Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Na výletě u protinožců: Jižní Kříž

Na výletě u protinožců: Jižní Kříž

Skutečný Kříž (Crux) se nachází vzhledem k "Falešnému kříži" o 45 stupňů východněji. Ač malý, sehrál v minulosti velmi důležitou roli. Polynésané jej využívali při námořní navigaci a stále se také součástí Kentaura, zavedeného Klaudiem Ptolemaiem. Těsně nad obzorem byl pozorovatelný i z Jeruzaléma v době ukřižování Krista. Pohled na něj je ale krásný jen tehdy, když se nalézá vysoko nad obzorem. Ovšem i tak nad okolím příliš nevyniká. Leží totiž v rozsáhlé oblasti bohaté na další jasné hvězdy -- v aglomeraci Scorpius-Centaurus. Přesto všechno se stalo souhvězdí Kříže snad nejznámějším útvarem jižní oblohy. Několik států si ho dokonce umístilo na svoji vlajku: Austrálie, Nový Zéland, Brazílie, Papua Nová Guinea a Samoa. A to i přesto, že je se svými 68 stupni čtverečními plošně nejmenším souhvězdím naší oblohy. Oproti tomu největší Hydra má výměru 1303 stupňů čtverečních.

Kuriózní je i to, že na státní vlajce Nového Zélandu chybí pátá hvězda z Kříže (ε Cru), naopak Brazílie má na vlajce celou řadu dalších hvězd. Jejich poloha přitom odpovídá 20 hodinám 30 minutám místního času 15. listopadu 1889 v Rio de Janeiru, kdy král Don Pedro II formálně založil republiku. Kromě kříže se zde ocitl i Velký a Malý pes, Panna, Štír, Hydra, Jižní trojúhelník, Lodní kýl a Oktant. Modrou oblohu ve žlutém kosočtverci na zeleném poli navíc rozděluje nápis "ORDEM E PROGRESSO", což v portugalštině znamená "pořádek a pokrok". Dvacet sedm hvězd přitom symbolizuje 26 států a hlavní město, přičemž jedna hvězdička v horní části oblohy oddělená nápisem představuje jediný brazilský stát Pará, který se nachází nad rovníkem.

Zanechejme ale kartografických delikates. Poblíž β Crucis leží jedna z nejkrásnějších otevřených hvězdokup pojmenovaná Johnem Herschelem Klenotnice. Nejjasnější člen této kupy κ Crucis má jasnost asi 5,7 mag a celá NGC 4755 zabírá oblast o průměru asi deset úhlových minut. Jak se ale můžete sami přesvědčit, moc hvězd neobsahuje -- ty jasnější jsou sestaveny do jakési šipky, jedna z nich je naoranžovělá, zbývající namodralé. Krása celé kupy však tkví především v nezvyklé kompaktnosti relativně jasných hvězd.

V souhvězdí Kříže také leží větší část nejznámější temné mlhoviny nazývané Pytel uhlí nebo Temný Magellanův oblak. Má velikost asi 5x7 stupňů a nejjasnější hvězda, kterou v něm spatříte, má pouze šestou velikost. Pytel uhlí se v Galaxii nachází v oblasti mezi ramenem Střelce a Oriona ve vzdálenosti zhruba šedesát světelných let. Jeho celková hmotnost by vydala na pouhé čtyři tisíce Sluncí.

První zprávy o této nápadné "díře v obloze" pocházejí od portugalského navigátora Vincenta Y. Pinzona z roku 1499, který mimo jiné doprovázel Kolumba na první cestě do Nového světa. Známý cestovatel Amerigo Vespucci je nazval "il Canopo fosco" (Temná skvrna), někdy v té době se temné skvrně začalo přezdívat i "Macula Magellani" (Magellanova skvrna). Formální popis útvaru pak mezi roky 1511 a 1521 pořídil Peter Martyr.

Podle australských legend tvoří Pytel uhlí hlavu ptáka Emu -- je sestavený z temných mlhovin Mléčné dráhy. Hlavu pštrosa tvoří Pytel uhlí u Jižního kříže, úzký krk a bachraté tělo temné části směrem k centru, krátké nohy končí v Orlovi a Hadonoši. Jo, je to paráda.

Předchozí části:
Na výletě u protinožců: Největší kulová hvězdokupa
Na výletě u protinožců: Velký a malý býk
Na výletě u protinožců: Roztrhaná galaxie
Na výletě u protinožců: Proxima
Na výletě u protinožců: Nejkrásnější část Mléčné dráhy
Na výletě u protinožců: Na moře

Zdroj: denik.hvezdarna.cz




Seriál

  1. Na výletě u protinožců: Velký a malý býk
  2. Na výletě u protinožců: Největší kulová hvězdokupa
  3. Na výletě u protinožců: Roztrhaná galaxie
  4. Na výletě u protinožců: Proxima
  5. Na výletě u protinožců: Nejkrásnější část Mléčné dráhy
  6. Na výletě u protinožců: Na moře
  7. Na výletě u protinožců: Jižní Kříž
  8. Na výletě u protinožců: Outsideři?


O autorovi

Jiří Dušek

Jiří Dušek

Jiří Dušek (* 11. srpna 1971, Sušice) je český astronom a astrofyzik, ředitel brněnské hvězdárny. V Brně žije od svých tří let. O astronomii se zajímal od dětství, což vyústilo ve studium astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na Hvězdárně a planetáriu Brno, jejímž ředitelem se stal v roce 2008. Je autorem populárně naučných programů, které jsou v planetáriu promítány veřejnosti, a také různých publikací z oblasti astronomie. Je po něm pojmenována planetka (14054) Dušek.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »