Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Potulná masivní černá díra objevena v blízké trpasličí galaxii

Potulná masivní černá díra objevena v blízké trpasličí galaxii

Umělecké ztvárnění trpasličí galaxie, jejíž tvar byl ovlivněn setkáním s jinou galaxií; znázorněna je i poloha hmotné černé díry poblíž okraje galaxie
Autor: Sophia Dagnello, NRAO/AUI/NSF

Astronomové využívající radioteleskop NSF’s Karl G. Jansky Very Large Array (VLA) na National Radio Astronomy Observatory (NRAO) pozorovali 111 blízkých trpasličích galaxií do vzdálenosti jedné miliardy světelných roků od Země. Mezi nimi identifikovali 13 galaxií, které obsahují velmi hmotné černé díry. Tyto galaxie s hmotnostmi více než 100× menšími, než je hmotnost naší Galaxie, jsou mezi nejmenšími galaxiemi známé tím, že hostí hmotné černé díry. Zhruba v polovině těchto galaxií se však černé díry nenacházejí v jejich centrech. Černé díry mají průměrné hmotnosti kolem 400 000 ekvivalentů Slunce.

Všechny černé díry byly dříve objevovány v centrech galaxií,“ říká Amy Reines, astrofyzička na Montana State University. „Zde se toulaly na jejich samotných okrajích. Byla jsem docela mimo, když jsem to uviděla.“

Amy Reines a její spolupracovníci využili v roce 2011 radioteleskop VLA k objevu první hmotné černé díry v trpasličí galaxii s překotnou tvorbou hvězd. Tento objev doslova ohromil astronomy a mnohem více urychlil rádiový výzkum.

Astronomové zahájili vyhledávání vzorku galaxií z atlasu NASA-Sloan Atlas, což je katalog galaxií vytvořený pomocí teleskopů pracujících v oboru viditelného světla. Vybrali galaxie s hvězdami s úhrnnou hmotností menší než 3 miliardy hmotností Slunce, což se zhruba rovná hmotnosti Velkého Magellanova oblaku – menšího průvodce Mléčné dráhy.

Z tohoto vzorku vybrali kandidáty rovněž objevené v rámci průzkumu National Radio Astronomy Observatory’s Faint Images of the Radio Sky at Twenty centimeters (FIRST) uskutečněného mezi lety 1993 až 2011.

Trpasličí galaxie, u nichž byly objeveny hmotné černé díry v asymetrickém uspořádání Autor: Sophia Dagnello, NRAO/AUI/NSF/DECaLS Survey/CTIO
Trpasličí galaxie, u nichž byly objeveny hmotné černé díry v asymetrickém uspořádání
Autor: Sophia Dagnello, NRAO/AUI/NSF/DECaLS Survey/CTIO
Následně využili radioteleskop VLA k vytvoření nových a mnohem detailnějších snímků s vysokým rozlišením pro 11 vybraných trpasličích galaxií. Nová pozorování pomocí radioteleskopu VLA odhalila, že 13 těchto galaxií vykazuje přesvědčivé důkazy přítomnosti masivní černé díry, která aktivně konzumuje okolní materiál.

Byli jsme velice překvapeni zjištěním, že zhruba u poloviny z uvedených 13 galaxií se černé díry nenacházejí v jejich centrech, na rozdíl od případů větších galaxií,“ říká Amy Reines. „Z uvedeného vyplývá, že galaxie pravděpodobně splynuly s jiným objektem v rané fázi jejich vývoje.“

Výsledky pozorování potvrdily předpoklady z dřívějších počítačových simulací, které stanovily, že černé díry se mohou často nacházet mimo střed trpasličích galaxií v důsledku způsobu interakce galaxií při jejich pohybu vesmírným prostorem.

Objevy mohou změnit způsob, jak astronomové budou v budoucnu nahlížet na černé díry v trpasličích galaxiích. „Musíme rozšířit zaměření výzkumu galaxií, a to nejen na jejich jádra, kde se podle dřívějších předpokladů očekával výskyt hmotných černých děr,“ dodává Amy Reines.

Článek byl publikován v časopise Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Černá díra, Trpasličí galaxie


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »