Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Objevena galaxie složená převážně z temné hmoty

Objevena galaxie složená převážně z temné hmoty

Snímky temné galaxie Dragonfly 44
Autor: Gemini, Sloan Digital Sky Survey

Na dvou uvedených fotografiích je temná galaxie Dragonfly 44. Snímek vlevo byl pořízen v rámci přehlídky Sloan Digital Sky Survey (SDSS). Ve viditelném světle jsou pozorovatelné pouze sotva patrné šmouhy. Snímek vpravo představuje dlouhou expozici pomocí dalekohledu Gemini, jednoho z nejvýkonnějších dalekohledů na světě, odhalující velké protáhlé objekty. K pořízení snímku byl použit spektrograf Gemini Multi-Object Spectrograph (GMOS). Galaxie Dragonfly 44 je při své velké hmotnosti velmi slabá a skládá se téměř výhradně z temné hmoty.

Dragonfly 44 se nachází poblíž kupy galaxií Coma a byla přehlížena až do minulého roku, protože má neobvyklé složení: jedná se o difúzní „flek“ velikosti Mléčné dráhy, avšak s mnohonásobně menším počtem hvězd.

Velmi brzy po objevu jsme si uvědomili, že tato galaxie je velmi obtížně pozorovatelná. Obsahuje pouze několik hvězd, které by se rychle rozprchly, pokud by je něco nedrželo pohromadě,“ říká astronom Pieter van Dokkum z Yale University, hlavní autor článku publikovaného v časopise Astrophysical Journal Letters.

Vědecký tým, jehož vedoucím byl Pieter van Dokkum, profesor astronomie a fyziky na Yale University, byl schopen pořídit dobrý snímek galaxie Dragonfly 44 díky observatoři W. M. Keck a dalekohledu Gemini North, jež se nacházejí na Havajských ostrovech. Astronomové využili pozorování z Keckovy observatoře uskutečněná v průběhu šesti nocí k měření rychlostí hvězd nacházejících se v galaxii. Pomocí dalekohledu Gemini North s objektivem o průměru 8 metrů odhalili halo z kulových hvězdokup kolem jádra galaxie, podobné halu obklopujícím naši Galaxii.

Rychlosti hvězd jsou indikátorem hmotnosti galaxie, poznamenávají astronomové. Čím rychleji se hvězdy pohybují, tím větší je hmotnost galaxie.

Kupodivu se hvězdy pohybují rychlostmi, které jsou mnohem vyšší, než astronomové očekávali pro tak málo jasnou galaxii. To znamená, že Dragonfly 44 obsahuje velké množství nepozorovatelné hmoty,“ říká spoluautor výzkumu Roberto Abraham z University of Toronto.

Astronomové nejprve detekovali galaxii Dragonfly 44 prostřednictvím Dragonfly Telephoto Array, což je soustava dalekohledů, kterou navrhli a postavili Pieter van Dokkum a Roberto Abraham.

Hmotnost galaxie Dragonfly 44 byla odhadnuta na jeden bilión hmotností Slunce, což přibližně odpovídá hmotnosti naší Galaxie. Avšak pouze jedna setina procenta její hmotnosti představuje hvězdy a „normální“ hmotu. Zbývajících 99,99 % se zde nachází v podobě temné hmoty – hypotetické substance, která zůstává nepozorovatelná a projevuje se pouze gravitací.

Výzkumníci potvrdili, že objevená galaxie se skládá především z temné hmoty, což není nic nového – mimořádně slabé trpasličí galaxie mají podobné složení. Avšak tyto galaxie jsou přibližně 10 000× méně hmotné než Dragonfly 44.

Nemáme žádnou představu o tom, jak galaxie jako Dragonfly 44 mohly vzniknout,“ říká Roberto Abraham. „Data z dalekohledu Gemini ukazují, že relativně velká seskupení hvězd vytvořila velmi kompaktní hvězdokupy, což je pravděpodobně významným vodítkem. Avšak v tomto okamžiku se o tom můžeme jen dohadovat.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] keckobservatory.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Dragonfly 44, Galaxie, Temná hmota


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »