Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Mléčná dráha má překroucený galaktický disk

Mléčná dráha má překroucený galaktický disk

Umělecká představa skutečného tvaru galaktického disku Mléčné dráhy
Autor: CHEN Xiaodian

Disk složený z hvězd u naší Galaxie – Mléčné dráhy – by měl být do určité míry stabilní a plochý. Místo toho je ve větších vzdálenostech od centra deformovaný a zprohýbaný. Vyplývá to z pozorování astronomů National Astronomical Observatories of Chinese Academy of Sciences (NAOC). Z velké vzdálenosti vypadá galaxie jako tenký disk hvězd, které oběhnou kolem centrální části jednou za několik stovek miliónů roků. Stovky miliard hvězd společně s obrovským množstvím temné hmoty poskytují gravitační „pojivo“, které všechny hvězdy drží pohromadě.

Avšak vliv gravitace slábne s rostoucí vzdáleností od centrální oblasti Mléčné dráhy, kde se nachází superhmotná černá díra o hmotnosti 4 miliónů hmotností Slunce. Ve vzdáleném vnějším galaktickém disku tvoří většinu hmoty disku naší Galaxie atomy vodíku, které zde již nejsou omezeny na tenkou rovinu, ale dodávají disku deformovaný vzhled podoby písmene S.

Je velmi obtížné určit vzdálenosti od Slunce ke vzdáleným částem vnějšího plynného disku Mléčné dráhy bez toho, aniž abychom měli jasnou představu o tom, jak disk ve skutečnosti vypadá,“ říká Chen Xiaodian, vědecký pracovník NAOC a hlavní autor článku publikovaného 4. 2. 2019 v časopise Nature Astronomy. „Nicméně nedávno jsme publikovali katalog dobře fungujících proměnných hvězd označovaných jako cefeidy, jejichž vzdálenosti mohou být určeny s přesností 3 až 5 %.“ Tato databáze umožnila astronomům vytvořit první přesný trojrozměrný obraz Mléčné dráhy včetně vzdálených vnějších oblastí.

Trojrozměrné rozložení cefeid v naší Galaxii – Slunce představuje velký oranžový kotouček Autor: CHEN Xiaodian
Trojrozměrné rozložení cefeid v naší Galaxii – Slunce představuje velký oranžový kotouček
Autor: CHEN Xiaodian
Klasické cefeidy jsou mladé hvězdy, které jsou zhruba 4× až 20× hmotnější než Slunce a více než 100 000× jasnější. Takto vysoké hvězdné hmotnosti naznačují, že žijí poměrně rychle a umírají již v mladém věku. Velmi rychle spalují palivo ve svém nitru, v některých případech i za dobu pouhých několika miliónů roků. Vykazují přitom pulzace v trvání dnů či měsíců, které pozorujeme jako změny jejich jasnosti. Na základě kombinace pozorované periody pulzace můžeme určit jejich skutečnou jasnost a z pozorované zdánlivé jasnosti velmi spolehlivě vypočítáme jejich vzdálenost.

Poněkud nás překvapilo, když jsme zjistili, že trojrozměrné vyobrazení souboru 1 339 cefeid a plyny v disku Mléčné dráhy se vyskytují navzájem velmi blízko sebe. To otevírá nový pohled na vznik naší domovské Galaxie,“ říká Richard de Grijs z Macquarie University in Sydney, Austrálie a spoluautor článku. „Snad ještě důležitější je zjištění, že disk je ve vnějších oblastech Mléčné dráhy deformován do podoby písmene S a je překroucený do tvaru spirály.“

To astronomům připomnělo dřívější pozorování desítek jiných galaxií, které rovněž vykazují stejně progresivně pokroucené disky do tvaru spirály. „Spojením našich poznatků s těmito dřívějšími pozorováními jsme dospěli k závěru, že deformovaný tvar naší Galaxie je s největší pravděpodobností způsoben gravitačním vlivem hmotného vnitřního disku,“ říká Liu Chao, vědecká pracovnice a spoluautorka článku.

Tato nová morfologie poskytuje zásadní aktualizovanou mapu ke studiu pohybu hvězd v naší Galaxii a původu disku Mléčné dráhy,“ říká Deng Licai, vedoucí pracovník NAOC a spoluautor článku.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Proměnné hvězdy cefeidy, Galaktický disk, Galaxie Mléčná dráha


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »