Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Vodní teleskopy budou pátrat po pulzarech a dalších zdrojích záření gama

Vodní teleskopy budou pátrat po pulzarech a dalších zdrojích záření gama

High-Altitude Water Cherenkov Gamma-Ray Observatory HAWC
Autor: Michigan State University

Astronomové objevili neobvyklý způsob k vystopování pulzarů – rychle rotujících zaniklých hmotných hvězd. Tento postup může vést k odhalení nových druhů těchto rotujících pozůstatků hvězd. I přes jejich vysoké energie jsou pulzary obvykle obtížně pozorovatelné. Vyzařují nejčastěji velmi intenzivní úzké svazky rádiových vln, které „ozařují“ oblohu podobně jako maják, avšak radioteleskopy je mohou zaregistrovat pouze v tom případě, že jejich jednotlivé svazky zasáhnou Zemi.

Další možností, jak je pozorovat, je registrace rentgenových paprsků, avšak dalekohledy použité pro pozorování na těchto vlnových délkách mají malé zorné pole. Supernovy, jejichž exploze vedou k vytvoření pulzaru, kromě toho po sobě zanechávají nádhernou mlhovinu, jako je například Krabí mlhovina v souhvězdí Býka; ale jenom tehdy, pokud je jejich stáří menší než několik desítek tisíc roků. V naší Galaxii by měly existovat stovky nebo možná tisíce „neviditelných“ pulzarů, které čekají na svůj objev.

Nyní Tim Linden z Ohio State University, Columbus nalezl způsob, jak je objevit. Vodní observatoř High-Altitude Water Cherenkov Gamma-Ray Observatory (HAWC), která je sestavena z 300 vodních nádrží, nacházejících se ve vysokohorské poloze v centrálním Mexiku, může detekovat záření gama vznikající na základě interakcí mezi nabitými částicemi, které jsou emitovány pulzary, a mezihvězdným plynem. V nádržích je detekováno elektromagnetické Čerenkovovo záření, které vzniká při průletu rychle se pohybujících nabitých částic, vytvořených při vniknutí vesmírného vysokoenergetického gama záření do pozemské atmosféry.

Tim Linden tvrdí, že observatoř HAWC může objevit doposud neznámé pulzary, protože oblasti emise záření gama pokrývají větší část oblohy než emise rádiového či rentgenového záření – několik stupňů čtverečních – a observatoř je konstruována k prozkoumání širšího zorného pole, než mají průměrné radioteleskopy či rentgenové dalekohledy. Zmapování těchto oblastí emise záření gama může potvrdit, jestli je zde přítomen pulzar.

Koncepce detekce Čerenkovova záření na observatoři HAWC Autor: NASA, ESA, CXC, JPL-Caltech, J. Hester and A. Loll
Koncepce detekce Čerenkovova záření na observatoři HAWC
Autor: NASA, ESA, CXC, JPL-Caltech, J. Hester and A. Loll
K prověření této představy chce Tim Linden se svými spolupracovníky pozorovat oblohu v oblasti dvou známých pulzarů ke zjištění, zda emise záření gama se k nim dá přiřadit – a zjistit, zda skutečně existuje. „Tyto emise mohou rovněž odhalit novou třídu pulzarů,“ dodává Tim Linden. Jeho hypotézou je, že hvězdný vítr pulzaru interaguje s magnetickým polem Galaxie a uvězní vysoko-energetické částice, přičemž generuje paprsky gama.

Dále Tim Linden plánuje požádat o pozorovací čas na kosmické astronomické observatoři XMM-Newton provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA, aby mohl prozkoumat oblasti, které budou studovány prostřednictvím dalekohledů HAWC, a to k získání dalších důkazů doposud nespatřených pulzarů.

Vědci z Michigan State University hrají klíčovou roli v nové observatoři, která bude studovat vysoko-energetické gama paprsky a kosmické záření přicházející z extrémních zdrojů ve vesmíru, jako jsou například černé díry, temná hmota a explodující hvězdy.

Zařízení HAWC se nachází na úbočí sopky Sierra Negra poblíž Puebla v Mexiku, ve výšce 4 100 metrů nad mořem. Detektor má zorné pole pokrývající 15 % oblohy a v průběhu každého dne prozkoumá dvě třetiny oblohy. Observatoř HAWC vykoná s vysokou citlivostí přehledný průzkum záření gama na severní polokouli. Je nejnovějším prostředkem ke zviditelnění explozivních událostí a k získání více informací o charakteru záření o vysokých energiích.

Vysokohorská observatoř HAWC Autor: Michigan State University
Vysokohorská observatoř HAWC
Autor: Michigan State University
Michigan State University je jednou ze spolupracujících 14 amerických a 10 mexických univerzit. Zařízení má schopnost detekovat elektromagnetické záření o nejvyšších energiích a může doplnit další observatoře pro jeho detekci na celém světě. Očekává se, že zařízení HAWC bude 10 až 15krát citlivější než jeho předchůdce – Milagro experiment v Los Alamos.

Toto nové výzkumné zařízení nám dá možnost získat objektivní pohled na oblohu v oboru záření o velmi vysokých energiích,“ říká Jim Linnemann, profesor fyziky a astronomie na Michigan State University. „To nám umožní prozkoumat neobvyklé a exotické zdroje, jako například záblesky záření gama, které můžeme pozorovat v průměru dvakrát za rok.“

Každý z detektorů HAWC představuje obří zásobník, obsahující téměř 200 000 litrů (50 000 galonů) mimořádně čisté vody se čtyřmi detektory světla ukotvenými ke dnu nádrže. Pomocí 300 nádrží rozprostřených napříč oblastí o velikosti tří fotbalových hřišť je observatoř HAWC schopna „uvidět“ tyto události s relativně vysokým rozlišením.

HAWC je zařízení zkonstruované za účelem pozorování záření gama a kosmických paprsků v rozsahu energií 100 GeV a 100 TeV. Tyto energetické fotony se zrodily v těch nejextrémnějších prostředích ve známém vesmíru, jakými jsou exploze supernov, aktivní jádra galaxií nebo záblesky záření gama. Kosmické záření představuje elektricky nabité částice, které dosahují energií mnohem vyšších, než můžeme dosáhnout v pozemních urychlovačích částic. Původ takových částic byl záhadou více než 100 let.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] newscientist.com
[2] research.msu.edu
[3] thelivingmoon.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: High-Altitude Water Cherenkov Gamma-Ray Observatory, Pulzary


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »