Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nové výsledky Sloanovy digitální přehlídky oblohy a temná hmota

Nové výsledky Sloanovy digitální přehlídky oblohy a temná hmota

00_509_300dpi.jpg
Sloanova digitální přehlídka oblohy (SDSS) objevila zatím na 3.000kvasarů. Pomocí nich mohou vědci udělat doposud nejpřesnější měřenídistribuce a shlukování kosmického vodíku. Těchto kvasarů je dnes, díky SDSS, celkem 100 krát víc, než jich kdy bylo v takových rozborechpoužito. Kvasary se nachází ve vzdálenostech mezi osmi až desetimiliardami světelných roků od Země. Patří tedy k nejvzdálenějšímobjektům které známe.

Vlákna plynu ležící mezi vzdálenými kvasary a Zemí pohlcují záření kvasaru a jsou tedy vysledovatelné v jeho spektru. Dovolují tak výzkumným pracovníkům mapovat rozložení plynu v prostoru do obrovských vzdáleností. Zkoumání stupně shlukování takového plynu může zároveň odpovědět i na základní otázky, například jakou má neutrino hmotnost, jaká je povaha temné energie, případně i jak probíhá rozpínání vesmíru.

Vědci již dlouho studují shlukování galaxií, aby se dozvěděli více o fungování vesmíru, vysvětluje Uros Seljak z Princetonské univerzity, jeden z výzkumných pracovníků okolo SDSS. Fyzika tvorby galaxií a jejich shlukování je velmi komplikovaná. Zvlášť proto, že většina vesmíru je tvořena temnou hmotou a temnou energií, věcmi o kterých téměř nic nevíme, protože jsme je nikdy neviděli, ale v kosmologických modelech je musíme předpovídat. Zdá se však, že plynová vlákna, pozorovaná díky spektrům kvasarů, je možné považovat za podobně rozmístěná, jako je v prostoru rozložena temná hmota. Touto analogií by tedy bylo možné odstranit jeden ze zdrojů nejistoty v současných kosmologických modelech.

Již několik let je známo, že spektra kvasarů jsou jedinečným pracovním nástrojem pro studium distribuce temné hmoty v ranném vesmíru. Teprve množství dat a kvalita pozorování z SDSS udělala z tohoto předpokladu realitu, řekl David Weinberg další z členů týmu SDSS. Díky nim se můžeme naučit mnoho o struktuře vesmíru před 10 miliardami let.

Seljak a jeho spolupracovníci z SDSS kombinovali analýzu spekter kvasarů s ostatními měřeními shlukování galaxií, gravitačními čočkami a výsledky pozorování kosmického mikrovlnného pozadí z Wilkinsonovy mikrovlnné anizotropní sondy (WMAP). Tím dosáhli zatím nejlepších výsledků v určení shlukování hmoty ve vesmíru ve vzdálenostech od jednoho milionu až po mnoho miliard světelných roků. Tento pohled dovolí detailní srovnání s teoretickými modely historie a podstaty vesmíru.

Je to zatím nejdůslednější test dnešních kosmologických modelů inflace. Inflační teorie uvádí, že hned po Big Bangu vesmír podstoupil periodu extrémně rychlého rozpínání, jehož malé fluktuace byly nakonec důvodem vzniku shluků již pozorovatelných astronomických objektů. Teorie inflace předpovídá velmi specifické a těsné závislosti stupně shlukování, které současná analýza podporuje. Další scénáře, jako třeba teorie cyklického vesmíru, vychází z podobných předpokladů a také se od posledních výsledků příliš nevzdaluje.

Dřívější rozbory týmu WMAP naznačovaly určité odchylky v kosmickém shlukování od předpovědí čistě inflačního vesmíru. Pokud by byly správné, vyžadovalo by to velké opravy v aktuálních názorech na původ struktury vesmíru.

Proto se od nových dat a z nich vycházejících analýz očekává, že podstatně zlepší přesnost testu a určí zda je vesmír inflační nebo cyklický, řekl Patrik McDonald z Princetonské univerzity a jeden ze spoluautorů analýz. Podle něj se již nyní zdá zdá, že nové výsledky jsou téměř v perfektní shodě s inflačním modelem.

Shlukování hmoty je přesným a přesvědčivým testem kosmologický modelů a současná analýza dat z pozorování kvasarů se s nimi shoduje a rozšiřuje předchozí studie, souhlasně s ním potvrzuje Adrian Pope z Univerzity Johna Hopkinse, který vedl předchozí analýzu shlukování galaxií pozorovaných SDSS.

Nová analýza také poskytuje podstatně lepší informace pro hledání hmotnosti neutrina. Pozemské experimenty v této oblasti vedly k udělení Nobelovy ceny za fyziku v roce 2002, když bylo prokázáno, že neutrino má nenulovou hmotnost. Tyto experimenty při tom mohly stanovit pouze rozdíl v hmotnosti mezi třemi různými typy známých neutrin. Nová analýza ukazuje, že hmota neutrina by měla být alespoň dvakrát menší než se před tím odhadovalo podle rozdílů jejich hmotností. Navíc také prakticky vylučuje možnost existence dalších rodin hmotných neutrin, které byly navrhovány některými pozemskými experimenty. Nová analýza poskytuje také další podporu existence temné energie a navrhuje při tom, že temná energie se v čase nemění. Tím by poskytla informace pro lepší ohraničení vývoje vesmíru v čase. Nebyl také podán žádný důkaz o tom, že by se temná energie jakkoliv měnila a tím se nejspíše odstraňuje možnost, že by se vesmír v budoucnu rozpínal nade všechny meze.

Sloan Digital Sky Survey (http://www.sdss.org) je společným projektem Chicagské univerzity, Fermilabu, Institutu pro pokročilá studia, Japonské podílové skupiny, Univerzity Johna Hopkinse, Národní laboratoře v Los Alamos, Institutu Maxe Plancka pro astronomii (MPIA), Institutu Maxe Plancka pro astrofyziku (MPA), Státní university Nového Mexika, Univerzity v Pittsburghu, Princetonské univerzity, US námořní observatoře a Univerzity ve Washingtonu.

Financování náročného projektu bylo zajištěno nadací Alfréda P. Sloana, za účasti NASA, Národní vědecké nadace, Ministerstva energetiky USA, Japonské skupiny Monbukagakusho a Společností Maxe Plancka.

Zdroj: SLOAN DIGITAL SKY SURVEY News release, Spaceflight Now
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »