Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Spirální galaxie M 106 ukrývá tajemství

Spirální galaxie M 106 ukrývá tajemství

Galaxie M 106 na snímku z HST Autor: NASA
Galaxie M 106 na snímku z HST
Autor: NASA
Hubblův kosmický dalekohled HST – s malou pomocí amatérských astronomů – pořídil jeden z nejlepších snímků blízké spirální galaxie Messier 106 (zkráceně M 106). Od Země je vzdálena 23,5 miliónu světelných roků. Galaxie M 106 je jednou z nejjasnějších a nejbližších spirálních galaxií vzhledem k Mléčné dráze. Její poloha se promítá do souhvězdí Honicích psů. Je známa také jako galaxie NGC 4258.

Navzdory svému vzhledu (vypadá velmi podobně jako bezpočet jiných) galaxie M 106 skrývá několik tajemství. Díky fotografii kombinující data z Hubblova kosmického dalekohledu s pozorováními, která uskutečnili astronomové amatéři Robert Gendler a Jay GaBany, se podařilo odhalit doposud nevídané skutečnosti. K pozorováním, která uskutečnili na velmi temných vzdálených místech v Novém Mexiku, USA, použili dalekohledy o průměru 31,5 a 51 cm.

V srdci galaxie M 106, jako ve většině spirálních galaxií, se ukrývá superhmotná černá díra. Avšak tato je obzvlášť aktivní. Na rozdíl od černé díry v centru Mléčné dráhy, která k sobě přitahuje plyn pouze příležitostně, černá díra uvnitř galaxie M 106 velmi aktivně pohlcuje materiál. Jak plyn proudí po spirále směrem k černé díře, je zahříván a intenzivně září. Část záření z centra galaxie vzniká na základě procesu, který se poněkud podobá vzniku laseru – ačkoliv zde při tomto procesu vzniká silné mikrovlnné záření.

Galaxie M 106 na kombinovaném snímku Autor: X-ray: NASA/CXC/Univ. of Maryland/A.S. Wilson et al.; Optical: Pal.Obs. DSS; IR: NASA/JPL-Caltech; V
Galaxie M 106 na kombinovaném snímku
Autor: X-ray: NASA/CXC/Univ. of Maryland/A.S. Wilson et al.; Optical: Pal.Obs. DSS; IR: NASA/JPL-Caltech; V
Kromě mikrovlnné emise z centra galaxie má M 106 další překvapující vlastnosti – místo dvou spirálních ramen se zdá, že má čtyři ramena (viz například snímek v oboru rentgenového záření, který pořídila astronomická družice Chandra X-ray Observatory). Ačkoliv druhá dvojice spirálních ramen je viditelná na snímku v optickém oboru jako slabé útvary v podobě oblaků plynu, viz například fotografie v úvodu článku, jsou mnohem nápadnější při pozorováních realizovaných mimo oblast viditelného světla, například v oboru rentgenového či rádiového záření.

Na rozdíl od typických ramen jsou tato dvě mimořádná spirální ramena tvořena především horkým plynem než hvězdami. Jejich původ však byl až donedávna neznámý. Astronomové předpokládají, že podobně jako mikrovlnné záření přicházející z galaktického centra, i tato spirální ramena má „na svědomí“ černá díra uprostřed galaxie M 106. A tak se jedná o zcela odlišné jevy v porovnání se spirálními rameny tvořenými hvězdami u normálních galaxií.

Mimořádná spirální ramena jsou zřejmě nepřímým důsledkem výtrysků materiálu způsobeného mohutným vířením hmoty kolem černé díry. Jak se tyto výtrysky šíří skrz galaktickou látku, jsou roztrhány a zahřívají okolní plyn, který na oplátku stimuluje hustý plyn v galaktické rovině a způsobuje jeho silné záření. Část ramen blíže ke středu galaxie vypadá jakoby napřímená. Avšak volný plyn v disku se šíří dál a je vyfouknut nad nebo pod rovinu galaktického disku – je tedy nasměrován mimo rovinu disku – a vytváří vypouklá slabě svítící červená ramena, jak je vidět poblíž levého či pravého okraje obrázku.

Galaxie M 106 na snímku z HST Autor: NASA, R. Gendler
Galaxie M 106 na snímku z HST
Autor: NASA, R. Gendler
Navzdory svému jménu nebyla galaxie Messier 106 objevena ani katalogizována věhlasným astronomem 18. století, kterým byl Charles Messier, autor známého katalogu. O objev galaxie se zasloužil jeho asistent Pierre Mechain. Do Messierova katalogu byla galaxie M 106 zařazena až ve 20. století, po smrti Charlese Messiera.

Střed snímku galaxie M 106 je složen téměř výhradně z dat pořízených pomocí HST, respektive pomocí kamer Advanced Camera for Surveys, Wide Field Camera 3 a Wide Field and Planetary Camera 2. Galaxie má průměr asi 80 000 světelných roků. Ve velkých spirálních galaxiích jsou typická spirální ramena protkána tmavými prachovými pásy, mladými modrými hvězdokupami a růžovými oblastmi intenzivní tvorby hvězd, které v jasném jádru splývají se staršími žlutými hvězdami. Galaxie M 106 obsahuje navíc dvojici červených ramen zářícího vodíku.

Zdroj: www.spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST, M 106, Galaxie


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

C/2025 R3 (PANSTARRS)

Bohužel místo stacku pouze jedno JPG jen kalibrovane urovně v PS kometa nyní docela nízko nad výhodním obzorem mírně k severu kvůli atmosféře a mrakům mi vyšly asi jen dva 60s cvaky než se rozednilo

Další informace »