Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Spirální galaxie M 106 ukrývá tajemství

Spirální galaxie M 106 ukrývá tajemství

Galaxie M 106 na snímku z HST Autor: NASA
Galaxie M 106 na snímku z HST
Autor: NASA
Hubblův kosmický dalekohled HST – s malou pomocí amatérských astronomů – pořídil jeden z nejlepších snímků blízké spirální galaxie Messier 106 (zkráceně M 106). Od Země je vzdálena 23,5 miliónu světelných roků. Galaxie M 106 je jednou z nejjasnějších a nejbližších spirálních galaxií vzhledem k Mléčné dráze. Její poloha se promítá do souhvězdí Honicích psů. Je známa také jako galaxie NGC 4258.

Navzdory svému vzhledu (vypadá velmi podobně jako bezpočet jiných) galaxie M 106 skrývá několik tajemství. Díky fotografii kombinující data z Hubblova kosmického dalekohledu s pozorováními, která uskutečnili astronomové amatéři Robert Gendler a Jay GaBany, se podařilo odhalit doposud nevídané skutečnosti. K pozorováním, která uskutečnili na velmi temných vzdálených místech v Novém Mexiku, USA, použili dalekohledy o průměru 31,5 a 51 cm.

V srdci galaxie M 106, jako ve většině spirálních galaxií, se ukrývá superhmotná černá díra. Avšak tato je obzvlášť aktivní. Na rozdíl od černé díry v centru Mléčné dráhy, která k sobě přitahuje plyn pouze příležitostně, černá díra uvnitř galaxie M 106 velmi aktivně pohlcuje materiál. Jak plyn proudí po spirále směrem k černé díře, je zahříván a intenzivně září. Část záření z centra galaxie vzniká na základě procesu, který se poněkud podobá vzniku laseru – ačkoliv zde při tomto procesu vzniká silné mikrovlnné záření.

Galaxie M 106 na kombinovaném snímku Autor: X-ray: NASA/CXC/Univ. of Maryland/A.S. Wilson et al.; Optical: Pal.Obs. DSS; IR: NASA/JPL-Caltech; V
Galaxie M 106 na kombinovaném snímku
Autor: X-ray: NASA/CXC/Univ. of Maryland/A.S. Wilson et al.; Optical: Pal.Obs. DSS; IR: NASA/JPL-Caltech; V
Kromě mikrovlnné emise z centra galaxie má M 106 další překvapující vlastnosti – místo dvou spirálních ramen se zdá, že má čtyři ramena (viz například snímek v oboru rentgenového záření, který pořídila astronomická družice Chandra X-ray Observatory). Ačkoliv druhá dvojice spirálních ramen je viditelná na snímku v optickém oboru jako slabé útvary v podobě oblaků plynu, viz například fotografie v úvodu článku, jsou mnohem nápadnější při pozorováních realizovaných mimo oblast viditelného světla, například v oboru rentgenového či rádiového záření.

Na rozdíl od typických ramen jsou tato dvě mimořádná spirální ramena tvořena především horkým plynem než hvězdami. Jejich původ však byl až donedávna neznámý. Astronomové předpokládají, že podobně jako mikrovlnné záření přicházející z galaktického centra, i tato spirální ramena má „na svědomí“ černá díra uprostřed galaxie M 106. A tak se jedná o zcela odlišné jevy v porovnání se spirálními rameny tvořenými hvězdami u normálních galaxií.

Mimořádná spirální ramena jsou zřejmě nepřímým důsledkem výtrysků materiálu způsobeného mohutným vířením hmoty kolem černé díry. Jak se tyto výtrysky šíří skrz galaktickou látku, jsou roztrhány a zahřívají okolní plyn, který na oplátku stimuluje hustý plyn v galaktické rovině a způsobuje jeho silné záření. Část ramen blíže ke středu galaxie vypadá jakoby napřímená. Avšak volný plyn v disku se šíří dál a je vyfouknut nad nebo pod rovinu galaktického disku – je tedy nasměrován mimo rovinu disku – a vytváří vypouklá slabě svítící červená ramena, jak je vidět poblíž levého či pravého okraje obrázku.

Galaxie M 106 na snímku z HST Autor: NASA, R. Gendler
Galaxie M 106 na snímku z HST
Autor: NASA, R. Gendler
Navzdory svému jménu nebyla galaxie Messier 106 objevena ani katalogizována věhlasným astronomem 18. století, kterým byl Charles Messier, autor známého katalogu. O objev galaxie se zasloužil jeho asistent Pierre Mechain. Do Messierova katalogu byla galaxie M 106 zařazena až ve 20. století, po smrti Charlese Messiera.

Střed snímku galaxie M 106 je složen téměř výhradně z dat pořízených pomocí HST, respektive pomocí kamer Advanced Camera for Surveys, Wide Field Camera 3 a Wide Field and Planetary Camera 2. Galaxie má průměr asi 80 000 světelných roků. Ve velkých spirálních galaxiích jsou typická spirální ramena protkána tmavými prachovými pásy, mladými modrými hvězdokupami a růžovými oblastmi intenzivní tvorby hvězd, které v jasném jádru splývají se staršími žlutými hvězdami. Galaxie M 106 obsahuje navíc dvojici červených ramen zářícího vodíku.

Zdroj: www.spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST, M 106, Galaxie


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »