Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Trojice supermasivních černých děr v galaxii NGC 6240

Trojice supermasivních černých děr v galaxii NGC 6240

Fotografie NGC 6240 ze souhvězdí Hadonoše
Autor: NASA, ESA, Hubble Heritage Team (STScI/AURA)-ESA/Hubble Collaboration and A. Evans (University of Vi

NGC 6240 je velmi dobře prostudovaná blízká nepravidelná galaxie, která je ve stadiu postupného slévání tří samostatných galaxií. Nachází se ve vzdálenosti zhruba 400 milionů světelných roků a při pohledu ze Země se promítá do souhvězdí Hadonoše. Její rozpětí je 300 000 světelných roků a má podlouhlý tvar s rozvětvenými chomáčky, smyčkami a ohony. Uskupení obsahuje tři supermasivní černé díry ve svém jádru. Dvě z nich jsou aktivní a každá z nich má hmotnost zhruba 90 milionů hmotností Slunce. Vyplývá to ze studie publikované v časopise Astronomy & Astrophysics.

Až doposud astronomové předpokládali, že uskupení vzniklo na základě kolize dvou galaxií, a proto tedy obsahuje dvě supermasivní černé díry ve svém jádru.

V průběhu našich pozorování pomocí přístrojů s vysokým úhlovým rozlišením jsme byli schopni zjistit, že NGC 6240 nehostí ve svém středu jen dvě, ale tři supermasivní černí díry,“ říká profesor Wolfram Kollatschny, astronom na University of Göttingen.

Každý ze tří těžkotonážních objektů má hmotnost více než 90 milionů hmotností Slunce. Jsou rozmístěny v oblasti o průměru méně než 3 000 světelných roků, tzn. v oblasti menší než jedna setina celkové velikosti NGC 6240.“

Wolfram Kollatschny pozoroval se svými spolupracovníky galaxii NGC 6240 pomocí spektroskopu Multi Unit Spectroscopic Explorer (MUSE), což je přístroj instalovaný na dalekohledu VLT (Very Large Telescope) provozovaném Evropskou jižní observatoří ESO (European Southern Observatory).

Až doposud nebyla taková koncentrace tří supermasivních černých děr ve vesmíru pozorována,“ říká Peter Weilbacher, vědecký pracovník na Leibniz Institute for Astrophysics Potsdam. „Současný případ poskytuje důkaz procesu souběžného splývání tří galaxií společně se supermasivními černými děrami, které se nacházejí v jejich centrech.“

Galaxie NGC 6240 s vyznačenou polohou trojice supermasivních černých děr Autor: P. Weilbacher (AIP), NASA, ESA, Hubble Heritage (STScI/AURA)-ESA/Hubble Collaboration, and A. Evans
Galaxie NGC 6240 s vyznačenou polohou trojice supermasivních černých děr
Autor: P. Weilbacher (AIP), NASA, ESA, Hubble Heritage (STScI/AURA)-ESA/Hubble Collaboration, and A. Evans
Publikovaná fotografie obsahuje trojici supermasivních černých děr v jádru galaxie: severní černá díra (N) je aktivní a byla známa již dříve. Na vloženém obrázku s vysokým rozlišením lze vidět, že jižní složka obsahuje dvě supermasivní černé díry (S1 a S2). Zelená barva znázorňuje rozložení ionizovaného plynu v důsledku záření černých děr. Červené linie vymezují kontury (obdobu vrstevnic) záření hvězd v galaxiích a bílá čára představuje měřítko: znázorňuje vzdálenost 1 000 světelných roků.

Podle týmu astronomů má objev soustavy trojice supermasivních černých děr fundamentální význam pro pochopení evoluce galaxií v průběhu času.

Až doposud nebylo možné vysvětlit, jak největší a nejhmotnější galaxie, které existují v našem vesmírném prostředí ´v současné době´, byly vytvořeny hned vedle normálních galaxií vzájemným působením a procesem splynutí během uplynulých 14 miliard roků,“ vysvětlují astronomové.

Jestliže však souběžný proces splynutí několika galaxií skutečně proběhl, pak největší galaxie se supermasivními černými děrami ve svých středech byly schopny se vyvíjet mnohem rychleji. Naše pozorování poskytla první náznaky takového scénáře,“ dodává Peter Weilbacher.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Supermasivní černá díra, Galaxie NGC 6240


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »