Magellanova mračna – průvodci Mléčné dráhy – byla původně tři
Autor: Andrew Lockwood
Velké Magellanovo mračno, trpasličí galaxie nacházející se ve vzdálenosti 160 000 světelných roků, má ve svém disku protiběžnou hvězdnou populaci (obíhající proti směru hlavního proudu). V článku publikovaném v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society: Letters, astronomové Benjamin Armstrong a Kenji Bekki z ICRAR (International Centre for Radio Astronomy Research) se sídlem na University of Western Australia navrhli scénář, podle kterého je původ této hvězdné populace důsledkem splynutí s další trpasličí galaxií před více než 3 miliardami roků.
„Většina hvězd ve Velkém Magellanově mračnu obíhá kolem středu galaxie ve směru pohybu hodinových ručiček. Avšak astronomové zjistili, že některé hvězdy obíhají v protisměru,“ říká Benjamin Armstrong. „Na chvíli jsme si mysleli, že tyto hvězdy mohou pocházet z jeho průvodce – Malého Magellanova mračna. Další naše představa byla, že tyto hvězdy mohou pocházet ze srážky s jinou galaxií, ke které došlo v dávné minulosti.“
V nové studii astronomové použili počítačové modelování k simulaci srážky dvou galaxií. „Zjistili jsme, že při tomto druhu srážky můžeme skutečně obdržet zcela přesvědčující opačný směr oběhu hvězd po uskutečněném splynutí galaxií,“ říká Benjamin Armstrong. „To je v souladu s tím, co vidíme, když galaxie skutečně pozorujeme.“
Tento objev může pomoci vysvětlit problém, který trápí astronomy již mnoho let – proč hvězdy ve Velkém Magellanově mračnu jsou obecně buď velmi staré nebo naopak velmi mladé.
„V galaxiích se nacházejí velké útvary označované jako hvězdokupy,“ říká Benjamin Armstrong. „Hvězdokupy obsahují velké množství hvězd, které mají velmi podobné stáří, protože se zrodily v obdobném prostředí. V naší Galaxii jsou všechny hvězdokupy velmi staré. Avšak ve Velkém Magellanově oblaku máme jak velmi staré hvězdokupy, stejně tak uskupení, která jsou naopak velmi mladá – a nic mezi tím. To je známo jako ´problém věkové mezery´,“ dodává Benjamin Armstrong.
„Protože ve Velkém Magellanově oblaku pozorujeme znovu zahájenou tvorbu hvězd, může to svědčit o uskutečněném splynutí galaxií. Objev může také pomoci vysvětlit, proč Velké Magellanovo mračno vypadá, jako by mělo tlustý disk. Naše práce je stále ještě v počátcích, avšak naznačuje, že tento typ procesů mohl být v minulosti zodpovědný za vznik hustějšího disku,“ doplňuje Benjamin Armstrong.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
