Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Velké množství trpasličích galaxií objeveno v raném vesmíru

Velké množství trpasličích galaxií objeveno v raném vesmíru

Kupa galaxií Abell 1689 posloužila jako gravitační čočka
Autor: NASA, ESA, B. Siana, and A. Alavi

Tým vědců pod vedením University of California, Riverside objevil velkou populaci vzdálených trpasličích galaxií, které by mohly odhalit důležité detaily o produktivním období vzniku hvězd ve vesmíru v období před miliardami roků. Objev nedávno publikovaný v časopise The Astrophysical Journal posiluje naše rostoucí znalosti o trpasličích galaxiích – nejmenších a nejméně zářivých galaxiích ve vesmíru. I když jsou velmi malé, jsou nesmírně důležité pro pochopení historie vesmíru.

Má se za to, že trpasličí galaxie hrály významnou roli v průběhu tzv. éry reionizace při přetváření raného vesmíru z temného, neutrálního a neprůhledného na vesmír, který je zářivý, ionizovaný a průhledný. Navzdory své důležitosti zůstaly vzdálené trpasličí galaxie těžko postižitelné, protože jsou mimořádně slabé a dokonce i mimo dosah nejlepších dalekohledů. To znamená, že současný obraz raného vesmíru není kompletní.

Nicméně existuje možnost překonání tohoto omezení. Jak předpovídá Einsteinova obecná teorie relativity, hmotné objekty, jako například galaxie nacházející se podél linie pohledu k dalšímu vzdálenému objektu, mohou působit jako přírodní čočky zesilující světlo, přicházející z jiného velmi vzdáleného zdroje. Jev známý jako gravitační čočka způsobuje, že vzdálený objekt se jeví mnohem jasnější a větší. Z tohoto důvodu tyto „přírodní dalekohledy“ umožňují objevit jinak nepozorovatelné vzdálené galaxie.

Jako důkaz představil tuto koncepci tým astronomů z University of California, Riverside včetně Briana Siany, asistenta profesora na University of California, Riverside´s Department of Physics and Astronomy, který je hlavním vědeckým pracovníkem pozorovacích programů zaměřených na kupy galaxií, které vyvolávají afekt gravitační čočky a umožňují zahlédnout velkou populaci vzdálených trpasličích galaxií.

Vědecký tým použil kameru Wide Field Camera 3 (WFC-3) na palubě Hubbleova kosmického dalekohledu HST k pořízení „hlubokých“ snímků tří galaktických kup. Objevil při tom velkou populaci vzdálených trpasličích galaxií z doby, kdy stáří vesmíru bylo mezi dvěma až šesti miliardami roků. Tento kosmický věk je rozhodující jako nejproduktivnější období pro vývoj vesmíru.

Kromě toho vědecký tým využil přednosti spektroskopických dat ze spektrografu Multi-Object Spectrograph for Infrared Exploration (MOSFIRE) na W. M. Keck Observatory k potvrzení toho, že tyto galaxie náleží do významné kosmické periody. Trpasličí galaxie jsou 10× až 100× slabší než galaxie, které byly dříve pozorovány v tomto období vývoje vesmíru. Třebaže jsou tyto galaxie velmi slabé, jsou mnohem četnější než jejich jasnější protějšky.

Nová studie názorně ukazuje, že počet trpasličích galaxií vyvíjejících se v průběhu tohoto časově důležitého období vývoje vesmíru je v raném období mnohem četnější. Proto se astronomové domnívají, že tato populace trpasličích galaxií tvoří nejpočetnější galaxie ve vesmíru známé z období tohoto časového úseku.

Navzdory své minimální jasnosti tyto trpasličí galaxie produkují více než polovinu ultrafialového záření vznikajícího v této etapě vývoje vesmíru. Protože je ultrafialové záření produkováno mladými horkými hvězdami, obsahují trpasličí galaxie podstatnou část nově zrozených hvězd právě v tomto období.

Nové závěry naznačují, že trpasličí galaxie hrály význačnou roli v období éry reionizace. Budou prvořadým cílem pro příští generace kosmických dalekohledů, zejména pro James Webb Space Telescope (JWST), jehož start je naplánován na říjen 2018.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Trpasličí galaxie, Gravitační čočka


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »