Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Mléčná dráha zachytila několik malých galaxií ze svého blízkého okolí

Mléčná dráha zachytila několik malých galaxií ze svého blízkého okolí

Simulace galaxií podobných Velkému Magellanovu mračnu složených z hvězd a plynu a doprovázených několika malými průvodci
Autor: Ethan Jahn, University of California, Riverside

Kolem naší Galaxie – Mléčné dráhy – obíhá více než 50 satelitních trpasličích hvězdných ostrovů. Podle nových výzkumů, které uskutečnili astronomové z University of California, Riverside, několik z těchto malých galaxií bylo zachyceno a doslova ukradeno z oběžné dráhy kolem Velkého Magellanova mračna (Large Magellanic Cloud – LMC), což je menší galaxie vzdálená od Země 160 000 světelných roků.

Naše výsledky jsou významným potvrzením kosmologických modelů, které předpovídají, že malé trpasličí galaxie by měly být obklopeny populací ještě menších slabých galaktických průvodců,“ říká Laura Sales, spoluautorka vědeckého článku a astronomka na Department of Physics and Astronomy at the University of California, Riverside. „Je to vůbec poprvé, kdy jsme byli schopni zmapovat hierarchii uspořádání struktur až k tak velmi slabým trpasličím galaxiím.“

Laura Sales se svými spolupracovníky učinila objev na základě použití dat shromážděných družicí Gaia provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA, která sledovala pohyby několika blízkých galaxií a ty byly nakonec konfrontovány s nejmodernějšími kosmologickými hydrodynamickými simulacemi.

Astronomové využili určené polohy na obloze a předpovězené rychlosti látky, jako je temná hmota, doprovázející Velké Magellanovo mračno a zjistili, že přinejmenším čtyři mimořádně slabé trpasličí galaxie a dvě klasické trpasličí galaxie (Carina a Fornax) bývaly dříve satelitními průvodci Velkého Magellanova oblaku.

Během probíhajícího procesu splynutí nicméně hmotnější Mléčná dráha využila sílu svého gravitačního pole k odloučení a přivlastnění si těchto satelitních galaxií,“ říká Laura Sales.

Výzkumný tým využil počítačové simulace z projektu Feedback In Realistic Environments (FIRE) a prokázal, že Velké Magellanovo mračno a jemu podobné galaxie hostí četné trpasličí galaxie, z nichž mnoho neobsahuje téměř žádné hvězdy – pouze temnou hmotu.

Vysoký počet malých trpasličích galaxií, jak se zdá, napovídá, že množství temné hmoty obsažené ve Velkém Magellanově mračnu je docela velké, což znamená, že naše Galaxie absolvovala velmi hmotné splynutí ve své historii, kterým bylo setkání s Velkým Magellanovým mračnem. Její společník přinesl více než jednu třetinu hmotnosti Mléčné dráhy v podobě temné hmoty, která je soustředěna v galaktickém halo,“ říká Ethan Jahn, hlavní autor a postgraduální student na University of California, Riverside.

Počet drobných trpasličích galaxií, které hostí Velké Magellanovo mračno, může být mnohem vyšší, než astronomové doposud odhadovali. Mnoho z těchto malých satelitních galaxií neobsahuje žádné hvězdy. Malé galaxie jsou obtížně pozorovatelné a je pravděpodobné, že některé již známé mimořádně slabé trpasličí galaxie jsou ve skutečnosti přidruženy k Velkému Magellanovu oblaku. Je rovněž možné, že budou objeveny další velmi slabé galaxie, které rovněž doprovázejí Velké Magellanovo mračno.“

Trpasličí galaxie mohou být buď satelity větších galaxií nebo mohou být osamocené a existovat samy o sobě a nezávisle na větších objektech.

Velké Magellanovo mračno bývalo osamocené, avšak bylo zachyceno gravitací Mléčné dráhy a nyní je jejím souputníkem. Velké Magellanovo mračno vlastnilo přinejmenším sedm satelitních galaxií včetně Malého Magellanova mračna dříve, než si je přivlastnila naše Galaxie.“

Studie byla publikována v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Velké Magellanovo mračno, Splynutí galaxií, Mléčná dráha


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »