Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Náhoda přeje připraveným, nový objev observatoře Chandra

Náhoda přeje připraveným, nový objev observatoře Chandra

mcneil_xray_opt.jpg
Pozorování rentgenové observatoře Chandra zachytila rentgenové vzplanutí mladé hvězdy, odhalující pravděpodobný důvod zjasňování nedávno objevené McNeilovy mlhoviny. Odhaluje vzájemné působení mezi magnetickým polem mladé hvězdy a okolním diskem plynu, které způsobuje občasná a dramatická zvýšení jasu hvězdy a okolního materiálu, osvěcujícího okolní plyn.

Příběh McNeilovy mlhoviny je nádherným příkladem významu šťastné náhody ve vědě. Shodou okolností byly snímky oblasti ve viditelném světle pořízeny jen několik měsíců před tím, než Jay McNeil udělal svůj objev a tak mohlo být odhadnuto kdy a kolik hvězd vzplanulo a vytvořilo McNeilovu mlhovinu.

Malá mlhovina, která leží v souhvězdí Orion, přibližně 1.300 světelných roků od Země, byla objevena amatérským astronomem Jay McNeilem z Paducah v Kentucky, v lednu tohoto roku a to jen malým, 7,5 cm (3 palce) dalekohledem. V listopadu 2002, tým pod vedením Eda Simona z institutu pro astronomii na Havaji pozoroval na hvězdy bohatý region pomocí Chandry pátrající po mladých rentgenových hvězdách a objevil několik objektů. Optičtí a infračervení astronomové rovněž, jako součást nezávislých přehledů, také pozorovali tuto oblast jen o rok později.

Po oznámení McNeilova objevu, astronomové začali urychleně pozorovat oblast znovu v optické, infračervené i rentgenové oblasti. Zjistili, že mladá hvězda ukrytá v mlhovině vzplanula a osvětlila mlhovinu. Tato hvězda byla shodná s jedním z rentgenových zdrojů objevených dříve Simonem.

Pozorování Chandry získané Kastnerovou skupinou hned po optickém vzplanutí ukázalo, že se zdroj v rentgenové oblasti zjasnil padesátinásobně oproti Simonovým dřívějším pozorováním. Viditelné světlo emitované při vzplanutí poskytuje důkaz, že příčinou rentgenového výbuchu je náhlý pád hmoty z okolního disku na povrch hvězdy.

mcneil_xray_opt_contours.jpg
Obvykle, magnetické pole hvězdy a magnetického pole jejího okolo obíhajícího disku řídí přítok plynu z disku na hvězdu. Tento pomalý a trvalý tok se ale náhle stal mnohem rychlejším.

Dochází k tomu nejspíše při různých rychlostech rotace hvězdy a okolního disku. Jejich propletená magnetická pole, uchovávají a hromadí energii, která se občas uvolní, vrhne proti hvězdě větší množství hmoty a vyprodukuje tak pozorované vzplanutí. Magnetické pole se tím přerovná zpět do stabilnějšího stavu.

Principiálně se tedy jedná o analogii ke hromadění a následnému uvolnění energie pohybujících se zemských ker, které čas od času vyvolají zemětřesení.

Jak je vidět, náhoda přeje připraveným.

Související odkazy:
Na obloze se objevila nová mlhovina
Vyhledávací mapka

Zdroj: Chandra News Release, UniverseToday
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



9. vesmírný týden 2026

9. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 2. do 1. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, přiblíží se Uranu, Plejádám i Jupiteru. Ještě za světla po západu Slunce začíná být vidět Venuše. Za soumraku je dobře vidět Merkur a nízko je po setmění už i Saturn a Neptun. Za tmy je večer vysoko Uran a Jupiter. Aktivita Slunce velmi nízká. Test plnění rakety SLS kapalným kyslíkem a vodíkem byl úspěšný, mise Artemis II má zatím zelenou. NASA tvrdě zkritizovala Boeing za problémy mise Starlineru k ISS. Před 60 lety zasáhlo nefunkční pouzdro Veněry 3 planetu Venuši.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Neobvykle jasná polární záře nad Českou republikou

Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2026 obdržel snímek Adama Denka s názvem „Neobvykle jasná polární záře nad Českou republikou“ Co nám to naše Slunce tropí? Téměř dva roky po slunečním maximu a my tu máme „jednu polární záři za druhou“, byť je to řečeno trochu nadneseně. Ovšem ve chvíli,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Pokus o snímek komety C/2024 E1 (Wierzchos).

Pokus o snímek komety C/2024 E1 (Wierzchos). Měřítko snímku je 6.8 arcsec/px, sever je nahoře, východ vlevo. Kometa byla 10 stupňů nad obzorem, Slunce 17 stupňů pod obzorem. Nejvíce focení stěžoval Měsíc s 84 procenty osvětleného povrchu, ve výšce 58 stupňů nad obzorem, vzdálený 85 stupňů od komety. Vysoká atmosférická vlhkost postupně obalila techniku tenkou vrstvou jinovatky.

Další informace »