Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Kandidát na nejhmotnější dvojhvězdu

Kandidát na nejhmotnější dvojhvězdu

Poloha nejhmotnější dvojhvězdy v mlhovině 30 Doradus Autor: NASA/ESA
Poloha nejhmotnější dvojhvězdy v mlhovině 30 Doradus
Autor: NASA/ESA
Dva hvězdní „otesánci“ obíhají kolem sebe. Na publikovaném snímku z Hubblova kosmického dalekohledu HST je zachycena oblast tvorby hvězd 30 Doradus ve Velkém Magellanově oblaku. Dvojice velmi hmotných hvězd pojmenovaná R144 je na snímku vyznačena šipkou. V okamžiku svého zrodu měla tato dvojhvězda „porodní váhu“ přibližně 300 až 400 hmotností Slunce. V současné době leží její hmotnost v rozmezí 200 až 300 hmotností Slunce, což z tohoto systému dělá nejhmotnější známou dvojhvězdu. Poněkud vlevo od středu obrázku můžete spatřit velmi hmotnou hvězdokupu R136 (je označena kroužkem).

Velmi hmotná dvojhvězda R144 mohla vzniknout ve vnější části mlhoviny 30 Doradus ve Velkém Magellanově oblaku, kde probíhá intenzivní tvorba hvězd. Větší počet mimořádně jasných hvězd může být nalezen v centru této oblasti na základě charakteristického vzhledu spektrálních čar. Hmotnosti těchto tzv. Wolf-Rayetových hvězd jsou v průměru 250krát větší než hmotnost Slunce. Dvojhvězda R144 je vizuálně nejjasnějším zdrojem světla v oblasti hvězdotvorby 30 Doradus a silně září rovněž v oboru rentgenového záření. To přispělo ke zjištění, že se jedná o dvojhvězdu. Tento předpoklad byl potvrzen díky objevu periodických změn ve spektru. Obě složky dvojhvězdy obíhají navzájem kolem sebe s periodou několika měsíců.

Spektrograf X-shooter na dalekohledu VLT Autor: ESO
Spektrograf X-shooter na dalekohledu VLT
Autor: ESO
Spektra objektu R144 byla pořízena pomocí spektrografu X-shooter na dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře ESO. X-shooter je jedním z nejcitlivějších spektrografů na světě a může registrovat světlo od blízkého ultrafialového až po blízké infračervené záření najednou (tj. v rozsahu 300 až 2480 nm). „Identifikace tohoto kandidáta na dvojhvězdu by byla bez spektrografu X-shooter velkým problémem. S tímto spektrografem se pozorování provádí mnohem snadněji a mnohem efektivněji, protože je potřeba mnohem méně pozorovacího času k pokrytí velkého spektrálního rozsahu,“ vysvětluje H. Sana (Universiteit van Amsterdam).

Spektrum vzniká jako specifický „otisk prstů“ každé hvězdy. Ze zaznamenaných změn tvaru a poloh spektrálních čar bylo jasně potvrzeno, že se jedná o dvojhvězdu. Ze studia spektrálních čar rovněž vyplynulo, že tento dvojnásobný hvězdný systém tvoří dvě vodíkové Wolf-Rayetovy hvězdy o podobných hmotnostech, jejichž současná souhrnná hmotnost je odhadována na 200 až 300 hmotností Slunce. Před jejím objevem byl za nejhmotnější dvojhvězdu považován objekt NGC 3603-A1, jehož celková hmotnost odpovídá hodnotě 212 Sluncí.

„Je záhadou, jak takto mimořádně hmotné hvězdy vznikly,“ ptá se spoluautor článku Frank Tramper z univerzity v Amsterodamu. „V souladu s většinou široce přijímaných teorií mohou hvězdy o hmotnostech několika stovek hmotností Slunce vzniknout pouze ve velmi hmotných hvězdokupách. Skutečnost, že dvojhvězda R144 leží daleko od středu hvězdokupy v mlhovině 30 Doradus, možná naznačuje, že se tato soustava mohla zformovat izolovaně.“

„Navrhujeme alternativní scénář vzniku dvojhvězdy R144,“ říká další spoluautor článku Alex de Koter, rovněž z univerzity v Amsterodamu. „A totiž takový, že dvojhvězda R144 vznikla uvnitř hvězdokupy, avšak odtud byla vyvržena v důsledku dynamických interakcí s ostatními hmotnými hvězdami.“ Nyní astronomové diskutují o tom, zda je možné, aby tak hmotný objekt byl vyvržen do vzdálenosti 195 světelných roků od hvězdokupy, kde se nyní nachází.

Astronomové již provádí další pozorování za účelem zjištění, jestli dvojhvězda R144 je opravdu „hvězdou na útěku“, aby mohli definitivně potvrdit její hmotnost a další fyzikální vlastnosti. A aby tedy určili, zda R144 je opravdu nejhmotnější doposud objevenou dvojhvězdou.

Zdroj: phys.org.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: R144, Dvojhvězda, 30 Doradus


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »