Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Jak rostou galaxie?

Jak rostou galaxie?

Galaxie
Galaxie
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (024/2008): Utváření nejhmotnějších galaxií ve vesmíru Astronomové zachytili několik hmotných galaxií při procesu jejich slučování v době před 4 miliardami let. Objev významně podporuje všeobecně uznávanou teorii vzniku galaxií. Pořídit snímky se podařilo díky spojení sil těch nejlepších pozemních i orbitálních dalekohledů.

Jak vznikají galaxie? Všeobecně přijímanou odpovědí na tuto základní otázku je model "hierarchického uspořádávání". Jde o postupný proces, ve kterém se menší galaxie slučují do větších. Utváření galaxií lze připodobnit ke vzniku mohutného toku řeky. Jednotlivé potoky se slévají v říčky, jež se vzápětí spojují do řek. Teoretický model formování galaxií předpokládá, že velké galaxie vznikly postupným sléváním těch menších. Kdy byl však tento růst nejrychlejší? Kdy získaly nejhmotnější galaxie většinu své hmotnosti? Aby astronomové mohli tyto otázky zodpovědět, studují kupy galaxií. Kupy můžeme chápat jako kosmologický ekvivalent měst, ve kterých galaxie sídlí. "Často se diskutuje, zda-li nejjasnější galaxie v kupách soustavně rostou během posledních miliard let. Naše pozorování ukazují, že v tomto období galaxie přibraly na hmotnosti více jak o 50%," říká vedoucí výzkumu Kim-Vy Tran z Curyšské univerzity.

Astronomové k pozorování použili široký soubor dalekohledů a přístrojů, včetně VLT/ESO a Hubbleova vesmírného dalekohledu (HST). Podrobně prostudovali galaxie vzdálené 4 miliardy světelných let, jež se nacházejí v pozoruhodném systému tvořeném čtyřmi skupinami galaxií, které se jednou spojí v kupu. Tým vědců získal snímky přístrojem VIMOS a spektra pomocí zařízení FORS2, oba použité na VLT. Na základě těchto a dalších pozorování mohli astronomové identifikovat celkem 198 galaxií náležících do zmíněných čtyřech skupin.

Nejjasnější galaxie každé skupiny obsahuje okolo sta až tisíce miliard hvězd. Mohou se tak srovnávat s nejhmotnějšími galaxiemi v kupách. "Nejpřekvapivější je skutečnost, že ze čtyř skupin má ve třech případech nejjasnější galaxie také jasného průvodce. Tyto páry utvářejí slučující se systém," říká Tran. Seřadíme-li nejjasnější galaxie každé skupiny podle hmotnosti, dostaneme časovou závislost, která ukazuje, jak jasné galaxie postupným slučováním narůstají až do současnosti (tedy za posledních 5 mld let). Ukazuje se, že díky nedávným epizodám tzv. galaktického kanibalismu přibraly největší galaxie na váze nejméně o 50%.

Objev je jedinečným potvrzením hierarchického formování jak galaxií tak kup galaxií. "Hvězdy v těchto galaxiích jsou již staré a soudíme, že jejich sloučením nová generace hvězd nevznikla," zakončuje Tran. "Většina hvězd v těchto galaxiích se zrodila nejméně před 7 miliardami let."

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 024/08

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.





O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »