibližně biliónkrát vyšší než je energie fotonu viditelného světla.

Následná pozorování byla uskutečněna pomocí NASA/ESA Hubbleova kosmického teleskopu HST, který studoval prostředí v okolí zdroje GRB 190114C a zjistil, jak tato extrémní emise vzniká.

Z pozorování uskutečněných pomocí vesmírného teleskopu HST vyplývá, že tento zvláštní zdroj se nachází ve velmi hustém prostředí, zrovna uprostřed jasné galaxie, která je od nás vzdálená 5 miliónů světelných roků. To je opravdu mimořádné a zdá se, že by mohlo být příčinou vytvoření tak výjimečně silného záblesku,“ říká Andrew Levan, vědecký pracovník Radboud University.

Astronomové využili Hubbleův vesmírný teleskop společně s teleskopem Very Large Telescope (VLT) provozovaným ESO, a také radioteleskop Atacama Large Milimeter/submilimeter Array (ALMA) ke studiu mateřské galaxie záblesku GRB 190114C.

Na levém snímku je dvojice interagujících galaxií, poloha GRB 190114C je vyznačena červeným kroužkem; pravý snímek zachycuje optický protějšek gama záblesku Autor: de Ugarte Postigo et al, arXiv: 1911.07876
Na levém snímku je dvojice interagujících galaxií, poloha GRB 190114C je vyznačena červeným kroužkem; pravý snímek zachycuje optický protějšek gama záblesku
Autor: de Ugarte Postigo et al, arXiv: 1911.07876
Zkoumali, zda vlastnosti hostitelského systému, který je složený z blízké dvojice interagujících galaxií, může přispívat k produkci těchto vysokoenergetických fotonů. GRB 190114C se objevil uvnitř centrální oblasti velmi hmotné galaxie, jejíž umístění je poněkud unikátní.

To svědčí o hustějším prostředí, než v jakém jsou záblesky gama záření obvykle pozorovány a může být rozhodující pro generování fotonů s vysokou energií, které byly pozorovány.

Astronomové zkoušeli pozorovat mimořádně energetické emise záblesků gama záření již dlouhou dobu,“ říká Antonio de Ugarte Postigo, vědecký pracovník Instituto de Astrofísica de Andalucía. „Toto nové pozorování je rozhodujícím krokem kupředu k našemu pochopení gama záblesků, jejich bezprostředního okolí, a také jak se látka chová, když se pohybuje rychlostí 99,999 % rychlosti světla.“

Článek popisující pozorování pomocí HST se objevil v časopise Nature.

Další článek, který detailně analyzuje galaxii, ve které došlo k záblesku záření gama GRB 190114C, byl publikován v časopise Astronomy & Astrophysics.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov
[3] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST, Gama záblesk GRB 190114C


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »