Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Supergalaktický hvězdný vítr představuje klíč k vývoji galaxií

Supergalaktický hvězdný vítr představuje klíč k vývoji galaxií

Kompozitní snímek galaxie M82 vzdálené 12 miliónů světelných roků
Autor: NASA/SOFIA/E. Lopez-Rodriguez; NASA/Spitzer/J. Moustakas et al.

Astronomové využívající létající observatoř NASA s názvem SOFIA (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy) zjistili, že galaktický vítr vanoucí z centra galaxie Messier 82 (zkráceně M82) je uspořádán v souladu s magnetickým polem a transportuje velké množství hmoty v podobě plynu a prachu – přibližně 50 až 60 miliónů hmotností Slunce.

Připojený kompozitní obrázek zachycuje galaxii M82 s explozivní tvorbou hvězd. Magnetické pole detekované létající observatoří SOFIA ukazují linie, které vytvářejí bipolární proudy (viz červená barva) generované v důsledku intenzivní tvorby hvězd. Snímek kombinuje viditelné světlo (šedá barva) a záření plynného vodíku (červená barva) na základě pozorování na Kitt Peak Observatory s blízkou a střední oblastí infračerveného záření (žlutá barva) podle pozorování observatoře SOFIA a kosmické observatoře NASA s názvem Spitzer Space Telescope.

Galaxie M82 s překotnou tvorbou hvězd je k nám natočená bokem a nachází se ve vzdálenosti 12 miliónů světelných roků. Nachází se velmi vysoko na severní jarní obloze a promítá se do známého souhvězdí Velké medvědice. Jako první ji pozoroval německý astronom Johann Elert Bode v roce 1744. Je někdy také označována jako Doutníková galaxie, protože má podlouhlý eliptický tvar vytvořený v důsledku sklonu jejího hvězdného disku vzhledem ke směru našeho pohledu.

M82 je pověstná pro svoji mimořádnou rychlost tvorby nových hvězd – hvězdy zde vznikají 10× rychleji než v naší Galaxii.

Prostor mezi galaxiemi není prázdný. Obsahuje plyn a prach – který je zárodečným materiálem pro tvorbu hvězd a galaxií,“ říká spoluautor článku Enrique Lopez-Rodriguez z Universities Space Research Association, který je členem pracovního týmu létající observatoře SOFIA. „Nyní máme lepší představu o tom, jak tento materiál uniká z nitra galaxie v průběhu věků.“

M82 produkuje silný vítr vyfukující prach a plyn do mezigalaktického prostoru. Astronomové se dlouho domnívali, že tyto galaktické větry by také mohly unášet magnetické pole galaxie stejným směrem, avšak navzdory četným studiím žádná pozorování doposud tento koncept nepodpořila.

Enrique Lopez-Rodriguez se svými spolupracovníky definitivně zjistili, že vítr z galaxie M82 nejen že transportuje obrovské množství plynu a prachu do mezigalaktického prostředí, ale také vytahuje magnetické pole tak, že je kolmé na galaktický disk, a to až do vzdálenosti více než 2 000 světelných roků.

Jedním z hlavních cílů tohoto výzkumu bylo zhodnotit, jak účinně může galaktický vítr vytahovat magnetické pole,“ říká Enrique Lopez-Rodriguez. „Neočekávali jsme, že objevené magnetické pole bude kolmé k disku společně s galaktickým větrem napříč tak velkou oblastí.“

Pozorování uskutečněná létající observatoří SOFIA naznačují, že mohutné větry spojené s jevem překotné tvorby hvězd mohou být jedním z mechanismů zodpovědných za rozsévání materiálu společně s magnetickým polem do blízkého intergalaktického prostředí. Jestliže podobné procesy probíhaly i v mladém vesmíru, mohly ovlivňovat stěžejní vývoj prvních galaxií.

Výzkum intergalaktických magnetických polí – a studium jejich vývoje – je klíčem k pochopení vývoje galaxií v průběhu dosavadní historie vesmíru,“ říká profesor Terry Jones, hlavní autor studie z University of Minnesota.

Článek byl publikován v časopise Astrophysical Journal Letters.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Galaktický hvězdný vítr, Létající observatoř SOFIA, Galaxie M82


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »