Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Mléčná dráha je zahalena do oblaku horkého plynu

Mléčná dráha je zahalena do oblaku horkého plynu

Naše Galaxie je obklopena rozsáhlým oblakem horkého plynu
Naše Galaxie je obklopena rozsáhlým oblakem horkého plynu
Astronomové objevili na základě pozorování, která uskutečnila kosmická observatoř NASA s názvem Chandra X-ray Observatory, obrovský oblak (halo) horkého plynu, obklopující naši Galaxii (Mléčnou dráhu). Tento nově objevený útvar má průměr několik set tisíc světelných roků. Jeho odhadovaná hmotnost je srovnatelná s hmotností všech hvězd vytvářejících Galaxii.

Pokud bude rozměr a hmotnost tohoto halo potvrzena, může být vhodným vysvětlením záhady známé jako problém chybějící baryonové hmoty v naší Galaxii.

V nedávné studii použila skupina pěti astronomů data z družice Chandra, z družice XMM-Newton (kterou provozuje ESA) a japonské astronomické družice Suzaku k nastavení limitů pro teplotu, velikost a hmotnost halo tvořeného horkým plynem. Družice Chandra pozorovala osm jasných zdrojů rentgenového záření nacházejících se daleko za hranicí naší Galaxie, ve vzdálenosti několika stovek miliónů světelných roků. Data odhalila, že rentgenové záření těchto vzdálených zdrojů je absorbováno ionty kyslíku nacházejících se v sousedství Galaxie. Astronomové určili teplotu absorbujícího halo v rozmezí od jednoho miliónu až po 2,5 miliónu kelvinů, což je několiksetkrát vyšší teplota než na povrchu Slunce.

Jiné studie ukázaly, že Mléčná dráha (i jiné galaxie) je doslova ponořena do horkého plynu o teplotě 100 000 až 1 milión kelvinů. Další studie signalizovaly přítomnost horkého plynu o teplotách vyšších než jeden milión kelvinů. Avšak tyto nové výzkumy poskytly důkazy, že existující halo horkého plynu zahalující Mléčnou dráhu je mnohem hmotnější než doposud známé podstatně menší galaktické halo tvořené starými hvězdami a ionizovaným plynem.

"Víme, že plyn obklopuje naši Galaxii, a víme také, jak je tento plyn horký," říká Anjali Gupta, vedoucí autorka článku publikovaného v časopise The Astrophysical Journal. "Velkou otázkou je, jak rozsáhlé je toto halo a jaká je jeho celková hmotnost."

Rentgenová družice Chandra X-ray Observatory
Rentgenová družice Chandra X-ray Observatory
Aby získali odpověď na tuto otázku, doplnili autoři výzkumu data z družice Chandra o zjištěný rozsah absorpce vytvářené ionty kyslíku na základě dat z družice XMM-Newton, a také o data z družice Suzaku, která registrovala rentgenové záření v oblasti plynného halo. Dospěli k závěru, že hmotnost tohoto plynu odpovídá hmotnosti více než 10 miliard Sluncí, možná dosahuje až hodnoty 60 miliard hmotností Slunce.

"Naše výzkumy ukázaly, že rozumné hodnoty parametrů a další předpoklady na základě pozorování družice Chandra ukazují na existenci obrovského rezervoáru horkého plynu v okolí Mléčné dráhy," říká spoluautorka článku Smita Mathur, Ohio State University, Columbus. "Ten se může rozprostírat do vzdálenosti několika set tisíc světelných roků od naší Galaxie, a možná sahá ještě dále do prostoru Místní skupiny galaxií. V obou případech se zdá být jeho hmotnost velmi velká."

Odhadovaná hmotnost závisí na mnoha faktorech, jako je například relativní poměr kyslíku vzhledem k vodíku, který je dominantním plynem ve vesmíru. Nicméně i tyto odhady představují důležitý krok k vyřešení případu chybějící baryonové hmoty, záhady, která zaměstnává astronomy po více než desetiletí.

Ačkoliv ještě panují určité nejasnosti, výzkumná práce Anjali Gupty a jejích spolupracovníků poskytuje nejlepší důkazy, že chybějící baryonová hmota galaxií se ukrývá v okolním halo v podobě plynu o teplotě několika miliónů stupňů, který galaxie obaluje. Odhadovaná hustota tohoto halo je však tak nízká, že obdobné útvary v okolí vzdálenějších galaxií nemusí být pro naši techniku dosažitelné.

Ilustrační obrázek ukazuje obrovské halo horkého plynu (modrá barva) v okolí naší Galaxie. Na obrázku jsou rovněž zakresleny polohy dvou malých souputníků naší Galaxie - Velké a Malé Magellanovo mračno - což jsou nejbližší nepravidelné galaxie. Plynné halo má průměr přibližně 600 000 světelných roků (odhadovaný průměr naší Galaxie je asi 100 000 světelných let). K pořízení dat pro objev tohoto halo bylo využito 764 hodin a 53 minut (tj. 31 dnů 19 hodin 53 minut) pozorovacího času družice Chandra.

Zdroj: www.nasa.gov a chandra.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Chandra, Naše Galaxie, Mléčná dráha


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »