Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Observatoř Chandra objevila obrovské černé díry na kolizním kurzu
Jan Herzig Vytisknout článek

Observatoř Chandra objevila obrovské černé díry na kolizním kurzu

Dva páry srážejících se trpasličích galaxií pozorované teleskopy Chandra a CFHT
Autor: NASA

Rentgenový vesmírný teleskop Chandra sledoval dva páry supermasivních černých děr v trpasličích galaxiích. V obou případech přitom tyto trpasličí galaxie směřují ke vzájemné srážce. Je to úplně poprvé, kdy se astronomům podařilo takovýto jev zachytit. Jeho pozorování přinese důležité informace o formování černých děr v raném vesmíru.

Za trpasličí galaxie považujeme takové, jejichž celková hmotnost je menší než 3 miliardy hmotností Slunce. Astronomové dlouho předpokládali, že trpasličí galaxie se v období poměrně krátce po vzniku vesmíru srážely, v důsledku čehož postupně začaly vznikat větší galaxie, které známe dnes.

Současné teleskopy však nejsou schopné tyto srážky prvních generací trpasličích galaxií pozorovat. Tyto galaxie jsou zkrátka příliš slabé a vzdálené na zachycení i těmi nejlepšími dalekohledy na Zemi. Druhou možností je pozorovat bližší a mladší trpasličí galaxie při srážce, jelikož výsledky jejich pozorování bychom vcelku jednoduše mohli aplikovat i na jejich starší předchůdce. Žádné takové galaxie se však doposud objevit nepodařilo.

I přesto však vědci nalezli způsob, jak alespoň částečně na tyto hvězdné ostrovy nahlédnout. V centrech těchto galaxií se totiž také nacházejí supermasivní černé díry. Materiál obklopující tato kosmická monstra je zahřátý na několik milionů stupňů Celsia a díky tomu vyzařuje velké množství energetického rentgenového záření, které je observatoř Chandra schopna zachytit.

Vědecký tým tak začal hledat páry jasných zdrojů rentgenového záření vycházejícího z černých děr v centrech srážejících se trpasličích galaxií. Neomezili se přitom jen na pomoc teleskopu Chandra, ale data jím získaná porovnali s infračervenými daty z další kosmické observatoře NASA, jež nese název WISE (Wide Field Infrared Survey Explorer), a s optickými daty z Kanadsko-francouzsko-havajského teleskopu (CFHT). Našli rovnou dva takové případy páru srážejících se trpasličích galaxií. 

Umělecké zobrazení rentgenové observatoře Chandra Autor: NASA
Umělecké zobrazení rentgenové observatoře Chandra
Autor: NASA

První z nich, který můžeme v úvodním obrázku vidět nalevo, se nachází v galaktické kupě Abell 133 ve vzdálenosti 760 milionů světelných let od Země. Růžová barva na tomto obrázku zvýrazňuje data získaná observatoří Chandra a modrá ty od teleskopu CFHT. Tyto dvě galaxie se nacházejí již v pozdějším stádiu své srážky a můžeme  v jejich blízkosti vidět výrazný ocas hmoty vytvořený slapovými silami, které při srážení galaxií vznikají. Dvě růžové oblasti ukazují materiál okolo černých děr každé z původních galaxií.

Vzhledem k tomu, že srážka je v tomto případě již u svého konce a původní hvězdné ostrovy prakticky splynuly v jeden, dali astronomové těmto objektům již jen jedno jméno, Mirabilis. Jedná se o název druhu ohroženého kolibříka, v češtině známého jako kolibřík podivuhodný. Tento kolibřík je totiž známý svým dlouhým ocasem podobně jako tento pár galaxií.

Druhý pár má domov v galaktické kupě Abell 1758S a od Sluneční soustavy ho dělí přibližně 3,2 miliardy světelných let. Tyto hvězdné ostrovy se naopak nacházejí v raném stádiu své srážky. Můžeme je tak ještě od sebe bezpečně rozlišit, ale už na sebe vzájemně gravitačně působí natolik, že mezi nimi vzniká jakýsi most tvořený hvězdami a mezihvězdným plynem a prachem. Růžově přitom opět vidíme oblasti u černých děr. Spodní galaxie byla pojmenována jako Elstir a horní jako Vinteuil. Jedná se o jména fiktivních umělců z románu francouzského spisovatele Marcela Prousta Hledání ztraceného času.

Zkoumání srážejících se černých děr a galaxií umožňuje astrofyzikům nahlédnout do minulosti naší vlastní Mléčné dráhy. Jak již bylo zmíněno na samém začátku tohoto článku, vědci předpokládají, že prakticky všechny galaxie začínaly jako malé trpasličí, které se v průběhu miliard let postupně srážely, což dalo vzniknout velkým hvězdným ostrovům, které známe dnes.

Nutno však podotknout, že v tomto článku mnohokrát skloňované spojení srážka galaxií není natolik hrůzná událost, jak by se mohlo zdát. Vzdálenosti hvězd v galaxiích jsou totiž natolik velké, že při srážení galaxií ke srážkám hvězd prakticky vůbec nedochází a galaxie se tak  spíš jen prolínají a vzájemným gravitačním působením deformují svůj tvar.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] www.nasa.gov



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Černé díry , Trpasličí galaxie, Chandra X-ray Observatory


20. vesmírný týden 2025

20. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »