Na výletě u protinožců: Roztrhaná galaxie

Výjimečnou galaxii NGC 5128, označovanou též Centaurus A, najdete v souhvězdí Kentaura asi čtyři a půl stupně severně od hvězdokupy ω Centauri. První, kdo se o této mlhavé skvrnce písemně zmiňuje, je známý John Herschel. V knize Outlines of Astronomy ji popisuje jako "eliptickou skvrnu rozdělenou na dva ovály podél hlavní osy tmavým pásem, uprostřed kterého je slabý proužek světla."

Tím popisem zájem o nový objekt na sto let prakticky zcela pohasl. Koncem 19. století si však mlhavá skvrnka vysloužila dnešní označení NGC 5128 -- tedy 5128. objekt v New General Catalogue of Nebulae and Clusters of Stars (zkr. NGC). K dalšímu "skoku" došlo po druhé světové válce -- tentokrát na radiových vlnách. V roce 1949 totiž astronomové zjistili, že je NGC 5128 neobyčejně silným radiovým zdrojem. Jelikož tehdy nebyla technika příliš dokonalá, označovaly se objekty souhvězdím a písmenem. Galaxie tak dostala dodnes používané jméno Centaurus A. Zajímavé je, že experimentální radioteleskop Sea Interferometr v Dover Heights v Austrálii, jenž NGC 5128 objevil, využíval ke sledování nebe odrazu radiových vln od mořské hladiny. Kromě Centaura A tehdy s touto experimentální aparaturou astronomové nalezli i zdroj Taurus A (Krabí mlhovina, M 1), Virgo A (M 87) a Sagittarus A (okolí centra Galaxie).

V roce 1954 Walter Baade a Rudolph Minkowski spolu s dalšími pracovníky na pětimetrovém dalekohledu na Mt. Palomaru definitivně potvrdili, že se jedná o galaxii. Dokonce vysvětlili přítomnost výrazného tmavého pásu -- NGC 5128 -- je výsledkem kolize dvou galaxií.

V letech 1969 až 1971 se podařilo s pomocí detektorů na balistických raketách objevit rentgenové záření přicházející z NGC 5128. V roce 1971 se pozoroval silný zdroj v infračerveném oboru spektra v jádru Centaura A, některé astronomické družice pak v polovině sedmdesátých let dvacátého století ukázaly, že zdroj rentgenového záření mění intenzitu. Tím tudíž potvrdily malé rozměry centrálního objektu a poprvé se začalo mluvit o možné černé díře. V roce 1975 se astronomům podařilo objevit slabý výtrysk směřující ven z galaxie a satelit Sigma ukázal, že z centra Centaura A přichází i gama záření. Definitivní důkaz o existenci supermasivní černé díry s hmotností kolem několika stovek milionů Sluncí nakonec přinesl Hubblův kosmický dalekohled.

Pravda -- NGC 5128 nepatří k nejjasnějším galaxiím, ale na detaily je bohatá i v obyčejném obřím binaru 25x100. Za dobrých podmínek ji uvidíte jako oválnou skvrnu položenou severně od hvězdy asi osmé velikosti. Při pečlivém pohledu si navíc brzo všimnete, že je na půl rozdělena temnějším pásem (probíhá zhruba ve směru jihovýchod-severozápad), který je ve středu tenčí, na okrajích naopak rozšířený. Jižní polovina galaxie je jasnější a obsahuje hvězdu zhruba desáté velikosti.

Předchozí části:
Na výletě u protinožců: Největší kulová hvězdokupa
Na výletě u protinožců: Velký a malý býk

Zdroj: denik.hvezdarna.cz