Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Smrtelný výkřik roztrhané hvězdy ve vzdálené galaxii

Smrtelný výkřik roztrhané hvězdy ve vzdálené galaxii

Černá díra pojídající naporcovanou hvězdu
Černá díra pojídající naporcovanou hvězdu
V roce 2011 astronomové objevili klidnou černou díru ve vzdálené galaxii, která se rozzářila po konzumaci hvězdy roztrhané na kusy, jež se neprozřetelně přiblížila do její blízkosti. Vědci identifikovali výrazný signál rentgenového záření pozorovaný ve dnech následujících po vzplanutí, který přicházel z okraje proudu hmoty padajícího na černou díru.

Tento signál označovaný jako kvaziperiodická oscilace (QPO) je charakteristickou vlastností akrečních disků, které často obklopují nejkompaktnější objekty ve vesmíru - bílé trpaslíky, neutronové hvězdy a černé díry. Kvaziperiodické oscilace bývají pozorovány u většiny černých děr hvězdného původu. Mohly by poskytnout důkaz existence černých děr střední velikosti, které mohou mít průměrnou hmotnost v rozmezí 100 až 100 000 hmotností Slunce.

"Tento objev posouvá náš dosah až k vnitřnímu okraji černé díry vzdálené miliardy světelných roků, což je opravdu úžasné. To nám dává příležitost k výzkumu vlastností černých děr a možnost testování Einsteinovy teorie relativity v době, kdy byl vesmír relativně mladý a velmi odlišný než dnes," říká Rubens Reis (University of Michigan). Rubens Reis byl vedoucím týmu, který objevil signály kvaziperiodických oscilací na základě studia dat z japonské astronomické družice Suzaku a evropské kosmické observatoře XMM-Newton, které pozorují vesmír v oboru rentgenového záření.

Zdroj rentgenového záření známý jako Swift J1644+57 - který se nachází v souhvězdí Draka - byl objeven 28. 3. 2011 kosmickou observatoří NASA s názvem Swift. Původně se předpokládalo, že se jedná o zcela obvyklý typ vzplanutí označovaného jako záblesk záření gama, avšak jeho pozvolné slábnutí neodpovídalo ničemu, co bylo pozorováno dříve. Astronomové brzy změnili svoji představu, že to, co zde bylo pozorováno, je důsledek skutečně mimořádné události - probuzení podřimující černé díry ve vzdálené galaxii v důsledku roztrhání a pohlcení náhodně prolétající hvězdy. Galaxie je od nás tak daleko, že světlo emitované při této události potřebovalo na cestu 3,9 miliardy roků, než doputovalo na Zemi.

Hvězda je přitom vystavena intenzivnímu působení slapových sil. Jakmile se nejvíce přiblíží k černé díře, je velmi rychle roztrhána. Většina plynů, z nichž je složena, směřuje k černé díře a vytváří disk v jejím okolí. Vnitřní část tohoto disku se velmi rychle zahřívá na teplotu několika miliónů stupňů, která je dostatečná k emitování rentgenového záření. Ve stejném okamžiku v důsledku procesů, které stále ještě nejsou zcela známy, jsou vytvářeny v blízkosti černé díry protilehlé výtrysky částic (tzv. jety) kolmé na rovinu disku. V těchto výtryscích je hmota vymršťována pryč rychlostí větší než 90 % rychlosti světla podél rotační osy supermasivní černé díry. Jeden z těchto výtrysků náhodou směřoval přímo k Zemi.

Supermasivní černá díra pojídající naporcovanou hvězdu - zdroj rentgenového záření Swift J1644+57
Supermasivní černá díra pojídající naporcovanou hvězdu - zdroj rentgenového záření Swift J1644+57
"Protože se částice ve výtryscích pohybovaly tak rychle a směřovaly téměř ve směru našeho pohledu, relativistické efekty dostatečně zesílily intenzitu rentgenového záření, které jsme mohli zachytit jako signál QPO, který by byl jinak na tak velkou vzdálenost detekován jen obtížně," říká Tod Strohmayer, astrofyzik a spoluautor studie z NASA's Goddard Space Flight Center in Greenbelt, Maryland.

Jak horký plyn ve vnitřní části disku padá po spirále na černou díru, dosáhne oblasti, kterou astronomové označují jako nejvnitřnější stabilní kruhová oběžná dráha (innermost stable circular orbit, ISCO). Blíže k černé díře plyn rychle padá dovnitř horizontu událostí - do oblasti, odkud není návratu. Plyn padající dovnitř po spirální dráze má tendenci se nahromadit kolem oblasti ISCO, kde je intenzivně zahříván a začíná zářit v oboru rentgenového záření. Intenzita záření se charakteristicky mění, opakuje se v pravidelném intervalu a vytváří kvaziperiodické oscilace QPO.

Získaná data ukazují, že QPO oscilace objektu Swift J1644+57 se opakují s periodou 3,5 minuty. Z toho vyplývá, že zdroj záření se nachází ve vzdálenosti 4,0 až 9,3 miliónu km od středu černé díry. Přesná vzdálenost závisí na tom, jak rychle černá díra rotuje. Maximální vzdálenost tedy odpovídá šesti průměrům Slunce. Hmotnost černé díry byla určena na 0,45 až 5 miliónů hmotností Slunce.

"Informace o kvaziperiodických oscilacích nám poskytují údaje z oblasti velmi blízko okraje černé díry, která je ovlivňována relativistickými efekty, jež se stávají nanejvýš extrémními," říká Reis. "Schopnost nahlédnout do těchto procesů na tak velkou vzdálenost je vskutku obdivuhodný výsledek dávající velký příslib do budoucna."

Zdroj: spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Černá díra


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »