Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Rozpínání vesmíru změřeno s doposud největší přesností

Rozpínání vesmíru změřeno s doposud největší přesností

Adam Riess a jeho spolupracovníci využili kosmické observatoře HST a Gaia k doposud nejpřesnějšímu určení rychlosti rozpínání vesmíru.
Autor: NASA/ESA/A. Field, STScI

Astronomové využili Hubbleův kosmický teleskop HST a evropskou astrometrickou družici Gaia k uskutečnění nejpřesnějších měření rychlosti rozpínání vesmíru od doby, kdy byla poprvé téměř před sto roky vypočítána hodnota Hubbleovy konstanty. Výsledky publikované v časopise Astrophysical Journal poskytly další důkazy o nesouladu mezi rychlostí rozpínání blízkého okolního vesmíru a vesmíru v počátcích jeho existence.

Tento „rozpor“ naznačuje, že zde může existovat nová fyzika obsažená již v základech vesmíru. Možnosti vysvětlení zahrnují vzájemné působení temné hmoty a temné energie, které jsou dokonce více exotičtější, než jsme si doposud mysleli; nebo se může jednat o zatím neznámé částice v kosmickém prostoru.

Tento rozpor se zdá růst do úplného vzájemného nesouladu mezi naším pohledem na počátek a pozdější období vesmíru,“ říká profesor Adam Riess ze Space Telescope Science Institute a Johns Hopkins University. „V tomto ohledu se samozřejmě nejedná o nějakou hrubou chybu v jakémkoliv měření. Je to podobné, jako když předpovíte na základě nějakých předpokladů, jak vysoké bude dítě, až vyroste. A potom zjistíte, že dospělý muž či žena značně překonali tyto dřívější prognózy. Jste z toho velmi rozpačití.“

V roce 2005 Adam Riess se svými spolupracovníky z týmu Supernova H0 for the Equation of State (SHOES) uskutečnil měření rychlosti rozpínání vesmíru s nebývalou přesností. V následujících letech na základě zpřesnění pozorovacích metod snížili astronomové hodnotu nejistoty měření rychlosti rozpínání na nevídanou úroveň – s chybou měření 2,5 %. Nyní při použití výkonného teleskopu HST a astrometrické družice Gaia na základě zkombinování výsledků jejich pozorování vědci ještě zmenšili chybu měření na pouhých 2,2 %.

Adam Riess a jeho spolupracovníci využili kosmické observatoře HST a Gaia k nejpřesnějšímu určení rychlosti rozpínání vesmíru. Tyto výpočty vznikly na základě měření vzdáleností blízkých galaxií prostřednictvím hvězd označovaných jako cefeidy, což jsou proměnné hvězdy využívané jako kosmické milníky. Porovnáním jejich skutečné jasnosti určené pomocí HST s jejich zdánlivou jasností při pohledu ze Země astronomové vypočítali jejich vzdálenosti. Gaia zpřesnila tyto milníky určené podle cefeid uvnitř naší Galaxie na základě tzv. paralaxy. To umožnilo astronomům mnohem přesněji porovnávat vzdálenosti cefeid, které se nacházejí za hranicemi Mléčné dráhy.

Upřesňování hodnoty Hubbleovy konstanty od roku 1920 Autor: Harvard–Smithsonian Center for Astrophysics/John Huchra
Upřesňování hodnoty Hubbleovy konstanty od roku 1920
Autor: Harvard–Smithsonian Center for Astrophysics/John Huchra
Astronomové určili současnou hodnotu rychlosti rozpínání vesmíru na 73,5 kilometrů za sekundu na megaparsek. To znamená, že na každých 3,3 miliónu světelných let vzdálenosti, jak se zdá, se galaxie od nás vždy vzdalují rychlostí o 73,5 km/s vyšší. Nicméně výsledky měření z jiné kosmické observatoře ESA s názvem Planck udávají, že by se měl vesmír v současné době rozpínat rychlostí 67 kilometrů za sekundu na megaparsek.

Družice Planck však mapovala prvotní vesmír tak, jak vypadal pouhých 360 000 roků po Velkém třesku,“ vysvětlují autoři studie. „Celá obloha má v sobě vtisknutou signaturu Velkého třesku zakódovanou v mikrovlnném záření. Kosmická observatoř Planck měřila velikosti zvlnění v tomto kosmickém mikrovlnném pozadí (Cosmic Microwave Background – CMB), které bylo vytvořeno v důsledku nepatrných nepravidelností při Velkém třesku (Big Bangu). Jemné detaily těchto nepatrných vlnek v sobě ukrývají záznam, jak velké množství temné a normální hmoty se zde nachází, jaká je trajektorie rozpínání vesmíru v čase a další kosmologické parametry.“

Tato měření jsou stále ještě vyhodnocována. Poskytují vědcům předpověď, jak by se raný vesmír pravděpodobně vyvíjel co do rychlosti expanze, kterou můžeme naměřit dnes. Avšak tyto předpovědi neodpovídají novým měřením našeho současného blízkého vesmíru.

Na základě doplnění těchto nových dat získaných pomocí Hubbleova teleskopu a družice Gaia nyní máme opravdový rozpor ve srovnání s údaji CMB získaných družicí Planck,“ doplňuje George Efstathiou z Kavli Institute for Cosmology, člen týmu družice Planck, který nebyl zapojen do této nové práce.

Cílem astronomů pod vedením Adama Riesse je počátkem příštího desetiletí snížit chybu měření rychlosti rozpínání vesmíru (hodnotu tzv. Hubbleovy konstanty) na základě dalších měření družice Gaia na pouhé jedno procento.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] hubblesite.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hubbleova konstanta, Rozpínání vesmíru, Gaia, HST


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »