Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Mléčná dráha má překroucený galaktický disk

Mléčná dráha má překroucený galaktický disk

Umělecká představa skutečného tvaru galaktického disku Mléčné dráhy
Autor: CHEN Xiaodian

Disk složený z hvězd u naší Galaxie – Mléčné dráhy – by měl být do určité míry stabilní a plochý. Místo toho je ve větších vzdálenostech od centra deformovaný a zprohýbaný. Vyplývá to z pozorování astronomů National Astronomical Observatories of Chinese Academy of Sciences (NAOC). Z velké vzdálenosti vypadá galaxie jako tenký disk hvězd, které oběhnou kolem centrální části jednou za několik stovek miliónů roků. Stovky miliard hvězd společně s obrovským množstvím temné hmoty poskytují gravitační „pojivo“, které všechny hvězdy drží pohromadě.

Avšak vliv gravitace slábne s rostoucí vzdáleností od centrální oblasti Mléčné dráhy, kde se nachází superhmotná černá díra o hmotnosti 4 miliónů hmotností Slunce. Ve vzdáleném vnějším galaktickém disku tvoří většinu hmoty disku naší Galaxie atomy vodíku, které zde již nejsou omezeny na tenkou rovinu, ale dodávají disku deformovaný vzhled podoby písmene S.

Je velmi obtížné určit vzdálenosti od Slunce ke vzdáleným částem vnějšího plynného disku Mléčné dráhy bez toho, aniž abychom měli jasnou představu o tom, jak disk ve skutečnosti vypadá,“ říká Chen Xiaodian, vědecký pracovník NAOC a hlavní autor článku publikovaného 4. 2. 2019 v časopise Nature Astronomy. „Nicméně nedávno jsme publikovali katalog dobře fungujících proměnných hvězd označovaných jako cefeidy, jejichž vzdálenosti mohou být určeny s přesností 3 až 5 %.“ Tato databáze umožnila astronomům vytvořit první přesný trojrozměrný obraz Mléčné dráhy včetně vzdálených vnějších oblastí.

Trojrozměrné rozložení cefeid v naší Galaxii – Slunce představuje velký oranžový kotouček Autor: CHEN Xiaodian
Trojrozměrné rozložení cefeid v naší Galaxii – Slunce představuje velký oranžový kotouček
Autor: CHEN Xiaodian
Klasické cefeidy jsou mladé hvězdy, které jsou zhruba 4× až 20× hmotnější než Slunce a více než 100 000× jasnější. Takto vysoké hvězdné hmotnosti naznačují, že žijí poměrně rychle a umírají již v mladém věku. Velmi rychle spalují palivo ve svém nitru, v některých případech i za dobu pouhých několika miliónů roků. Vykazují přitom pulzace v trvání dnů či měsíců, které pozorujeme jako změny jejich jasnosti. Na základě kombinace pozorované periody pulzace můžeme určit jejich skutečnou jasnost a z pozorované zdánlivé jasnosti velmi spolehlivě vypočítáme jejich vzdálenost.

Poněkud nás překvapilo, když jsme zjistili, že trojrozměrné vyobrazení souboru 1 339 cefeid a plyny v disku Mléčné dráhy se vyskytují navzájem velmi blízko sebe. To otevírá nový pohled na vznik naší domovské Galaxie,“ říká Richard de Grijs z Macquarie University in Sydney, Austrálie a spoluautor článku. „Snad ještě důležitější je zjištění, že disk je ve vnějších oblastech Mléčné dráhy deformován do podoby písmene S a je překroucený do tvaru spirály.“

To astronomům připomnělo dřívější pozorování desítek jiných galaxií, které rovněž vykazují stejně progresivně pokroucené disky do tvaru spirály. „Spojením našich poznatků s těmito dřívějšími pozorováními jsme dospěli k závěru, že deformovaný tvar naší Galaxie je s největší pravděpodobností způsoben gravitačním vlivem hmotného vnitřního disku,“ říká Liu Chao, vědecká pracovnice a spoluautorka článku.

Tato nová morfologie poskytuje zásadní aktualizovanou mapu ke studiu pohybu hvězd v naší Galaxii a původu disku Mléčné dráhy,“ říká Deng Licai, vedoucí pracovník NAOC a spoluautor článku.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Proměnné hvězdy cefeidy, Galaktický disk, Galaxie Mléčná dráha


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »