Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Milióny černých děr se mohou prohánět napříč Mléčnou dráhou

Milióny černých děr se mohou prohánět napříč Mléčnou dráhou

Umělecké ztvárnění představy černé díry
Autor: Mehau Kulyk/Science Photo Library

Jak vznikají černé díry? Astrofyzikové mají několik teorií, avšak ve skutečnosti to nevědí jistě. Jednou z možností je, že hmotná hvězda tiše zkolabuje nebo se zrodí při kolosální explozi známé jako supernova. Nová pozorování nyní napovídají, že by to skutečně mohl být ten druhý případ. Vlastně astronomové předpokládají, že tyto exploze jsou tak mohutné, že mohou vést k vyvržení vzniklé černé díry napříč Galaxií rychlostí větší než 70 kilometrů za sekundu.

Tato práce v zásadě hovoří o prvních pozorovatelských důkazech, že můžeme opravdu spatřit černé díry pohybující se v Galaxii vysokou rychlostí, které jsou spojeny doslova s vykopnutím těchto těles z původního systému při svém zrodu,“ říká astronomka Pikky Atri z Curtin University a International Centre for Radio Astronomy Research (ICRAR).

A to znamená, že zde jsou potenciálně milióny černých děr hvězdných hmotností prolétajících vysokou rychlostí naší Galaxií. Článek byl přijat k publikování v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Studie byla založena na výzkumu 16 černých děr v binárních systémech. Jestliže se černé díry aktivně krmí okolním materiálem, nemůžeme je vlastně objevit, protože žádné detekovatelné elektromagnetické záření nemůže uniknout z její enormní gravitace. Avšak pokud se nacházejí v binární soustavě a pohlcují materiál z doprovázející hvězdy, tato hmota víří v okolí černé díry, zahřívá se na vysokou teplotu a to vede k produkci silného rentgenového a rádiového záření. Jakmile spatříme tyto černé díry jako světelné majáky, zjistíme, jak se černé díry chovají. Mezinárodní tým astronomů využil toto chování a rekonstruoval tak historii černých děr.

Sledovali jsme, jak se tyto soustavy pohybovaly v naší Galaxii – tak jsme určili jejich současnou rychlost, jejich pohyb zpět v čase a snažili jsme se pochopit, jaká byla jejich rychlost v okamžiku, kdy se zrodily, a to jednotlivě pro každou z těchto 16 soustav,“ vysvětluje Pikky Atri. „Na základě rychlostí můžeme dokonce zjistit, jestli se černé díry zrodily při explozi supernovy nebo jestli se hvězdy přímo zhroutily bez exploze v podobě supernovy.“

Víme, že neutronové hvězdy mohou být násilně vymrštěny vysokou rychlostí k cestě napříč vesmírem při jejich vzniku v důsledku exploze supernovy – jedná se o tzv. vymrštění při zrodu. Dochází k němu tehdy, když exploze supernovy není souměrná a kdy je výsledkem vyhození neutronové hvězdy z místa jejího původního „bydliště“.

Doposud nebylo známo, jestli černé díry mohou být vymrštěny stejným způsobem. Hypoteticky by mohly být – a opravdu – sedm černých děr z rentgenových binárních soustav bylo dříve svázáno s vyvržením v době svého zrodu.

Nové výsledky analýzy sedmi černých děr, stejně tak i devíti dalších, ve větším detailu kombinují změřené vlastní pohyby systémovou analýzou radiálních rychlostí a vzdálenosti jednotlivých soustav pro ještě detailnější analýzu. Pohyb jedné z těchto černých děr, tak jak jej vypočítal tým astronomů, můžete vidět v připojeném videu v původním článku.

Astronomové zjistili, že 12 z těchto 16 černých děr v rentgenových binárních soustavách mělo vskutku vysoké rychlosti a takové dráhy, z nichž vyplývá, že byly vymrštěny při svém zrodu. To je 75 % zkoumaného vzorku. Pokud toto měřítko přeneseme na odhadovaných 10 miliónů černých děr v naší Galaxii, může to znamenat, že asi 7,5 miliónu černých děr se vysokými rychlostmi prohání kolem nás. A 10 miliónů černých děr v Mléčné dráze je pouze spodní odhad.

Ve shodě s dřívějšími teoriemi jsou tyto urychlené černé díry zhruba 3× až 4× pomalejší než vymrštěné neutronové hvězdy, a to v důsledku jejich vyšší hmotnosti. Samozřejmě se jedná o relativně malý vzorek velikostí černých děr. Avšak podle Pikky Atri je to krok směrem k získání většího vzorku, který nám může pomoci pochopit, jak se hvězdy vyvíjejí a umírají a jak dávají vzniknout černým dírám.

Nakonec to všechno ukáže, jak mnoho černých děr můžeme očekávat v naší Galaxii, jaké množství černých děr se dokonce srazí, přičemž pomocí aparatury LIGO můžeme detekovat vzniklé gravitační vlny,“ dodává Pikky Atri.

Za účelem pokračování výzkumu bude vědecký tým provádět další pozorování oblohy. Tyto binární soustavy však nejsou neustále jasné – krátce zazáří a pohasnou – jedná se tedy o přechodný jev. A tak astronomové doufají, že objeví mnohem více těchto binárních soustav, aby mohli pokračovat ve sčítání černých děr v naší Galaxii a ve zjišťování, zda se pohybují příliš rychle či nikoliv.

A v případě, že se nyní obáváte černých děr křižujících právě naši Sluneční soustavu, opravdu nemusíte propadat panice. „Nejbližší černá díra, jak se domníváme, je od nás vzdálena 2 kiloparseky, tj. 6,523 světelného roku,“ informuje Pikky Atri. „To je velmi, velmi daleko. Není zde šance, že by nás v dohledné době ohrozila jakákoliv černá díra.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Černé díry , Naše Galaxie Mléčná dráha


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »